V poslední době stále znovu a znovu slýcháme výrok: „Vždyť všichni máme stejného Boha!“ To nemůže úplně souhlasit. Je sice jen jeden Bůh, který se od počátku času zjevoval jako Elohim Jahve. ON je věčný, Stvořitel nebe a Země. ON je Král, Zachránce, Soudce, ano, všechno ve všem. ON sám řekl: „… a kromě mne není žádného Boha“ (Iz.44:6 aj.). To je Bůh Mojžíše a Izraele. ON sám zde na Zemi Svému lidu Izraelskému udělil za povinnost jediné platné vyznání víry: „Slyš, Izraeli, ten Věčný, Bůh náš, ten Věčný Jeden jest.“ – Adonai Elohenu Adonai Echad (5.Moj.6:4-9).

„Křesťanského“ „trojjediného“ Boha vymysleli raně katoličtí otcové kostela ve třetím křesťanském století. V Bibli neexistuje ani jediné místo se slovem „trojjedinost“, trojjediný Bůh“, „věčný Syn“ nebo „Bůh Syn“. V Bibli neexistuje místo, které by říkalo, že Bůh určil Ducha Svatého jako třetí osobu – to učinili náboženští otcové v roce 386. Také v ní neexistuje jediné místo, které by svědčilo o tom, že Bůh v nebi zplodil a porodil Syna, anebo byl popsán rozhovor Otce a Syna v nebi. Není to nic jiného než špatné porozumění o Bohu, z něhož ti tzv. „otcové křesťanstva“ udělali učení a později dogmata.

Přitom právě božství a osobní Boží zjevení Otce v Synu je důležitým tématem biblického zvěstování, protože to se stalo k naší záchraně a spáse. Toto téma jsem ve svých publikacích podle příslušných biblických míst obšírně popsal, takže každý, kdo není zaujatý a upřímně hledá, v tom může obdržet jasno.

Bůh Mohamedův a Islámu je Alláh. Jak to jednoznačně popisuje historie, je to prastarý bůh Měsíce Babyloňanů, který má dávat plodnost vší vegetaci na Zemi. Po porážce ostatních kmenů a jejich božstev Mohamed svého boha Alláha prohlásil za jediného pravého boha a sebe jako jeho proroka. V Mekce zůstalo v Kaabě s uctíváním toho černého kamene všecko tak, jak to bylo předtím a postní měsíc ramadán ještě dnes začíná o novoluní. Také ten cíl zůstává týž, totiž že islámský půlměsíc se stane úplňkem na Zemi.

Při mých přednáškách ve dvanácti islámských zemích, které jsem během let navštívil, mě vždy velice zraňovalo, že překladatelé říkali „Alláh“, když jsem já říkal „Bůh“. V Indonésii, která má 227 milionů obyvatel, v největší islámské zemi na světě, je jméno „Alláh“ dokonce v Bibli, a sice od prvního verše v 1. Mojžíšově knize až po poslední kapitolu proroka Malachiáše. To jsem nemohl pochopit. Nakonec se věrný Pán postaral, že jsem se seznámil s jedním profesorem, který je činný u „The Bible Society“ v Djakartě. Bůh mu otevřel během jednoho z mých kázání porozumění a díky jeho vlivu byla Bible nově vytisknuta. On mi ihned poslal jeden výtisk, a sám jsem se mohl přesvědčit, že jméno „Alláh“ se tam již nevyskytuje, ale je zcela nahrazeno jménem Elohim-Jahve. Dík buď za to Bohu, našemu Pánu!

Tohle v Indonésii a Malajsku proniklo dokonce až do vládních kruhů. Tak islámská vláda v Malajsku v únoru 2009 zakázala křesťanským kostelům nadále používat jméno Alláh. Jak mi bylo při mé poslední návštěvě v březnu 2009 v Indonésii řečeno, vláda v Djakartě zřejmě bude vbrzku tohoto rozhodnutí následovat.

V poslední době stále znovu a znovu slýcháme výrok: „Vždyť všichni máme stejného Boha!“ To nemůže úplně souhlasit. Je sice jen jeden Bůh, který se od počátku času zjevoval jako Elohim Jahve. ON je věčný, Stvořitel nebe a Země. ON je Král, Zachránce, Soudce, ano, všechno ve všem. ON sám řekl: „… a kromě mne není žádného Boha“ (Iz.44:6 aj.). To je Bůh Mojžíše a Izraele. ON sám zde na Zemi Svému lidu Izraelskému udělil za povinnost jediné platné vyznání víry: „Slyš, Izraeli, ten Věčný, Bůh náš, ten Věčný Jeden jest.“ – Adonai Elohenu Adonai Echad (5.Moj.6:4-9).

„Křesťanského“ „trojjediného“ Boha vymysleli raně katoličtí otcové kostela ve třetím křesťanském století. V Bibli neexistuje ani jediné místo se slovem „trojjedinost“, trojjediný Bůh“, „věčný Syn“ nebo „Bůh Syn“. V Bibli neexistuje místo, které by říkalo, že Bůh určil Ducha Svatého jako třetí osobu – to učinili náboženští otcové v roce 386. Také v ní neexistuje jediné místo, které by svědčilo o tom, že Bůh v nebi zplodil a porodil Syna, anebo byl popsán rozhovor Otce a Syna v nebi. Není to nic jiného než špatné porozumění o Bohu, z něhož ti tzv. „otcové křesťanstva“ udělali učení a později dogmata.

Přitom právě božství a osobní Boží zjevení Otce v Synu je důležitým tématem biblického zvěstování, protože to se stalo k naší záchraně a spáse. Toto téma jsem ve svých publikacích podle příslušných biblických míst obšírně popsal, takže každý, kdo není zaujatý a upřímně hledá, v tom může obdržet jasno.

Bůh Mohamedův a Islámu je Alláh. Jak to jednoznačně popisuje historie, je to prastarý bůh Měsíce Babyloňanů, který má dávat plodnost vší vegetaci na Zemi. Po porážce ostatních kmenů a jejich božstev Mohamed svého boha Alláha prohlásil za jediného pravého boha a sebe jako jeho proroka. V Mekce zůstalo v Kaabě s uctíváním toho černého kamene všecko tak, jak to bylo předtím a postní měsíc ramadán ještě dnes začíná o novoluní. Také ten cíl zůstává týž, totiž že islámský půlměsíc se stane úplňkem na Zemi.

Při mých přednáškách ve dvanácti islámských zemích, které jsem během let navštívil, mě vždy velice zraňovalo, že překladatelé říkali „Alláh“, když jsem já říkal „Bůh“. V Indonésii, která má 227 milionů obyvatel, v největší islámské zemi na světě, je jméno „Alláh“ dokonce v Bibli, a sice od prvního verše v 1. Mojžíšově knize až po poslední kapitolu proroka Malachiáše. To jsem nemohl pochopit. Nakonec se věrný Pán postaral, že jsem se seznámil s jedním profesorem, který je činný u „The Bible Society“ v Djakartě. Bůh mu otevřel během jednoho z mých kázání porozumění a díky jeho vlivu byla Bible nově vytisknuta. On mi ihned poslal jeden výtisk, a sám jsem se mohl přesvědčit, že jméno „Alláh“ se tam již nevyskytuje, ale je zcela nahrazeno jménem Elohim-Jahve. Dík buď za to Bohu, našemu Pánu!

Tohle v Indonésii a Malajsku proniklo dokonce až do vládních kruhů. Tak islámská vláda v Malajsku v únoru 2009 zakázala křesťanským kostelům nadále používat jméno Alláh. Jak mi bylo při mé poslední návštěvě v březnu 2009 v Indonésii řečeno, vláda v Djakartě zřejmě bude vbrzku tohoto rozhodnutí následovat.