Nyní přicházíme k druhému bodu.

V 2.Mo.29 je podrobně popsáno, jak kněží byli dosazováni do svého úřadu. Ve vchodu do stánku úmluvy musel být obětován skopec, a jeho krví byl kněžím potřen pravý ušní lalůček, palec na pravé ruce, a palec u pravé nohy. Tímto a pomazáním olejem byli kněží Bohu posvěceni od hlavy až k patě, celým myšlením, jednáním a putováním.

Bůh nechal zhotovit náprsník soudu, který museli kněží nosit ve svatyni, kde se nacházel také zlatý svícen a stůl s chleby předložení. V náprsníku bylo zasazeno 12 drahokamů se jmény dvanácti Izraelských kmenů. „I bude nosit Aron jména synů Izraelských na náprsníku soudu na srdci svém, když vcházet bude do svatyně, na památku před Pánem ustavičně“ (2.Mo.28:29). V 2.Mo.28:30 čteme o urim a thumim, světle a právu: „Položíš pak do náprsníku soudu urim a thumim, aby bylo na srdci Aronově, když vcházet bude před Pána; a nosit bude Aron soud synů Izraelských na srdci svém před Pánem vždycky.“ Ten kněz musel náprsenku nosit vždy, když vcházel do svatyně (3.Mo.8:8).

Jestliže byl předkládán nějaký sen nebo zjevení, jestliže mělo být uděláno obzvláštní rozhodnutí, muselo se to stát před urim a thumim. Zářící světlo všech dvanácti drahokamů bylo nadpřirozeným potvrzením. Když to souhlasilo a Bůh k tomu dal Své „Ano“, světlo vyzařovalo; jestliže to nebylo správné, zůstalo tmavé. Když se Izraelité v čase Ezdráše a Nehemiáše vrátili z babylonského zajetí, bylo zase uvedeno do platnosti všechno, co náleželo k bohoslužbě: „A zapověděl jim Tirsata (místodržitel), aby nejedli z věcí svatosvatých, dokud by tu nestál kněz s urim a thumim“ (Neh.7:65).

Bratr Branham urim a thumim 138 x důrazně zmínil a vztáhl to na Slovo Boží. Citát: „Urim a thumim bylo na prsou Arona. Urim a thumim bylo posázeno dvanácti drahokamy. … jestliže si nebyli jisti, přišli před Boha, aby dostali odpověď. Jestliže to byla Boží vůle, světlo z urim a thumim vyzařovalo. Jinak urim a thumim neodpovídalo …“

„Urim a thumim zmizelo s kněžstvem. Bůh má nyní jiný urim a thumim: to je Slovo Boží. Boží Slovo je urim a thumim. »Boží Slovo je pravdivé, i když každý člověk je lhář«, praví Bůh. »Nebe a země pominou«, řekl Ježíš, »Má slova ale nikdy nepominou«.“ (9. června 1953; 21. ledna 1961 aj.).

Jen když se naplno rozsvítí světlo Slova, stane se světlem našim nohám a světlem na naší cestě. Potom to souhlasí a je to potvrzeno učením apoštolů v Novém Zákoně (Sk.2:42).

Co se týká služby bratra Branhama, tak skrze zjevení Ducha Svatého oznámil všechna tajemství - ať se týkají toho, co se stalo na počátku v zahradě Eden nebo hlavních učení jako Božství, biblického křtu, Večeře Páně, dokonce toho obtížného tématu o manželství a rozvodu, až po sedm pečetí v knize Zjevení. Všechno, co bylo zjeveno prorokovi, je také zjeveno nám, takže to nyní můžeme skrze zvěstování předávat dále. Na konci bude Církev živého Boha uvedena do správného původního stavu, neboť je „sloupem a základem pravdy“ (1.Tim.3:15). Tak zní zaslíbení, a ta zvěst v dětech zaslíbení (Gal.4:28) plně vykoná, k čemu byla poslána (Iz.55:11).

Nyní přicházíme k druhému bodu.

V 2.Mo.29 je podrobně popsáno, jak kněží byli dosazováni do svého úřadu. Ve vchodu do stánku úmluvy musel být obětován skopec, a jeho krví byl kněžím potřen pravý ušní lalůček, palec na pravé ruce, a palec u pravé nohy. Tímto a pomazáním olejem byli kněží Bohu posvěceni od hlavy až k patě, celým myšlením, jednáním a putováním.

Bůh nechal zhotovit náprsník soudu, který museli kněží nosit ve svatyni, kde se nacházel také zlatý svícen a stůl s chleby předložení. V náprsníku bylo zasazeno 12 drahokamů se jmény dvanácti Izraelských kmenů. „I bude nosit Aron jména synů Izraelských na náprsníku soudu na srdci svém, když vcházet bude do svatyně, na památku před Pánem ustavičně“ (2.Mo.28:29). V 2.Mo.28:30 čteme o urim a thumim, světle a právu: „Položíš pak do náprsníku soudu urim a thumim, aby bylo na srdci Aronově, když vcházet bude před Pána; a nosit bude Aron soud synů Izraelských na srdci svém před Pánem vždycky.“ Ten kněz musel náprsenku nosit vždy, když vcházel do svatyně (3.Mo.8:8).

Jestliže byl předkládán nějaký sen nebo zjevení, jestliže mělo být uděláno obzvláštní rozhodnutí, muselo se to stát před urim a thumim. Zářící světlo všech dvanácti drahokamů bylo nadpřirozeným potvrzením. Když to souhlasilo a Bůh k tomu dal Své „Ano“, světlo vyzařovalo; jestliže to nebylo správné, zůstalo tmavé. Když se Izraelité v čase Ezdráše a Nehemiáše vrátili z babylonského zajetí, bylo zase uvedeno do platnosti všechno, co náleželo k bohoslužbě: „A zapověděl jim Tirsata (místodržitel), aby nejedli z věcí svatosvatých, dokud by tu nestál kněz s urim a thumim“ (Neh.7:65).

Bratr Branham urim a thumim 138 x důrazně zmínil a vztáhl to na Slovo Boží. Citát: „Urim a thumim bylo na prsou Arona. Urim a thumim bylo posázeno dvanácti drahokamy. … jestliže si nebyli jisti, přišli před Boha, aby dostali odpověď. Jestliže to byla Boží vůle, světlo z urim a thumim vyzařovalo. Jinak urim a thumim neodpovídalo …“

„Urim a thumim zmizelo s kněžstvem. Bůh má nyní jiný urim a thumim: to je Slovo Boží. Boží Slovo je urim a thumim. »Boží Slovo je pravdivé, i když každý člověk je lhář«, praví Bůh. »Nebe a země pominou«, řekl Ježíš, »Má slova ale nikdy nepominou«.“ (9. června 1953; 21. ledna 1961 aj.).

Jen když se naplno rozsvítí světlo Slova, stane se světlem našim nohám a světlem na naší cestě. Potom to souhlasí a je to potvrzeno učením apoštolů v Novém Zákoně (Sk.2:42).

Co se týká služby bratra Branhama, tak skrze zjevení Ducha Svatého oznámil všechna tajemství - ať se týkají toho, co se stalo na počátku v zahradě Eden nebo hlavních učení jako Božství, biblického křtu, Večeře Páně, dokonce toho obtížného tématu o manželství a rozvodu, až po sedm pečetí v knize Zjevení. Všechno, co bylo zjeveno prorokovi, je také zjeveno nám, takže to nyní můžeme skrze zvěstování předávat dále. Na konci bude Církev živého Boha uvedena do správného původního stavu, neboť je „sloupem a základem pravdy“ (1.Tim.3:15). Tak zní zaslíbení, a ta zvěst v dětech zaslíbení (Gal.4:28) plně vykoná, k čemu byla poslána (Iz.55:11).