Když baptisté byli nedávno nejvyššími kruhy světové rady kostelů vyzváni, aby uznali kostelní kropení kojenců za křest a upustili od „nového křtu“, zůstal jejich představený statečný a prohlásil: „Pro nás žádný »nový křest« neexistuje, nýbrž vlastní křest věřících, kteří se pro Krista rozhodli.“

Takzvaní „novokřtěnci“ z času reformace byli proklínáni, pronásledováni a zabíjeni. Římský kostel a později také hned protestantské kostely vzešlé z reformace se odvolávaly na Ef.4:5 a prohlašovaly, že nemůže existovat žádný druhý křest, protože je napsáno: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest!“ Ti „novokřtěnci“ naproti tomu porozuměli, že učení o svátosti křtu, totiž že kojenci jsou úředním výkonem znovuzrozeni a obdrží věčné Boží spasení, je nebiblické. Tak odmítli pokropování kojenců a nechali se pokřtít podle slova z Mar.16:16: „Kdo uvěří a pokřtěn jest, bude spasen …“ jako ti, kteří uvěřili. Nyní měli Bibli všichni k dispozici a každý si mohl přečíst a rozhodnout se, jestli přijme jediný biblický křest anebo zůstane v  tradičním kostelním kropení kojenců, které pochází z nuceného pokřesťanšťování a v očích Božích vůbec žádným křtem není. Tak začali opět křtít jednorázovým ponořením, kdy oba, křtitel i křtěnci, vstupují do vody jako v původním křesťanství. „I rozkázal státi vozu, a sestoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho.“ (Sk.8:38).

„A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a aj, otevřena jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sestupujícího jako holubici a přicházejícího na něj. A aj, zazněl hlas s nebe řkoucí: Tento jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ (Mat.3:16-17).

Nyní jsou odmítáni a pronásledováni jako novokřtěnci ti, kteří se jako v původním křesťanství nechávají křtít na jméno Pána Ježíše Krista. Každý si sám může přečíst, že v Jeruzalémě (Sk.2), v Samaří (Sk.8), v Cesarei (Sk.10), v Efezu (Sk.19) a také v Římě (Řím.6) všichni apoštolové a evangelisté bez výjimky správně pochopili misijní příkaz a křtili na jméno Pána Ježíše Krista. Bůh se zjevil jako Otec v nebi, v Synu na Zemi a v církvi skrze Ducha Svatého. Při křtu se ale má podle slova našeho Pána v Mat.28:19 křtít na to jméno – ne na ty tituly. Při tom se jedná o novozákonní jméno Smlouvy „Jaschua-Ježíš“ = Jahve-Zachránce. „Otče svatý, ostříhej jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, ať by byli jedno jako i my.“ (Jan.17:11b). Svaté Písmo nezná žádnou svátost křtu, ani znovuzrození skrze křest, ani žádný úřední akt. I když ne všechny kostely a svobodné kostely přijímají všechno katolické učení, přesto všechny setrvávají v jeho trinitářské tradici křtu. Nyní před příchodem Ježíše Krista musí být každé učení a každá praxe v plném souladu s Bohem a Božím Slovem, aby Jeho církev byla uvedena do původního stavu.

Když baptisté byli nedávno nejvyššími kruhy světové rady kostelů vyzváni, aby uznali kostelní kropení kojenců za křest a upustili od „nového křtu“, zůstal jejich představený statečný a prohlásil: „Pro nás žádný »nový křest« neexistuje, nýbrž vlastní křest věřících, kteří se pro Krista rozhodli.“

Takzvaní „novokřtěnci“ z času reformace byli proklínáni, pronásledováni a zabíjeni. Římský kostel a později také hned protestantské kostely vzešlé z reformace se odvolávaly na Ef.4:5 a prohlašovaly, že nemůže existovat žádný druhý křest, protože je napsáno: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest!“ Ti „novokřtěnci“ naproti tomu porozuměli, že učení o svátosti křtu, totiž že kojenci jsou úředním výkonem znovuzrozeni a obdrží věčné Boží spasení, je nebiblické. Tak odmítli pokropování kojenců a nechali se pokřtít podle slova z Mar.16:16: „Kdo uvěří a pokřtěn jest, bude spasen …“ jako ti, kteří uvěřili. Nyní měli Bibli všichni k dispozici a každý si mohl přečíst a rozhodnout se, jestli přijme jediný biblický křest anebo zůstane v  tradičním kostelním kropení kojenců, které pochází z nuceného pokřesťanšťování a v očích Božích vůbec žádným křtem není. Tak začali opět křtít jednorázovým ponořením, kdy oba, křtitel i křtěnci, vstupují do vody jako v původním křesťanství. „I rozkázal státi vozu, asestoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho.“ (Sk.8:38).

„A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a aj, otevřena jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sestupujícího jako holubici a přicházejícího na něj. A aj, zazněl hlas s nebe řkoucí: Tento jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ (Mat.3:16-17).

Nyní jsou odmítáni a pronásledováni jako novokřtěnci ti, kteří se jako v původním křesťanství nechávají křtít na jméno Pána Ježíše Krista. Každý si sám může přečíst, že v Jeruzalémě (Sk.2), v Samaří (Sk.8), v Cesarei (Sk.10), v Efezu (Sk.19) a také v Římě (Řím.6) všichni apoštolové a evangelisté bez výjimky správně pochopili misijní příkaz a křtili na jméno Pána Ježíše Krista. Bůh se zjevil jako Otec v nebi, v Synu na Zemi a v církvi skrze Ducha Svatého. Při křtu se ale má podle slova našeho Pána v Mat.28:19 křtít na to jméno – ne na ty tituly. Při tom se jedná o novozákonní jméno Smlouvy „Jaschua-Ježíš“ = Jahve-Zachránce. „Otče svatý, ostříhej jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, ať by byli jedno jako i my.“ (Jan.17:11b). Svaté Písmo nezná žádnou svátost křtu, ani znovuzrození skrze křest, ani žádný úřední akt. I když ne všechny kostely a svobodné kostely přijímají všechno katolické učení, přesto všechny setrvávají v jeho trinitářské tradici křtu. Nyní před příchodem Ježíše Krista musí být každé učení a každá praxe v plném souladu s Bohem a Božím Slovem, aby Jeho církev byla uvedena do původního stavu.