Dostal jsem mnoho otázek, které mají být zodpovězeny. E-maily se hromadí: v jednom je 5, v dalším 8, a zase v dalším 20 otázek. Jde až o 45 otázek jednotlivostí, na které mám odpovědět. Všichni chtějí objasnění o citátech bratra Branhama. Prosím proto o porozumění, že pro mne není možné se tím zabývat.

Co se týče biblických témat, tak jsem vše již řešil v mnohých publikacích a osvítil ze strany Písma. To se týká i jedinečné, neomylné prorocké služby bratra Branhama. Pověření, které mi Pán dal 2. dubna 1962 a potvrdil skrze proroka 3. prosince 1962 v přítomnosti dvou svědků, bratra Wooda a bratra Sothmana, je, kázat slovo Boží a rozdávat duchovní pokrm, který byl uskladněn. Pro vyvolené zmiňuji ještě jednou, že mi Pán v neděli 19. září 1976 zvolal mocným hlasem následující slova: „Můj služebníku, Já jsem tě podle Mat.24:45-47 určil k tomu, abys rozdával ten pokrm. To je tak pravda, jako že Bůh žije.

ON sám přece předpověděl již v Am.8:11 hlad po slyšení Jeho slova, a duchovní člověk žije z každého Božího slova. Náš Spasitel řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal dílo jeho“ (Jan.4:34). Každému služebníkovi On říká skrze Pavla: „Toto předkládaje bratřím, budeš dobrý služebník Jezukristův, vykrmený slovy víry a pravého učení, kterého jsi následoval“ (1.Tim.4:6).

Musí se však také naplnit 2.Tim.4, že přijde čas, ve kterém mnozí „zdravého učení nebudou přijímat, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovat sami sobě budou učitele.“ Proto je v Mat.24:48-50 řeč také o služebníkovi: „Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlévá pán můj přijít …“ (v.48). Jako Syn člověka zasel nejprve dobré semeno, tak to dělají všichni, které On posílá (Mat.13). Nepřítel se plíží za ním a rozsévá špatné semeno, ten plevel: výklady. Věrný a moudrý služebník rozsévá jen semeno Slova a rozdává duchovní pokrm. Zlý služebník rozsévá vlastní výklady.

Všichni, kteří jsou narozeni z Boha, věří a těší se z toho, že Pán Ježíš sám dal pro toto období povolání ke zvěstování slova. Nemůže to být dost často zdůrazňováno: Koho Bůh posílá, ten káže jen Boží Slovo a kdo je z Boha, ten slyší jen Boží Slovo (1.Jan.4:6) a žádné báchorky (2.Tim.4:4).

Pavel píše: „Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracích, v bdění, v postech, v čistotě, v umění, ve vytrvalosti, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné, v slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti, napravo i nalevo, skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní“ (2.Kor.6:4-8).

V 1.Petr.4 od verše 12 čteme, že věřící někdy musejí projít zkouškami, které jsou podobné ohni, ale také, že tím dostaneme podíl na utrpení Krista, „… abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím.“ (13b).

Také náš Spasitel od narození až k nanebevstoupení procházel pomluvami. Ti učenci mu vytýkali, že se narodil v cizoložství (Jan.8:41), že byl posedlý (Jan.10:20), že byl spojen s Belzebubem (Luk.11:15), že byl svůdce (Mat.27:63), ano, že byl zločinec (Jan.18:30). ON všechno hanění snášel, dokonce ještě na kříži se Mu posmívali, ale velikonočního jitra vyšel z hrobu jako Vítěz nad ďáblem, smrtí a peklem a mohl zvolat: „Mě byla dána všechna moc na nebi a na zemi.“ Za jásotu vystoupil vzhůru do nebe (Ž.47:6; Ž.68:19; Luk.24:50-53; Sk.1:9-11) a s velikou mocí a slávou se vrátí.

Tak jak se vedlo Pánovi, tak se vede Jeho služebníkům: „Pamatujte na tu řeč, kterou jsem já mluvil vám: Není služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vám se protivit budou; poněvadž řeči mé šetřili (následovali), i vaši šetřit (následovat) budou“ (Jan.15:20). ON také řekl: „Blahoslavení budete, když vás nenávidět budou lidé, a když vás vyobcují, a hanět budou, a vyvrhnou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka“ (Luk.6:22).

Právě tak se naplní: „Ti, kteří se slzami rozsívali, s prozpěvováním žít budou. Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijde, s plesáním snášet bude snopy své“ (Ž.126). Když se Pán zjeví při Svém návratu ve slávě, budeme se i my radovat a jásat: „Kterého jste neviděli, milujete; kterého nyní nevidíte, avšak v něho věříce, veselíte se radostí nevýmluvnou a oslavenou“ (1.Petr.1:8). Nyní neseme potupu z důvodu Jeho jména, ale když On přijde, budeme se radovat a jásat a obdržíme korunu slávy (1:Petr.5:4). Poprvé On přišel, aby naše hříchy odňal; podruhé přijde pro všechny, kteří na Něho čekají (Žid.9:28), pro všechny, kteří milují Jeho zjevení (2.Tim.4:8), a pro všechny, kteří jsou připraveni (Mat.25:10).

Apoštol Jan nás povzbuzuje: „A nyní, synáčkové, zůstávejte v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v čas příchodu jeho … Víme pak, že když se ukáže, podobni jemu budeme; nebo vidět jej budeme tak, jak jest“ (1.Jan.2:28 a 3:2).

Dostal jsem mnoho otázek, které mají být zodpovězeny. E-maily se hromadí: v jednom je 5, v dalším 8, a zase v dalším 20 otázek. Jde až o 45 otázek jednotlivostí, na které mám odpovědět. Všichni chtějí objasnění o citátech bratra Branhama. Prosím proto o porozumění, že pro mne není možné se tím zabývat.

Co se týče biblických témat, tak jsem vše již řešil v mnohých publikacích a osvítil ze strany Písma. To se týká i jedinečné, neomylné prorocké služby bratra Branhama. Pověření, které mi Pán dal 2. dubna 1962 a potvrdil skrze proroka 3. prosince 1962 v přítomnosti dvou svědků, bratra Wooda a bratra Sothmana, je, kázat slovo Boží a rozdávat duchovní pokrm, který byl uskladněn. Pro vyvolené zmiňuji ještě jednou, že mi Pán v neděli 19. září 1976 zvolal mocným hlasem následující slova: „Můj služebníku, Já jsem tě podle Mat.24:45-47 určil k tomu, abys rozdával ten pokrm. To je tak pravda, jako že Bůh žije.

ON sám přece předpověděl již v Am.8:11 hlad po slyšení Jeho slova, a duchovní člověk žije z každého Božího slova. Náš Spasitel řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal dílo jeho“ (Jan.4:34). Každému služebníkovi On říká skrze Pavla: „Toto předkládaje bratřím, budeš dobrý služebník Jezukristův, vykrmený slovy víry a pravého učení, kterého jsi následoval“ (1.Tim.4:6).

Musí se však také naplnit 2.Tim.4, že přijde čas, ve kterém mnozí „zdravého učení nebudou přijímat, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovat sami sobě budou učitele.“ Proto je v Mat.24:48-50 řeč také o služebníkovi: „Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlévá pán můj přijít …“ (v.48). Jako Syn člověka zasel nejprve dobré semeno, tak to dělají všichni, které On posílá (Mat.13). Nepřítel se plíží za ním a rozsévá špatné semeno, ten plevel: výklady. Věrný a moudrý služebník rozsévá jen semeno Slova a rozdává duchovní pokrm. Zlý služebník rozsévá vlastní výklady.

Všichni, kteří jsou narozeni z Boha, věří a těší se z toho, že Pán Ježíš sám dal pro toto období povolání ke zvěstování slova. Nemůže to být dost často zdůrazňováno: Koho Bůh posílá, ten káže jen Boží Slovo a kdo je z Boha, ten slyší jen Boží Slovo (1.Jan.4:6) a žádné báchorky (2.Tim.4:4).  

Pavel píše: „Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracích, v bdění, v postech, v čistotě, v umění, ve vytrvalosti, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné, v slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti, napravo i nalevo, skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní“ (2.Kor.6:4-8).

V 1.Petr.4 od verše 12 čteme, že věřící někdy musejí projít zkouškami, které jsou podobné ohni, ale také, že tím dostaneme podíl na utrpení Krista, „… abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím.“ (13b).

Také náš Spasitel od narození až k nanebevstoupení procházel pomluvami. Ti učenci mu vytýkali, že se narodil v cizoložství (Jan.8:41), že byl posedlý (Jan.10:20), že byl spojen s Belzebubem (Luk.11:15), že byl svůdce (Mat.27:63), ano, že byl zločinec (Jan.18:30). ON všechno hanění snášel, dokonce ještě na kříži se Mu posmívali, ale velikonočního jitra vyšel z hrobu jako Vítěz nad ďáblem, smrtí a peklem a mohl zvolat: „Mě byla dána všechna moc na nebi a na zemi.“ Za jásotu vystoupil vzhůru do nebe (Ž.47:6; Ž.68:19; Luk.24:50-53; Sk.1:9-11) a s velikou mocí a slávou se vrátí.

Tak jak se vedlo Pánovi, tak se vede Jeho služebníkům: „Pamatujte na tu řeč, kterou jsem já mluvil vám: Není služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vám se protivit budou; poněvadž řeči mé šetřili (následovali), i vaši šetřit (následovat) budou“ (Jan.15:20). ON také řekl: „Blahoslavení budete, když vás nenávidět budou lidé, a když vás vyobcují, a hanět budou, a vyvrhnou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka“ (Luk.6:22).

Právě tak se naplní: „Ti, kteří se slzami rozsívali, s prozpěvováním žít budou. Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijde, s plesáním snášet bude snopy své“ (Ž.126). Když se Pán zjeví při Svém návratu ve slávě, budeme se i my radovat a jásat: „Kterého jste neviděli, milujete; kterého nyní nevidíte, avšak v něho věříce, veselíte se radostí nevýmluvnou a oslavenou“ (1.Petr.1:8). Nyní neseme potupu z důvodu Jeho jména, ale když On přijde, budeme se radovat a jásat a obdržíme korunu slávy (1:Petr.5:4). Poprvé On přišel, aby naše hříchy odňal; podruhé přijde pro všechny, kteří na Něho čekají (Žid.9:28), pro všechny, kteří milují Jeho zjevení (2.Tim.4:8), a pro všechny, kteří jsou připraveni (Mat.25:10).

Apoštol Jan nás povzbuzuje: „A nyní, synáčkové, zůstávejte v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v čas příchodu jeho … Víme pak, že když se ukáže, podobni jemu budeme; nebo vidět jej budeme tak, jak jest“ (1.Jan.2:28 a 3:2).