„Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.“ (Jan.14:3).

Bratr Branham řekl: „Existují tři příchody Krista: Poprvé přišel, aby spasil Svou Nevěstu. Podruhé přijde, aby spasenou Nevěstu odvedl domů. Potřetí přijde po svatební hostině s Nevěstou k nastolení Tisíciletého království.“

Prvním příchodem se již nemusíme zabývat; to je ve čtyřech evangeliích od Kristova narození až po jeho nanebevstoupení jasně popsáno.

Podle Mat.25 přijde náš Pán jako Ženich, aby si k Sobě vzal Svoji Nevěstu ve vytržení: „… které hotovy byly, vešly s ním na svatbu, i zavřeny jsou dveře.“

„Aj, tajemství vám pravím: Ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.“ (1.Kor.15:39-58).

V 1.Tes.1:4 se Pavel rovněž zabývá návratem Ježíše Krista a tím, co se pak bude dít: „Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“ (v.13-18).

Apoštol Jan píše: „Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještě se neokázalo, co budeme. Víme pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest.“ (1.Jan.3:2). Každý z Jeho příchodů je »parusie« - tělesná přítomnost.

V 2.Tes.2:1 Pavel věřící varuje: „Prosíme pak vás, bratří abyste se nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, skrze příští (příchod) Pána našeho Jezukrista a naše shromáždění v něj buď skrze ducha, buďto skrze řeč, neb skrze list …“

Pokud se týče návratu našeho milovaného Pána, totiž Jeho druhého příchodu, pak je jako varování psáno: „Nebo mnozí bludaři vyšli na svět, kteříž nevyznávají Jezukrista přišlého v těle. Takový každý jest bludař a antikrist.“ (2.Jan.7.v.) Přímo za tím je psáno: „Každý, kdož přestupuje a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdož zůstává v učení Kristovu, ten i Otce i Syna má.“ (v.9).

Popření tělesného příchodu našeho Spasitele je nejhorší blud a je postaven na stejnou úroveň s antikristem. Proto za tím okamžitě následuje napomenutí: „Přichází-li kdo k vám, a tohoto učení nepřináší, nepřijímejte ho do domu, aniž ho pozdravujte.“ (v.10). Zkoušejte duchy, zkoušejte učitele a jejich učení!

Citát bratra Branhama: „My vyhlížíme po příchodu Pána v naší generaci … Pán Ježíš se v těle vrátí, aby Svůj lid, který Svou očišťující krví oslavil, v těle vzal pryč.“  (Neviditelné sjednocení Nevěsty … 25. listopadu 1965).

Kdo popírá tělesný návrat Ježíše Krista, je posedlý antikristovským duchem. To platí i o těch, kteří druhý Kristův příchod zduchovňují a učí, že Pán již přišel. Oni se povyšují, zaslepení pýchou nad Boží Slovo. Také při návratu Ježíše Krista se bude všechno dít přesně tak, jak jenapsáno, totiž: „Tento Ježíš, kterýž vzhůru vzat jest od vás do nebe, tak přijde, jak jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.“ (Luk.24:50-51; Sk.1:11b). To musíme respektovat, neboť je to TAK PRAVÍ PÁN v Jeho Slově.

Stejně tak musejí být všechna biblická místa o různých příchodech, které již nejsou spojeny s Církví a vytržením, viděna ve správných souvislostech. My víme, že návrat našeho Pána, totiž vytržení, nastane před velikým soužením. To bratr Branham zdůrazňoval dost často. Pavel píše věřícím: „Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?“ (1.Tes.2:19).

Ale jsou ještě další příchody Pána, které se netýkají církve; např. v Mat.25 od 31. verše se píše: „A když přijde Syn člověka v slávě své, a všichni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své …“ rovněž 2.Tes.1:7-8: „… při zjevení Pána Ježíše s nebe, s anděly moci jeho, v plameni ohně,“ nebo Zj.16:15-16 a Zj.19, od verše 11 a jiná místa. Přitom je vždy nutné, přibrat k tomu také Starý Zákon, abychom věděli přesně, co je míněno a o jakou souvislost se jedná.

Co např. znamená příchod, o kterém mluvil náš Pán v Mat.24:29-30: „A hned po soužení, kteréž bude těch dnů, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padati s nebe a moci nebeské budou se pohybovati. A tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tu budou kvíliti všecka pokolení země, a uzří Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou.“?

Zde není řeč o příchodu Ženicha, ale o příchodu Syna člověka po velikém soužení, kdy se slunce zatmí a měsíc ztratí svůj svit. Tento příchod spadá do úseku 6. pečeti (Zj.6 od 12. verše). O tom také mluví Zj.1:7: „Aj, ubírá se s oblaky, a uzří jej všeliké oko, i ti, kteříž ho bodli; a budou plakati pro něj všecka pokolení země, jistě, Amen.“

„I obrátí zřetel ke mně, kteréhož jsou bodli …“ (Zach.12:9-10).

„Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl. I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všichni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.“ (Dan.7:13-14).

Zj.11 od verše 15 nám to objasňuje ještě přesněji: „A sedmý anděl zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovati bude na věky věků.“

V této souvislosti je řeč o sedmém pozounovém andělovi, na něhož je odkaz již ve Zj.10:7. Bratr Branham ohledně tohoto biblického místa v kázání „Přechod od církevních věků …“ ze 17. března 1963 řekl následující: „Vidíte, já jsem si to nepřipravil, ale je to TAK PRAVÍ PÁN. Předčítám vám to z této Knihy, z Bible: »Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonáno bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.« Toho TAK PRAVÍ PÁN bratra Branhama se nesmíme a nemůžeme dotýkat. Ve stejném odstavci on spojuje sedmého pozounového anděla a sestupujícího Anděla Smlouvy a následuje vysvětlení: „Teprve potom co jsou pečeti otevřeny a tajemství je zjeveno, sestoupí ten Anděl, Posel s duhou nad Svou hlavou – Kristus – a postaví se jednou nohou na zemi a druhou na moře. Myslete na to: V čase tohoto příchodu, je tento sedmý anděl na Zemi.“

Tedy prosím, sledujte pozorně: Ne při Kristově návratu, když se s Ním Jeho Nevěsta setká v povětří jako s Ženichem, nýbrž když Pán jako Anděl Smlouvy přijde, je tento, ne ten, nýbrž tento sedmý anděl na Zemi. Ne při otevření Pečetí v roce 1963, nýbrž „až po otevření sedmi pečetí“. „… a anděl smlouvy, kterého si žádáte, přijde jistě! – praví Pán zástupů“ (Mal.3:1b – podle něm. př. Bible).

Sedm pozounových andělů je představeno při otvírání sedmi pečetí. Bratr Branham v kázání o sedmé pečeti v 8. kapitole četl jen první verš o půlhodině ticha v nebi. Ale hned potom se stalo, že Jan viděl to, co je psáno od 2. verše: „I viděl jsem sedm andělů, kteříž stojí před obličejem Božím, jimž dáno sedm trub.“ V hebrejské Bibli zde stojí slovo »šófar« právě tak jako v dalších devíti místech, která v naší Bibli byla přeložena jako „pozoun“ (Zj.8:6; 8:8; 8:10; 8:12; 8:13; 9:1; 9:13; 10:7; 11:15). Z toho samo od sebe vyplývá, že sedmá pečeť není ve spojení se sedmým sborovým andělem (Zj.2+3), nýbrž se sedmi pozounovými anděly, kteří stojí před Bohem.

Poté, co první čtyři pozounoví andělé zatroubí na svůj »šófar«, je dále psáno: „Běda, běda, běda těm, kteříž přebývají na zemi, pro jiné hlasy trub (šófar) tří andělů, kteříž mají troubiti.“ (Zj.8:13). V 9. kapitole zatroubí pátý a šestý pozounový anděl. A již schází jen hlas sedmého. U sedmého anděla ze Zj.10:7 se tudíž nejedná o sedmého zvěstovatele církve, nýbrž o sedmého pozounového anděla. To TAK PRAVÍ PÁN bratra Branhama se vztahuje jednoznačně na hlas sedmého pozounového anděla ve Zj.10:7, neboť pak bude tajemství Boží u konce.

Když se bratr Branham zmínil o Zj.10:7 s ohledem na svoji službu, hovořil o tajemstvích, která měla být zjevena právě skrze jeho službu, tu poslední zvěst laodicejského období. To se opravdu stalo. Všechna tajemství od 1. Mojžíšovy knihy až k poslední kapitole Bible byla zjevena. To byl úkol posledního zvěstovatele Laodiceje. O tom »Božím tajemství« je ve Zj.10:7 řeč v jednotném čísle, a má být ukončeno, když zazní hlas sedmého pozounového anděla. Tak to stojí jasně a zřetelně napsáno. Kristus je tajemství Boží, jak je v 1.Tim.3:16; Kol.2:2-3 a ostatních místech jasně řečeno: „… aby potěšena byla srdce jejich, spojená v lásce, a to ke všemu bohatství přejistého smyslu, ku poznání tajemství Boha i Otce i Krista Pána, v němž jsou skryti všichni pokladové moudrosti a známosti.“ Tajemství Boží v Kristu tehdy zůstalo Židům skryto, pak jim ale bude zjeveno. 

Také v tomto bodě je Boží Slovo jasné a naprosto srozumitelné. Velká chyba, k níž dochází, spočívá v tom, že citáty a biblické texty, které hovoří o různých příchodech, jsou vztahovány jen na návrat Ježíše Krista. I zde je životně důležité Slovo správně rozdělovat a správně zařazovat. Jednou bude muset každý dát Bohu a Jeho Slovu za pravdu. Blaze tomu, kdo to činí již nyní a zde!

O Mal.3:1 se v Novém Zákoně zmiňovala jen první část, která se týkala Jana Křtitele: „Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýžto připraví cestu tvou před tebou.“ (Mat.11:10). Druhá část o Andělu Smlouvy, který přijde do Svého chrámu, není zmíněna, protože se to ještě nenaplnilo. Zaslíbení o Andělu Smlouvy bylo tehdy v budoucnosti a je dodnes.

„V tom hned přijde do chrámu svého Pán, kteréhož vy hledáte, a anděl smlouvy, v němž vy libost máte. Aj, přijde, praví Pán zástupů. Ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho? A kdo obstojí, když se on ukáže? Nebo on jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů.“

Ve Zj.11:1 je vyměřen nově postavený chrám. Podle 2.Tes.2:4-8 se antikrist posadí v Božím chrámu, ale Pán jej při tomto příchodu k Židům zničí dechem úst Svých (Iz.11:4).

Ve Zj.10 vidíme Anděla Smlouvy, který je ukázán s duhou nad hlavou a zahalen v oblaku (v.1). Protože se tato událost naplní po otevření pečetí, má ve Své ruce tu Knihu otevřenou. Pak jako pravoplatný majitel postaví Své nohy na Zemi a moře (v.2) „… a volal silným hlasem, jak když lev řve.“ Až tehdy zazní hlasy sedmi hromů (v.3). Co bylo mluveno, se nás vůbec netýká, neboť to nemá žádnou souvislost s církví, a také to nesmělo být napsáno: „Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho!“ (v.4).

My Boží rozhodnutí respektujeme a Bohu přenecháváme, co bude činit. Teprve potom pozdvihne Anděl Smlouvy, který stojí na Zemi a moři, Svou pravou ruku k nebi: „… a přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude.“ Tedy od té doby již nebude čas, žádné prodlévání, žádný odklad, „… ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti – na šófar – , dokonáno bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.“ V 11. kapitole, potom co skončí služba těch dvou proroků, a oni budou v oblaku vzati do nebe (v.12), bude troubit sedmý anděl na pozoun, jak je to předpověděno v 10. kapitole v 7. verši, a bude vyhlášeno království. Je to dokonale uspořádané.

Prorok Daniel již dopředu viděl, jak ten anděl bude přísahat a píše, že od toho okamžiku až do vzniku království bude zbývat ještě tři a půl roku. „Kdy bude konec těm divným věcem? I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky, on zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přísahal skrze Živého na věky, že po uloženém času, a uložených časech, i půl času, a když docela rozptýlí násilí lidu svatého, dokonají se všecky tyto věci.“ (Dan.12:6-7). Jasněji to Bůh říci nemohl. A právě k tomuto tématu je možno přidat ještě příslušná místa, která ukazují, kdy a v jaké souvislosti řve Lev z kmene Juda:

„Pán s výsosti řváti bude, a z příbytku svatosti své vydá hlas svůj, mocně řváti bude z obydlí svého.“ (Jer.25:30-31).

„I půjdou za Pánem řvoucím jako lev; on zajisté řváti bude …“  (Oz.11:10).

„A Pán řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas svůj …“  (Joel.3:16).

Ve Zj.10:7 je předpověď toho, co je naplněno v kap. 11:15. Kdo čte důkladně, ten zjistí, že v okamžiku, kdy sedmý pozounový anděl zatroubí na pozoun, bude na Zemi vyhlášena královláda, a tím bude tajemství Boží v Kristu Ježíši dokonáno. „A sedmý anděl zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovati bude na věky věků. Tedy těch čtyřiadvacet starců, kteříž před obličejem Božím sedí na stolicích svých, padli na tváři své, a klaněli se Bohu, řkouce: Díky činíme tobě, Pane Bože všemohoucí, kterýž jsi, a kterýž jsi byl, a kterýž přijíti máš; nebo jsi přijal moc svou velikou a království ujal.“ (Zj.11:15-17).

Bylo přitěžující chybou, že hlas sedmého anděla ve Zj.10:7 byl vykládán jako hlas Boží, přestože v tomto verši není řeč ani o hlasu Božím ani o hlasu posledního zvěstovatele, ale jednoznačně o hlasu sedmého pozounového anděla. Bratr Branham měl právo odvolávat se na toto prorocké místo. Jak víme, prorocká místa se stále znovu a znovu ukazovala ve dvojnásobném naplnění. Prosím, porovnejte: „… Izrael je můj prvorozený syn“ (2.Moj.4:22). „Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého.“ (Oz.11:1). „… aby se naplnilo povědění Páně skrze proroka, řkoucího: Z Egypta povolal jsem Syna svého.“ (Mat.2:15). To klíčové slovo je zde „syn“. Události, které jsou líčeny, jsou v základě rozličné, ale to stejné prorocké slovo z Oz.11:1 se vztahuje na oba případy.

Ten bratr, kterému roku 1965 při odchodu bratra Branhama bylo právě deset let, přišel o dvacet let později na ideu, prohlásit hlas bratra Branhama za Boží hlas, který každý musí slyšet osobně. Proto všichni, kteří tomu věří, tvrdí, že se smí poslouchat jen bratr Branham, a nikdo jiný nemá právo kázat. Tím, že citují jen jeho výroky, aniž by je zařadili do Svatého Písma, se dostávají stále více do nebiblických výkladů, které tak staví nad Boží Slovo.

Respektujeme jedinečnou neomylnou službu, kterou Bůh dal bratrovi Branhamovi přímo ve spojení s Jeho spásnou radou. Všichni, kteří jsou narozeni z Boha, slyší a věří zaslíbenému slovu pro tento čas. Ale rozhodně odmítáme každý výklad a každý způsob oslavování člověka, což není nic jiného než modloslužba. Boží Slovo jako hlas Boží zůstává na všechny věky. Čest náleží jedině Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána!

Nyní, kdy návrat Ježíše Krista je přímo přede dveřmi, musí být všechno vyjasněno a zařazeno podle Písma. Stejně jako v denominacích vzešla všechna falešná učení z nepochopených a špatně interpretovaných biblických míst, vznikla všechna falešná učení přímo ve zvěsti z nesprávně užitých citátů bratra Branhama. Na vině není Boží Slovo a přinášená zvěst, nýbrž Satan, který překrucuje Slovo od samého počátku.

„Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.“ (Jan.14:3).

Bratr Branham řekl: „Existují tři příchody Krista: Poprvé přišel, aby spasil Svou Nevěstu. Podruhé přijde, aby spasenou Nevěstu odvedl domů. Potřetí přijde po svatební hostině s Nevěstou k nastolení Tisíciletého království.“

Prvním příchodem se již nemusíme zabývat; to je ve čtyřech evangeliích od Kristova narození až po jeho nanebevstoupení jasně popsáno.

Podle Mat.25 přijde náš Pán jako Ženich, aby si k Sobě vzal Svoji Nevěstu ve vytržení: „… které hotovy byly, vešly s ním na svatbu, i zavřeny jsou dveře.“

„Aj, tajemství vám pravím: Ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.“ (1.Kor.15:39-58).

V 1.Tes.1:4 se Pavel rovněž zabývá návratem Ježíše Krista a tím, co se pak bude dít: „Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“ (v.13-18).

Apoštol Jan píše: „Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještě se neokázalo, co budeme. Víme pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest.“ (1.Jan.3:2). Každý z Jeho příchodů je »parusie« - tělesná přítomnost.

V 2.Tes.2:1 Pavel věřící varuje: „Prosíme pak vás, bratří abyste se nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, skrze příští (příchod) Pána našeho Jezukrista a naše shromáždění v něj buď skrze ducha, buďto skrze řeč, neb skrze list …“

Pokud se týče návratu našeho milovaného Pána, totiž Jeho druhého příchodu, pak je jako varování psáno: „Nebo mnozí bludaři vyšli na svět, kteříž nevyznávají Jezukrista přišlého v těle. Takový každý jest bludař a antikrist.“ (2.Jan.7.v.) Přímo za tím je psáno: „Každý, kdož přestupuje a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdož zůstává v učení Kristovu, ten i Otce i Syna má.“ (v.9).

Popření tělesného příchodu našeho Spasitele je nejhorší blud a je postaven na stejnou úroveň s antikristem. Proto za tím okamžitě následuje napomenutí: „Přichází-li kdo k vám, a tohoto učení nepřináší, nepřijímejte ho do domu, aniž ho pozdravujte.“ (v.10). Zkoušejte duchy, zkoušejte učitele a jejich učení!

Citát bratra Branhama: „My vyhlížíme po příchodu Pána v naší generaci … Pán Ježíš se v těle vrátí, aby Svůj lid, který Svou očišťující krví oslavil, v těle vzal pryč.“ (Neviditelné sjednocení Nevěsty … 25. listopadu 1965).

Kdo popírá tělesný návrat Ježíše Krista, je posedlý antikristovským duchem. To platí i o těch, kteří druhý Kristův příchod zduchovňují a učí, že Pán již přišel. Oni se povyšují, zaslepení pýchou nad Boží Slovo. Také při návratu Ježíše Krista se bude všechno dít přesně tak, jak je  napsáno, totiž: „Tento Ježíš, kterýž vzhůru vzat jest od vás do nebe, tak přijde, jak jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.“ (Luk.24:50-51; Sk.1:11b). To musíme respektovat, neboť je to TAK PRAVÍ PÁN v Jeho Slově.

Stejně tak musejí být všechna biblická místa o různých příchodech, které již nejsou spojeny s Církví a vytržením, viděna ve správných souvislostech. My víme, že návrat našeho Pána, totiž vytržení, nastane před velikým soužením. To bratr Branham zdůrazňoval dost často. Pavel píše věřícím: „Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?“ (1.Tes.2:19).

Ale jsou ještě další příchody Pána, které se netýkají církve; např. v Mat.25 od 31. verše se píše: „A když přijde Syn člověka v slávě své, a všichni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své …“ rovněž 2.Tes.1:7-8: „… při zjevení Pána Ježíše s nebe, s anděly moci jeho, v plameni ohně,“ nebo Zj.16:15-16 a Zj.19, od verše 11 a jiná místa. Přitom je vždy nutné, přibrat k tomu také Starý Zákon, abychom věděli přesně, co je míněno a o jakou souvislost se jedná.

Co např. znamená příchod, o kterém mluvil náš Pán v Mat.24:29-30: „A hned po soužení, kteréž bude těch dnů, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padati s nebe a moci nebeské budou se pohybovati. A tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tu budou kvíliti všecka pokolení země, a uzří Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou.“?

Zde není řeč o příchodu Ženicha, ale o příchodu Syna člověka po velikém soužení, kdy se slunce zatmí a měsíc ztratí svůj svit. Tento příchod spadá do úseku 6. pečeti (Zj.6 od 12. verše). O tom také mluví Zj.1:7: „Aj, ubírá se s oblaky, a uzří jej všeliké oko, i ti, kteříž ho bodli; a budou plakati pro něj všecka pokolení země, jistě, Amen.“

„I obrátí zřetel ke mně, kteréhož jsou bodli …“ (Zach.12:9-10).

„Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl. I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všichni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.“ (Dan.7:13-14).

Zj.11 od verše 15 nám to objasňuje ještě přesněji: „A sedmý anděl zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovati bude na věky věků.“

V této souvislosti je řeč o sedmém pozounovém andělovi, na něhož je odkaz již ve Zj.10:7. Bratr Branham ohledně tohoto biblického místa v kázání „Přechod od církevních věků …“ ze 17. března 1963 řekl následující: „Vidíte, já jsem si to nepřipravil, ale je to TAK PRAVÍ PÁN. Předčítám vám to z této Knihy, z Bible: *»Ale ve dnech hlasu sedmého anděla,* když bude troubiti, dokonáno bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.« Toho TAK PRAVÍ PÁN bratra Branhama se nesmíme a nemůžeme dotýkat. Ve stejném odstavci on spojuje sedmého pozounového anděla a sestupujícího Anděla Smlouvy a následuje vysvětlení: „Teprve potom co jsou pečeti otevřeny a tajemství je zjeveno, sestoupí ten Anděl, Posel s duhou nad Svou hlavou – Kristus – a postaví se jednou nohou na zemi a druhou na moře. Myslete na to: V čase tohoto příchodu, je tento sedmý anděl na Zemi.“

Tedy prosím, sledujte pozorně: Ne při Kristově návratu, když se s Ním Jeho Nevěsta setká v povětří jako s Ženichem, nýbrž když Pán jako Anděl Smlouvy přijde, je tento, ne ten, nýbrž tento sedmý anděl na Zemi. Ne při otevření Pečetí v roce 1963, nýbrž „až po otevření sedmi pečetí“. „… a anděl smlouvy, kterého si žádáte, přijde jistě! – praví Pán zástupů“ (Mal.3:1b – podle něm. př. Bible).

Sedm pozounových andělů je představeno při otvírání sedmi pečetí. Bratr Branham v kázání o sedmé pečeti v 8. kapitole četl jen první verš o půlhodině ticha v nebi. Ale hned potom se stalo, že Jan viděl to, co je psáno od 2. verše: „I viděl jsem sedm andělů, kteříž stojí před obličejem Božím, jimž dáno sedm trub.“ V hebrejské Bibli zde stojí slovo »šófar« právě tak jako v dalších devíti místech, která v naší Bibli byla přeložena jako „pozoun“ (Zj.8:6; 8:8; 8:10; 8:12; 8:13; 9:1; 9:13; 10:7; 11:15). Z toho samo od sebe vyplývá, že sedmá pečeť není ve spojení se sedmým sborovým andělem (Zj.2+3), nýbrž se sedmi pozounovými anděly, kteří stojí před Bohem.

Poté, co první čtyři pozounoví andělé zatroubí na svůj »šófar«, je dále psáno: „Běda, běda, běda těm, kteříž přebývají na zemi, pro jiné hlasy trub (šófar) tří andělů, kteříž mají troubiti.“ (Zj.8:13). V 9. kapitole zatroubí pátý a šestý pozounový anděl. A již schází jen hlas sedmého. U sedmého anděla ze Zj.10:7 se tudíž nejedná o sedmého zvěstovatele církve, nýbrž o sedmého pozounového anděla. To TAK PRAVÍ PÁN bratra Branhama se vztahuje jednoznačně na hlas sedmého pozounového anděla ve Zj.10:7, neboť pak bude tajemství Boží u konce.

Když se bratr Branham zmínil o Zj.10:7 s ohledem na svoji službu, hovořil o tajemstvích, která měla být zjevena právě skrze jeho službu, tu poslední zvěst laodicejského období. To se opravdu stalo. Všechna tajemství od 1. Mojžíšovy knihy až k poslední kapitole Bible byla zjevena. To byl úkol posledního zvěstovatele Laodiceje. O tom »Božím tajemství« je ve Zj.10:7 řeč v jednotném čísle, a má být ukončeno, když zazní hlas sedmého pozounového anděla. Tak to stojí jasně a zřetelně napsáno. Kristus je tajemství Boží, jak je v 1.Tim.3:16; Kol.2:2-3 a ostatních místech jasně řečeno: „… aby potěšena byla srdce jejich, spojená v lásce, a to ke všemu bohatství přejistého smyslu, ku poznání tajemství Boha i Otce i Krista Pána, v němž jsou skryti všichni pokladové moudrosti a známosti.“ Tajemství Boží v Kristu tehdy zůstalo Židům skryto, pak jim ale bude zjeveno. 

Také v tomto bodě je Boží Slovo jasné a naprosto srozumitelné. Velká chyba, k níž dochází, spočívá v tom, že citáty a biblické texty, které hovoří o různých příchodech, jsou vztahovány jen na návrat Ježíše Krista. I zde je životně důležité Slovo správně rozdělovat a správně zařazovat. Jednou bude muset každý dát Bohu a Jeho Slovu za pravdu. Blaze tomu, kdo to činí již nyní a zde!

O Mal.3:1 se v Novém Zákoně zmiňovala jen první část, která se týkala Jana Křtitele: „Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýžto připraví cestu tvou před tebou.“ (Mat.11:10). Druhá část o Andělu Smlouvy, který přijde do Svého chrámu, není zmíněna, protože se to ještě nenaplnilo. Zaslíbení o Andělu Smlouvy bylo tehdy v budoucnosti a je dodnes.

„V tom hned přijde do chrámu svého Pán, kteréhož vy hledáte, aanděl smlouvy, v němž vy libost máte. Aj, přijde, praví Pán zástupů. Ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho? A kdo obstojí, když se on ukáže? Nebo on jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů.“

Ve Zj.11:1 je vyměřen nově postavený chrám. Podle 2.Tes.2:4-8 se antikrist posadí v Božím chrámu, ale Pán jej při tomto příchodu k Židům zničí dechem úst Svých (Iz.11:4).

Ve Zj.10 vidíme Anděla Smlouvy, který je ukázán s duhou nad hlavou a zahalen v oblaku (v.1). Protože se tato událost naplní po otevření pečetí, má ve Své ruce tu Knihu otevřenou. Pak jako pravoplatný majitel postaví Své nohy na Zemi a moře (v.2) „… a volal silným hlasem, jak když lev řve.“ Až tehdy zazní hlasy sedmi hromů (v.3). Co bylo mluveno, se nás vůbec netýká, neboť to nemá žádnou souvislost s církví, a také to nesmělo být napsáno: „Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho!“ (v.4).

My Boží rozhodnutí respektujeme a Bohu přenecháváme, co bude činit. Teprve potom pozdvihne Anděl Smlouvy, který stojí na Zemi a moři, Svou pravou ruku k nebi: „… a přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude.“ Tedy od té doby již nebude čas, žádné prodlévání, žádný odklad, „… ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti – na šófar – , dokonáno bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.“ V 11. kapitole, potom co skončí služba těch dvou proroků, a oni budou v oblaku vzati do nebe (v.12), bude troubit sedmý anděl na pozoun, jak je to předpověděno v 10. kapitole v 7. verši, a bude vyhlášeno království. Je to dokonale uspořádané.

Prorok Daniel již dopředu viděl, jak ten anděl bude přísahat a píše, že od toho okamžiku až do vzniku království bude zbývat ještě tři a půl roku. „Kdy bude konec těm divným věcem? I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky, on zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přísahal skrze Živého na věky, že po uloženém času, a uložených časech, i půl času, a když docela rozptýlí násilí lidu svatého, dokonají se všecky tyto věci.“ (Dan.12:6-7). Jasněji to Bůh říci nemohl. A právě k tomuto tématu je možno přidat ještě příslušná místa, která ukazují, kdy a v jaké souvislosti řve Lev z kmene Juda:

„Pán s výsosti řváti bude, a z příbytku svatosti své vydá hlas svůj, mocně řváti bude z obydlí svého.“ (Jer.25:30-31).

„I půjdou za Pánem řvoucím jako lev; on zajisté řváti bude …“ (Oz.11:10).

„A Pán řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas svůj …“ (Joel.3:16).

Ve Zj.10:7 je předpověď toho, co je naplněno v kap. 11:15. Kdo čte důkladně, ten zjistí, že v okamžiku, kdy sedmý pozounový anděl zatroubí na pozoun, bude na Zemi vyhlášena královláda, a tím bude tajemství Boží v Kristu Ježíši dokonáno. „A sedmý anděl zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovati bude na věky věků. Tedy těch čtyřiadvacet starců, kteříž před obličejem Božím sedí na stolicích svých, padli na tváři své, a klaněli se Bohu, řkouce: Díky činíme tobě, Pane Bože všemohoucí, kterýž jsi, a kterýž jsi byl, a kterýž přijíti máš; nebo jsi přijal moc svou velikou akrálovství ujal.“ (Zj.11:15-17).

Bylo přitěžující chybou, že hlas sedmého anděla ve Zj.10:7 byl vykládán jako hlas Boží, přestože v tomto verši není řeč ani o hlasu Božím ani o hlasu posledního zvěstovatele, ale jednoznačně o hlasu sedmého pozounového anděla. Bratr Branham měl právo odvolávat se na toto prorocké místo. Jak víme, prorocká místa se stále znovu a znovu ukazovala ve dvojnásobném naplnění. Prosím, porovnejte: „… Izrael je můj prvorozený syn“ (2.Moj.4:22). „Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého.“ (Oz.11:1). „… aby se naplnilo povědění Páně skrze proroka, řkoucího: Z Egypta povolal jsem Syna svého.“ (Mat.2:15). To klíčové slovo je zde „syn“. Události, které jsou líčeny, jsou v základě rozličné, ale to stejné prorocké slovo z Oz.11:1 se vztahuje na oba případy.

Ten bratr, kterému roku 1965 při odchodu bratra Branhama bylo právě deset let, přišel o dvacet let později na ideu, prohlásit hlas bratra Branhama za Boží hlas, který každý musí slyšet osobně. Proto všichni, kteří tomu věří, tvrdí, že se smí poslouchat jen bratr Branham, a nikdo jiný nemá právo kázat. Tím, že citují jen jeho výroky, aniž by je zařadili do Svatého Písma, se dostávají stále více do nebiblických výkladů, které tak staví nad Boží Slovo.

Respektujeme jedinečnou neomylnou službu, kterou Bůh dal bratrovi Branhamovi přímo ve spojení s Jeho spásnou radou. Všichni, kteří jsou narozeni z Boha, slyší a věří zaslíbenému slovu pro tento čas. Ale rozhodně odmítáme každý výklad a každý způsob oslavování člověka, což není nic jiného než modloslužba. Boží Slovo jako hlas Boží zůstává na všechny věky. Čest náleží jedině Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána!

Nyní, kdy návrat Ježíše Krista je přímo přede dveřmi, musí být všechno vyjasněno a zařazeno podle Písma. Stejně jako v denominacích vzešla všechna falešná učení z nepochopených a špatně interpretovaných biblických míst, vznikla všechna falešná učení přímo ve zvěsti z nesprávně užitých citátů bratra Branhama. Na vině není Boží Slovo a přinášená zvěst, nýbrž Satan, který překrucuje Slovo od samého počátku.