S ohledem na 1.Tes.4:13-17 musí být ještě jednou řečeno a napsáno jasné slovo. Jednotlivé výroky bratra Branhama v jeho kázání „Vytržení“ jsou vykládány zavádějícím způsobem, že to „buzení voláním“ z 1.Tes.4, které je vlastně tím „přikazujícím hlasem“, měla být »ta zvěst« a že Pán od roku 1963 sestupuje dolů.

Pozorujme ten text v 1.Tes.4:13-17 společně, abychom zjistili, komu je toto volání k probuzení určeno.

Verš 13: „Nechci pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteří zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteří naděje nemají.“ Tedy jde o ty zesnulé v Kristu.

„Nebo jako věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, tak Bůh i ty, kteří by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním.“ (V.14) Opět se jedná o ty zesnulé.

„Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli.“ (V.15). Opět jsou míněni zesnulí.

„Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví, kteří jsou v Kristu, vstanou nejprve.“ (V.16) To, co je zde v 1.Tes.4 vypsáno, se neděje po dlouhé roky, nýbrž přímo při návratu Ježíše Krista, když ti mrtví v Kristu budou vzkříšeni a ti žijící v Kristu proměněni.

V těch čtyřech verších se tedy nejedná o zvěst, která je kázána těm živým, ale zcela jasně o volání, kterým Pán sám jako při Lazarovi přikáže těm v Kristu zesnulým.

Teprve ve verši 17 je řečeno těm živým v Kristu: „Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“ Amen!

Bratr Branham biblicky učil, že ve spojení s novozákonní církví jsou tři příchody Krista:

„ON přišel jednou, aby spasil Svou Nevěstu,

podruhé přijde, aby Svoji Nevěstu vytrhl a vzal vzhůru.

ON opět přijde s Nevěstou k Tisíciletému království.“

(Kázání z 27. dubna 1961).

Přesně tak se to stane. Amen. Jako mnohá jiná bludná učení jsou i ty teorie o příchodu Krista dílem nepřítele. Ano, jsou to doslova klamné fantasie, vypůsobené duchem podvodu a lži. Ty zdánlivě těžce srozumitelné výroky bratra Branhama jsou, pokud v tom kázání čteme dále, snadno srozumitelné, a sice dokonale jasně.

Pojem „zvěst“ byl pro bratra Branhama tak důležitý, že ho použil více než čtyř tisíckrát. A protože před příchodem Krista má předcházet biblická zvěst konečného času, šíří se jako volání až do končin Země (Mat.25:6). Totéž, co bylo řečeno ohledně služby Jana Křtitele: „Hlas volajícího na poušti…“ (Iz.40:3; Mat.3:3;) (v něm. př. Bible: „Slyš, zaznívá volání…“), se nyní zase plní: Zní volání: „Ženich přichází!“ Proto bratr Branham v kázání „Vytržení“ přešel také hned k Mat.25 a řekl: „Nejprve přijde zvěst: »Je na čase vyčistit lampy. Vstaňte a dejte své lampy do pořádku.«“

Při návratu Ježíše Krista zazní volání k probuzení jako příkaz zesnulým v Kristu, kteří hned potom budou vzkříšeni. Nato pak ti v Kristu žijící společně s nimi na oblacích (v.17) budou vytrženi vstříc Pánu. V Písmu je všechno božským způsobem seřazeno a nalézá své doslovné naplnění, jak to bylo zaslíbeno. Amen.

Protože ta mocná událost z 28. února 1963 je zaměňována s návratem Pána, je nutné, abychom ještě jednou něco řekli o tom zjevení v oblaku. Bratr Branham vzal fotografii s tím oblakem a v sedmi různých kázáních řekl: „Zde vidíme Pána jako Soudce zahaleného do jantarově zbarveného oblaku.“

Všeobecně se ví, že bratru Branhamovi bylo v jednom vidění ukázáno, kde se tato velká událost uskuteční. Poslušen proroctví Pána se přestěhoval v lednu 1963 do Tucsonu, jak mi to řekl v prosinci 1962, a koncem února se odebral na tu horu asi 40 mil severovýchodně od Tucsonu, kterou mu Pán ukázal. Tam se skutečně stalo, že se mu Pán zjevil v nadpřirozeném oblaku, a sice tak, jak on opakovaně zdůrazňoval, jako Soudce.

Tato událost má pro církev Ježíše Krista stejný význam jako zjevení Pána v oblaku a ohnivém sloupu za času Mojžíše a jako zjevení slávy Boží v oblaku v Mat.17:5. Musíme si představit, že to nebyl Mojžíš nebo Jan nebo bratr Branham, kteří představovali své programy, nýbrž to byl a je Bůh sám, který se v různých časech zjevuje tak, jak to odpovídá Jeho spásnému plánu. Komu to není jasné, ten nemůže nadpřirozené působení Boží zařadit.

Jestliže bratr Branham opakovaně zdůrazňuje: „Tady vidíme Pána jako Soudce“, pak to má zvláštní význam. Toto zjevení se přece stalo v okamžiku otevření sedmi pečetí. Otevřením sedmi pečetí zazněla poslední biblická zvěst a pozornost Božích dětí je nanovo zaměřena na to TAK PRAVÍ PÁN Slova.

Nebyl to tedy tělesný návrat Páně, na který ještě čekáme, nýbrž nadpřirozené zjevení jako nejvyššího Soudce v oblaku, aby zdůraznil, že nyní „začíná soud v domě Božím“ (1.Petr-4:17), že od té chvíle v církvi Ježíše Krista musí být všechno seřazeno na základě Slova Božího. Ten nejvyšší Soudce říká: „Slovo, které jsem k vám mluvil, vás bude soudit v onom dni.“ Bratr Branham ohledně tohoto zjevení řekl: „ON je ten nejvyšší Soudce vesmíru, nejvyšší Soudce nebe a Země. ON je Bůh: nic jiného než Bůh. ON je Bůh, který se zjevil v lidské postavě a byl nazván Synem Božím.“ (Konat Bohu službu… 27. listopadu 1965).

Ta fotografie s nadpřirozeným oblakem má stejný význam jako fotografie se světelným sloupem nad hlavou bratra Branhama. Tady nemáme co dělat s lidským dílem, nýbrž s nadpřirozeným Božím působením. Snímek světelného sloupu pořídili 20. ledna 1950 v Houstonu v Texasu fotoreportéři Ayers a Kippermann a 29. ledna byl ve Washingtonu potvrzen Dr. Georgem J. Lacym jako pravý. Bratr Branham by mohl tisíckrát říci: „Pán je s námi stejně jako byl s Mojžíšem a Izraelem v ohnivém sloupu“; kdyby to ale nebylo nikdy viditelně potvrzeno, mohli by si všichni myslet: „To on sice říká, ale kde je ten důkaz? Opravdu je to tak?“ Ano, skutečně je to tak!

Bratr Branham by také tisíckrát mohl říci: „Pán se mi zjevil v nadpřirozeném mraku“; kdyby tady ale nebyl ten důkaz, pak by lidé měli omluvu. Ten nadpřirozený oblak na bezoblačném nebi 28. ledna 1963 vidělo mnoho lidí. Dr. James McDonald z Tucsonské univerzity potvrdil skutečnou přítomnost, když vyhodnotil 82 fotografií a napsal o tom článek, který vyšel 19. dubna 1963 v časopisu „Science“. Také časopis „Life“ informoval 17. května 1963 o tomto jevu a nazvali to „a High Cloud Ring of Mystery“ – „vysoký oblak, tajemný kruh“.

Tyto události přece nebyly žádná náhoda. Pán sám to tak chtěl a dopustil, aby se to stalo. Celý křesťanský svět je o tom, co Bůh v našem čase učinil, informován, ale jen opravdově věřící to mohou zařadit do spásných dějin a poznat zvěst, která od té doby předchází druhému Kristovu příchodu jako poslední volání: „Ženich přichází!“

28. února 1963 nebylo žádné vzkříšení, žádná proměna a žádné vytržení. To nebyl ten biblický Kristův návrat, při kterém nejprve povstanou mrtví v Kristu, a potom ti v Něm žijící budou proměněni a vytrženi vstříc Pánu do oblak. Přesto to byla ta nejdůležitější událost před návratem Ježíše Krista, aby naše pozornost byla upnuta k tomu, co Bůh ve Své věčné radě odpovídající našemu času činí. Chápeme, že Pán sám je definitivním Soudcem a že nyní a u posledního soudu bude soudit podle Svého Slova a vyřkne definitivní rozsudek.

S ohledem na 1.Tes.4:13-17 musí být ještě jednou řečeno a napsáno jasné slovo. Jednotlivé výroky bratra Branhama v jeho kázání „Vytržení“ jsou vykládány zavádějícím způsobem, že to „buzení voláním“ z 1.Tes.4, které je vlastně tím „přikazujícím hlasem“, měla být »ta zvěst« a že Pán od roku 1963 sestupuje dolů.

Pozorujme ten text v 1.Tes.4:13-17 společně, abychom zjistili, komu je toto volání k probuzení určeno.

Verš 13: „Nechci pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteří zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteří naděje nemají.“ Tedy jde o ty zesnulé v Kristu.

„Nebo jako věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, tak Bůh i ty, kteří by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním.“ (V.14) Opět se jedná o ty zesnulé.

„Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli.“ (V.15). Opět jsou míněni zesnulí.

„Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví, kteří jsou v Kristu, vstanou nejprve.“ (V.16) To, co je zde v 1.Tes.4 vypsáno, se neděje po dlouhé roky, nýbrž přímo při návratu Ježíše Krista, když ti mrtví v Kristu budou vzkříšeni a ti žijící v Kristu proměněni.

V těch čtyřech verších se tedy nejedná o zvěst, která je kázána těm živým, ale zcela jasně o volání, kterým Pán sám jako při Lazarovi přikáže těm v Kristu zesnulým.

Teprve ve verši 17 je řečeno těm živým v Kristu: „Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“ Amen!

Bratr Branham biblicky učil, že ve spojení s novozákonní církví jsou tři příchody Krista:

„ON přišel jednou, aby spasil Svou Nevěstu,

podruhé přijde, aby Svoji Nevěstu vytrhl a vzal vzhůru.

ON opět přijde s Nevěstou k Tisíciletému království.“

(Kázání z 27. dubna 1961).

Přesně tak se to stane. Amen. Jako mnohá jiná bludná učení jsou i ty teorie o příchodu Krista dílem nepřítele. Ano, jsou to doslova klamné fantasie, vypůsobené duchem podvodu a lži. Ty zdánlivě těžce srozumitelné výroky bratra Branhama jsou, pokud v tom kázání čteme dále, snadno srozumitelné, a sice dokonale jasně.

Pojem „zvěst“ byl pro bratra Branhama tak důležitý, že ho použil více než čtyř tisíckrát. A protože před příchodem Krista má předcházet biblická zvěst konečného času, šíří se jako volání až do končin Země (Mat.25:6). Totéž, co bylo řečeno ohledně služby Jana Křtitele: „Hlas volajícího na poušti…“ (Iz.40:3; Mat.3:3;) (v něm. př. Bible: „Slyš, zaznívá volání…“), se nyní zase plní: Zní volání: „Ženich přichází!“ Proto bratr Branham v kázání „Vytržení“ přešel také hned k Mat.25 a řekl: „Nejprve přijde zvěst: »Je na čase vyčistit lampy. Vstaňte a dejte své lampy do pořádku.«“

Při návratu Ježíše Krista zazní volání k probuzení jako příkaz zesnulým v Kristu, kteří hned potom budou vzkříšeni. Nato pak ti v Kristu žijící společně s nimi na oblacích (v.17) budou vytrženi vstříc Pánu. V Písmu je všechno božským způsobem seřazeno a nalézá své doslovné naplnění, jak to bylo zaslíbeno. Amen.

Protože ta mocná událost z 28. února 1963 je zaměňována s návratem Pána, je nutné, abychom ještě jednou něco řekli o tom zjevení v oblaku. Bratr Branham vzal fotografii s tím oblakem a v sedmi různých kázáních řekl: „Zde vidíme Pána jako Soudce zahaleného do jantarově zbarveného oblaku.“

Všeobecně se ví, že bratru Branhamovi bylo v jednom vidění ukázáno, kde se tato velká událost uskuteční. Poslušen proroctví Pána se přestěhoval v lednu 1963 do Tucsonu, jak mi to řekl v prosinci 1962, a koncem února se odebral na tu horu asi 40 mil severovýchodně od Tucsonu, kterou mu Pán ukázal. Tam se skutečně stalo, že se mu Pán zjevil v nadpřirozeném oblaku, a sice tak, jak on opakovaně zdůrazňoval, jako Soudce.

Tato událost má pro církev Ježíše Krista stejný význam jako zjevení Pána v oblaku a ohnivém sloupu za času Mojžíše a jako zjevení slávy Boží v oblaku v Mat.17:5. Musíme si představit, že to nebyl Mojžíš nebo Jan nebo bratr Branham, kteří představovali své programy, nýbrž to byl a je Bůh sám, který se v různých časech zjevuje tak, jak to odpovídá Jeho spásnému plánu. Komu to není jasné, ten nemůže nadpřirozené působení Boží zařadit.

Jestliže bratr Branham opakovaně zdůrazňuje: „Tady vidíme Pána jako Soudce“, pak to má zvláštní význam. Toto zjevení se přece stalo v okamžiku otevření sedmi pečetí. Otevřením sedmi pečetí zazněla poslední biblická zvěst a pozornost Božích dětí je nanovo zaměřena na to TAK PRAVÍ PÁN Slova.

Nebyl to tedy tělesný návrat Páně, na který ještě čekáme, nýbrž nadpřirozené zjevení jako nejvyššího Soudce v oblaku, aby zdůraznil, že nyní „začíná soud v domě Božím“ (1.Petr-4:17), že od té chvíle v církvi Ježíše Krista musí být všechno seřazeno na základě Slova Božího. Ten nejvyšší Soudce říká: „Slovo, které jsem k vám mluvil, vás bude soudit v onom dni.“ Bratr Branham ohledně tohoto zjevení řekl: „ON je ten nejvyšší Soudce vesmíru, nejvyšší Soudce nebe a Země. ON je Bůh: nic jiného než Bůh. ON je Bůh, který se zjevil v lidské postavě a byl nazván Synem Božím.“ (Konat Bohu službu… 27. listopadu 1965).

Ta fotografie s nadpřirozeným oblakem má stejný význam jako fotografie se světelným sloupem nad hlavou bratra Branhama. Tady nemáme co dělat s lidským dílem, nýbrž s nadpřirozeným Božím působením. Snímek světelného sloupu pořídili 20. ledna 1950 v Houstonu v Texasu fotoreportéři Ayers a Kippermann a 29. ledna byl ve Washingtonu potvrzen Dr. Georgem J. Lacym jako pravý. Bratr Branham by mohl tisíckrát říci: „Pán je s námi stejně jako byl s Mojžíšem a Izraelem v ohnivém sloupu“; kdyby to ale nebylo nikdy viditelně potvrzeno, mohli by si všichni myslet: „To on sice říká, ale kde je ten důkaz? Opravdu je to tak?“ Ano, skutečně je to tak!

Bratr Branham by také tisíckrát mohl říci: „Pán se mi zjevil v nadpřirozeném mraku“; kdyby tady ale nebyl ten důkaz, pak by lidé měli omluvu. Ten nadpřirozený oblak na bezoblačném nebi 28. ledna 1963 vidělo mnoho lidí. Dr. James McDonald z Tucsonské univerzity potvrdil skutečnou přítomnost, když vyhodnotil 82 fotografií a napsal o tom článek, který vyšel 19. dubna 1963 v časopisu „Science“. Také časopis „Life“ informoval 17. května 1963 o tomto jevu a nazvali to „a High Cloud Ring of Mystery“ – „vysoký oblak, tajemný kruh“.

Tyto události přece nebyly žádná náhoda. Pán sám to tak chtěl a dopustil, aby se to stalo. Celý křesťanský svět je o tom, co Bůh v našem čase učinil, informován, ale jen opravdově věřící to mohou zařadit do spásných dějin a poznat zvěst, která od té doby předchází druhému Kristovu příchodu jako poslední volání: „Ženich přichází!“

1. února 1963 nebylo žádné vzkříšení, žádná proměna a žádné vytržení. To nebyl ten biblický Kristův návrat, při kterém nejprve povstanou mrtví v Kristu, a potom ti v Něm žijící budou proměněni a vytrženi vstříc Pánu do oblak. Přesto to byla ta nejdůležitější událost před návratem Ježíše Krista, aby naše pozornost byla upnuta k tomu, co Bůh ve Své věčné radě odpovídající našemu času činí. Chápeme, že Pán sám je definitivním Soudcem a že nyní a u posledního soudu bude soudit podle Svého Slova a vyřkne definitivní rozsudek.