Aronovi bylo přikázáno: „Uděláš také náprsník soudu dílem řemeslným,“ … „Položíš pak do náprsníku soudu urim a thumim, aby bylo na srdci Aronově, když vcházeti bude před Pána; a nositi bude Aron soud synů Izraelských na srdci svém před Pánem vždycky.“ (2.Moj.28:15+30; 3.Moj.8:8). Aron, první velekněz z doby Mojžíšovy, vykonával ve svatyni službu společně s kněžími z kmene Leví. K oděvu patřily zvláštní součásti – přehoz přes ramena/efod a náprsní kapsa. V náprsníku bylo dvanáct drahých kamenů podle počtu izraelských kmenů. Když pak čteme ve Starém Zákoně další místa, která k tomu náležejí, vyplývá z toho, že Bůh si ponechal právo, vyslovit ve Své svatyni právo (4.Moj.27:21; 1.Sam.28:6). Bůh sám potvrdil to, co bylo vysloveno, nadpřirozeným způsobem, rozsvícením toho světla. Proto to také bylo hebrejsky nazváno »světlo a právo« (5.Moj.33:8).

V době Ezdráše a Nehemiáše, když se izraelský lid vrátil do Jeruzaléma, aby opět vystavěl dům Boží, bylo vydáno následující nařízení: „A zapověděl jim Tirsata, aby nejedli z věcí svatosvatých, dokud by nestál kněz s urim a tumim.“ (Neh.7:65).

Bratr Branham několikrát řekl: „Naše dnešní urim a thumim je Slovo Boží.“ A přitom zdůraznil to učení dvanácti apoštolů. 138krát se zmínil o náprsníku z doby Mojžíše a Arona a přenáší tento význam na učení apoštolů. V kázání „Neomylné Slovo Boží“ z 6. dubna 1956 řekl: „Když někdo vyprávěl sen nebo nějaký prorok prorokoval a to světlo v urim a thumim se nerozsvítilo, byl ten prorok zvrácený.“

Ježíš Kristus je ten věrný Velekněz podle řádu Melchisedecha. Ve Své církvi Bůh ustanovil různé služby (1.Kor.12; Ef.4 aj.), a učení dvanácti apoštolů učinil jednou provždy platnou směrnicí. Církev je vzdělána na základě apoštolů a proroků (Sk.2:42; Ef.2:20).

Bratr Branham potvrdil, že žena, která je ukázána ve Zj.12 s korunou z dvanácti hvězd, představuje novozákonní církev, korunovanou učením dvanácti apoštolů. Ona přijala Boží semeno Slova a nakonec porodí zmužilého syna, který bude nejprve vytržen a potom bude panovat nad všemi národy.

Všechno, co souhlasí s učením apoštolů, je ozářeno nadpřirozeným světlem; pokud s tím to, co se učí, prorokuje a praktikuje, nesouhlasí, zůstane temné. Dvanáct drahých kamenů v náprsníku jsou tytéž, jako v Novém Jeruzalémě (v.15-20), který sestoupí jako ozdobená nevěsta dolů. „I přišel ke mně jeden z sedmi andělů, kteříž měli sedm koflíků plných sedmi ran nejposlednějších, a mluvil se mnou, řka: Pojď, ukáži ti nevěstu, manželku Beránkovu. I vnesl mne v duchu na horu velikou a vysokou, a ukázal mi město veliké, ten svatý Jeruzalém, sestupující s nebe od Boha, mající slávu Boží …“ (Zj.21:9-27).

Popis Nového Jeruzaléma je působivý a velmi významný. Město má dvanáct základních kamenů, na nichž jsou napsána jména dvanácti Beránkových apoštolů. Základní kameny tvoří dvanáct drahých kamenů, které zde jsou uvedeny jmenovitě (v.15-20). Právě tak má dvanáct bran se jmény dvanácti kmenů Izraele. Do Nového Jeruzaléma vejdou jen ti, jejichž jména jsou zapsána v Knize Života zabitého Beránka. Zde se jedná o Beránkovu Nevěstu, o ty kteří byli od ustanovení světa vyvoleni z Izraele a národů, ze Starého a Nového Zákona, a kteří chodili v plné víře a poslušnosti v souladu s Bohem a Božím Slovem.

„A nevejde do něho nic poskvrňujícího, anebo působícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kteří napsaní jsou v Beránkově knize života.“ (Zj.21:27).

Bratr Branham se také zabýval pádem Lucifera a četl z Iz.14:12; Luk.10:18; Ez.28:11. Jako anděl světla a pomazaný měl Lucifer na svém rouchu devět drahých kamenů (Ez.28:13). Stál v blízkosti Boha, byl bezúhonný ode dne svého stvoření, nalézal se v zahradě Eden. Potom ale přišlo to: „Já chci! Já chci …“ a spolu s tím pýcha, takže se chtěl vyrovnat Nejvyššímu a zřítil se.

Falešní pomazaní konečného času, kteří vidí vidění a zvěstují zjevení, ti falešní Kristové (Mat.24), vystupují dokonce s tím TAK PRAVÍ PÁN a zdobí se devíti dary Ducha, ale ve svém učení a praxi souhlasí s antikristem, a ne s Kristovým učením a dvanácti apoštolů. Svým: „Já chci …“ se povyšují v duchovní pýše a vedou mnohé do bludu. Nikdy předtím nebylo svedení tak biblicky dekorované jako nyní. Všichni se ohánějí biblickými citáty a sami sebe ospravedlňují, ale vůbec nemyslí na to, aby své učení a praxi porovnali s učením apoštolů.

V 2.Tim.4 čteme o pověření pravého Božího služebníka: „Kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, trestej, napravuj, napomínej, ve vší tichosti a učení. Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímati, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele. A odvrátí uši od pravdy, a k básním obrátí. Ale ty ve všem buď bedlivý, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazuj toho dostatečně, že jsi věrný Kristův služebník.“ To nechť daruje Bůh. Amen!

Aronovi bylo přikázáno: „Uděláš také náprsník soudu dílem řemeslným,“ … „Položíš pak do náprsníku soudu urim a thumim, aby bylo na srdci Aronově, když vcházeti bude před Pána; anositi bude Aron soud synů Izraelských na srdci svém před Pánem vždycky.“ (2.Moj.28:15+30; 3.Moj.8:8). Aron, první velekněz z doby Mojžíšovy, vykonával ve svatyni službu společně s kněžími z kmene Leví. K oděvu patřily zvláštní součásti – přehoz přes ramena/efod a náprsní kapsa. V náprsníku bylo dvanáct drahých kamenů podle počtu izraelských kmenů. Když pak čteme ve Starém Zákoně další místa, která k tomu náležejí, vyplývá z toho, že Bůh si ponechal právo, vyslovit ve Své svatyni právo (4.Moj.27:21; 1.Sam.28:6). Bůh sám potvrdil to, co bylo vysloveno, nadpřirozeným způsobem, rozsvícením toho světla. Proto to také bylo hebrejsky nazváno »světlo a právo« (5.Moj.33:8).

V době Ezdráše a Nehemiáše, když se izraelský lid vrátil do Jeruzaléma, aby opět vystavěl dům Boží, bylo vydáno následující nařízení: „A zapověděl jim Tirsata, aby nejedli z věcí svatosvatých, dokud by nestál kněz s urim a tumim.“ (Neh.7:65).

Bratr Branham několikrát řekl: „Naše dnešní urim a thumim je Slovo Boží.“ A přitom zdůraznil to učení dvanácti apoštolů. 138krát se zmínil o náprsníku z doby Mojžíše a Arona a přenáší tento význam na učení apoštolů. V kázání „Neomylné Slovo Boží“ z 6. dubna 1956 řekl: „Když někdo vyprávěl sen nebo nějaký prorok prorokoval a to světlo v urim a thumim se nerozsvítilo, byl ten prorok zvrácený.“

Ježíš Kristus je ten věrný Velekněz podle řádu Melchisedecha. Ve Své církvi Bůh ustanovil různé služby (1.Kor.12; Ef.4 aj.), a učení dvanácti apoštolů učinil jednou provždy platnou směrnicí. Církev je vzdělána na základě apoštolů a proroků (Sk.2:42; Ef.2:20).

Bratr Branham potvrdil, že žena, která je ukázána ve Zj.12 s korunou z dvanácti hvězd, představuje novozákonní církev, korunovanou učením dvanácti apoštolů. Ona přijala Boží semeno Slova a nakonec porodí zmužilého syna, který bude nejprve vytržen a potom bude panovat nad všemi národy.

Všechno, co souhlasí s učením apoštolů, je ozářeno nadpřirozeným světlem; pokud s tím to, co se učí, prorokuje a praktikuje, nesouhlasí, zůstane temné. Dvanáct drahých kamenů v náprsníku jsou tytéž, jako v Novém Jeruzalémě (v.15-20), který sestoupí jako ozdobená nevěsta dolů. „I přišel ke mně jeden z sedmi andělů, kteříž měli sedm koflíků plných sedmi ran nejposlednějších, a mluvil se mnou, řka: Pojď, ukáži ti nevěstu, manželku Beránkovu. I vnesl mne v duchu na horu velikou a vysokou, a ukázal mi město veliké, ten svatý Jeruzalém, sestupující s nebe od Boha, mající slávu Boží …“ (Zj.21:9-27).

Popis Nového Jeruzaléma je působivý a velmi významný. Město má dvanáct základních kamenů, na nichž jsou napsána jména dvanácti Beránkových apoštolů. Základní kameny tvoří dvanáct drahých kamenů, které zde jsou uvedeny jmenovitě (v.15-20). Právě tak má dvanáct bran se jmény dvanácti kmenů Izraele. Do Nového Jeruzaléma vejdou jen ti, jejichž jména jsou zapsána v Knize Života zabitého Beránka. Zde se jedná o Beránkovu Nevěstu, o ty kteří byli od ustanovení světa vyvoleni z Izraele a národů, ze Starého a Nového Zákona, a kteří chodili v plné víře a poslušnosti v souladu s Bohem a Božím Slovem.

„A nevejde do něho nic poskvrňujícího, anebo působícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kteří napsaní jsou v Beránkově knize života.“ (Zj.21:27).

Bratr Branham se také zabýval pádem Lucifera a četl z Iz.14:12; Luk.10:18; Ez.28:11. Jako anděl světla a pomazaný měl Lucifer na svém rouchu devět drahých kamenů (Ez.28:13). Stál v blízkosti Boha, byl bezúhonný ode dne svého stvoření, nalézal se v zahradě Eden. Potom ale přišlo to: „Já chci! Já chci …“ a spolu s tím pýcha, takže se chtěl vyrovnat Nejvyššímu a zřítil se.

Falešní pomazaní konečného času, kteří vidí vidění a zvěstují zjevení, ti falešní Kristové (Mat.24), vystupují dokonce s tím TAK PRAVÍ PÁN a zdobí se devíti dary Ducha, ale ve svém učení a praxi souhlasí s antikristem, a ne s Kristovým učením a dvanácti apoštolů. Svým: „Já chci …“ se povyšují v duchovní pýše a vedou mnohé do bludu. Nikdy předtím nebylo svedení tak biblicky dekorované jako nyní. Všichni se ohánějí biblickými citáty a sami sebe ospravedlňují, ale vůbec nemyslí na to, aby své učení a praxi porovnali s učením apoštolů.

V 2.Tim.4 čteme o pověření pravého Božího služebníka: „Kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, trestej, napravuj, napomínej, ve vší tichosti a učení. Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímati, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele. A odvrátí uši od pravdy, a k básním obrátí. Ale ty ve všem buď bedlivý, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazuj toho dostatečně, že jsi věrný Kristův služebník.“ To nechť daruje Bůh. Amen!