V 2.Mo.25 nacházíme přesný popis truhly Smlouvy. Ta patřila do Svatyně svatých, neboť v ní se nalézalo Bohem zjevené Slovo. „Dáš pak slitovnici svrchu na truhlu, a do truhly vložíš svědectví (Zákon), které dám tobě“ (v.21). Truhla Smlouvy měla pro Izrael veliký význam, protože se v ní nalézal Zákon Smlouvy pro lid Smlouvy. Slovo Boží bylo závětí Smlouvy (1.Kr.8:21), kterou Bůh se Svým lidem uzavřel.

Ne v Předsíni, ne ve Svatyni, nýbrž v Svatyni svatých, přímo před Truhlou Smlouvy mluvil Bůh ten Pán ke Svému služebníku Mojžíšovi: „A tam budu přicházet k tobě, a s tebou z té slitovnice, z prostředku dvou cherubínů, kteří jsou nad truhlou svědectví, mluvit o všem, což bych poroučet chtěl k synům Izraelským“ (v.22).

Tak jako velekněz obětoval obětní krev na desku truhly smlouvy (3.Mo.16:14), aby všechna přestoupení v tom velikém dni smíření byla lidu odpuštěna (3.Mo.16:27), tak se náš Spasitel obětoval jako Boží Beránek za naše hříchy a vešel se Svou krví do nebeské svatyně, obětoval ji na truhle smlouvy a tak se trůn soudu stal trůnem milosti. „… ale skrze Svou vlastní krev, vešel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl (získal)“ (Žid.9:12).

Při umírání Spasitel zvolal: „Jest dokonáno!“ (Jan.19:30). Bůh s námi uzavřel smlouvu, cesta do svatyně svatých je volná.

„To jest krev má nové smlouvy, která za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů“ (Mat.26:28).

Při vejití do zaslíbené země táhl lid za truhlou smlouvy, kterou nesli kněží. Jordán se rozdělil, když ti nosiči Slova ve víře v zaslíbené slovo vstoupili svýma nohama do Jordánu a vešli do zaslíbené země (Joz.3). Dokonce zdi Jericha se zřítily, když lid na základě slova Páně následoval truhlu smlouvy.

Při posvěcení chrámu, „… vnesli kněží truhlu smlouvy Pánovy na místo její“ (2.Par.5:7). Když Šalomounova modlitba spolu s chválou lidu stoupala k nebi, naplnila sláva Páně ten dům.

Zde je ta lekce: Bůh ten Pán mezi Svým Izraelským lidem smlouvy všechno seřadil a Jeho hlas zazněl od trůnu milosti Jeho služebníkovi, který to předával lidu dále. Stále znovu, také při posvěcení chrámu, varoval Pán Svůj lid, aby se od Něho a Jeho Slova neodvraceli.

Žel ale ti znalci Písma později zavedli Boží lid vlastními výklady do bludu, takže jim ten prorok musel vytknout: „Jak můžete říci: Moudří jsme a zákon Boží máme? Jistěže, jen se podívejte, jak ho komolí lživé pero učenců! Ti moudří tedy budou zahanbeni, budou zděšeni a uvidí se v zajetí; vždyť oni slovem Pánovým pohrdají, jaká tedy je moudrost jejich?“ (Jer.8:8-9; podle něm. př. Bible).

Totéž se stalo také v průběhu času novozákonní církve a také v našem období. Apoštol Pavel již tehdy předpověděl: „Zlí pak lidé a svůdcové půjdou ze zlého v horší, i ti, kteří jiné v blud uvodí, i ti, kteří jsou bludem pojati. … A odvrátí uši od pravdy, a k básním se obrátí.“ (2.Tim.3:13 + 4:4).

V 2.Mo.25 nacházíme přesný popis truhly Smlouvy. Ta patřila do Svatyně svatých, neboť v ní se nalézalo Bohem zjevené Slovo. „Dáš pak slitovnici svrchu na truhlu, a do truhly vložíš svědectví (Zákon), které dám tobě“ (v.21). Truhla Smlouvy měla pro Izrael veliký význam, protože se v ní nalézal Zákon Smlouvy pro lid Smlouvy. Slovo Boží bylo závětí Smlouvy (1.Kr.8:21), kterou Bůh se Svým lidem uzavřel.

Ne v Předsíni, ne ve Svatyni, nýbrž v Svatyni svatých, přímo před Truhlou Smlouvy mluvil Bůh ten Pán ke Svému služebníku Mojžíšovi: „A tam budu přicházet k tobě, a s tebou z té slitovnice, z prostředku dvou cherubínů, kteří jsou nad truhlou svědectví, mluvit o všem, což bych poroučet chtěl k synům Izraelským“ (v.22).

Tak jako velekněz obětoval obětní krev na desku truhly smlouvy (3.Mo.16:14), aby všechna přestoupení v tom velikém dni smíření byla lidu odpuštěna (3.Mo.16:27), tak se náš Spasitel obětoval jako Boží Beránek za naše hříchy a vešel se Svou krví do nebeské svatyně, obětoval ji na truhle smlouvy a tak se trůn soudu stal trůnem milosti. „… ale skrze Svou vlastní krev, vešel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl (získal)“ (Žid.9:12).

Při umírání Spasitel zvolal: „Jest dokonáno!“ (Jan.19:30). Bůh s námi uzavřel smlouvu, cesta do svatyně svatých je volná.

„To jest krev má nové smlouvy, která za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů“ (Mat.26:28).

Při vejití do zaslíbené země táhl lid za truhlou smlouvy, kterou nesli kněží. Jordán se rozdělil, když ti nosiči Slova ve víře v zaslíbené slovo vstoupili svýma nohama do Jordánu a vešli do zaslíbené země (Joz.3). Dokonce zdi Jericha se zřítily, když lid na základě slova Páně následoval truhlu smlouvy.

Při posvěcení chrámu, „… vnesli kněží truhlu smlouvy Pánovy na místo její“ (2.Par.5:7). Když Šalomounova modlitba spolu s chválou lidu stoupala k nebi, naplnila sláva Páně ten dům.

Zde je ta lekce: Bůh ten Pán mezi Svým Izraelským lidem smlouvy všechno seřadil a Jeho hlas zazněl od trůnu milosti Jeho služebníkovi, který to předával lidu dále. Stále znovu, také při posvěcení chrámu, varoval Pán Svůj lid, aby se od Něho a Jeho Slova neodvraceli.

Žel ale ti znalci Písma později zavedli Boží lid vlastními výklady do bludu, takže jim ten prorok musel vytknout: „Jak můžete říci: Moudří jsme a zákon Boží máme? Jistěže, jen se podívejte, jak ho komolí lživé pero učenců! Ti moudří tedy budou zahanbeni, budou zděšeni a uvidí se v zajetí; vždyť oni slovem Pánovým pohrdají, jaká tedy je moudrost jejich?“ (Jer.8:8-9; podle něm. př. Bible).

Totéž se stalo také v průběhu času novozákonní církve a také v našem období. Apoštol Pavel již tehdy předpověděl: „Zlí pak lidé a svůdcové půjdou ze zlého v horší, i ti, kteří jiné v blud uvodí, i ti, kteří jsou bludem pojati. … A odvrátí uši od pravdy, a k básním se obrátí.“ (2.Tim.3:13 + 4:4).