Apoštol Pavel v 1. Kor. 13 popsal božskou lásku se všemi jejími vlastnostmi a účinky. Jestliže se tedy o lásce káže, zpívá a mluví, a život dosvědčuje opak, komu potom máme věřit? Musíme najít příčiny, které vyvolávají nenávist a nepřátelství v manželstvích, rodinách a sborech. Musíme najít příčiny, které bratry a sestry navzájem odtrhují, dříve nebudeme moci dospět ke společnému, Bohu libému, v souladu s Jeho Slovem probíhajícímu životu – životu, který nespočívá na vlastní samolibosti, nýbrž životu, na němž skutečně spočine Boží zalíbení. Enoch měl svědectví, že se Bohu líbil, dříve než byl vytržen (Žid. 11:5). Nepomůže nám naše vlastní svědectví vestlané do samospravedlnosti, potřebujeme svědectví Boha z nebe: „Toto je Můj milovaný syn, Moje milovaná dcera, v nichž mám zalíbení.“ Když se nebe nad námi otevře, sestoupí Duch Boží a my budeme úplně – i náš jazyk – postaveni do služby Pánu. Potom budou, tak jako o Letnicích, zvěstovány velké skutky Boží.

Všichni, kteří dospějí k vytržení, najdou své dokončení v božské lásce, která je svazkem dokonalosti. Láska, odpuštění a smíření náležejí dohromady. Tak se zjevuje pokoj Boží, který převyšuje náš všeliký rozum tím, že určuje naše celé konání. Nastane dokonale uvolněná situace, líbezná atmosféra, v níž se Bůh i lidé cítí dobře.

Chopme se ještě jednou výroku Pána z kázání na hoře: „A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci.“ Beze všeho může být řečeno: „Nic, co bychom nechtěli, aby nám druzí činili, nesmíme činit ani my jim.“ Bylo by nám to vhod, kdyby druzí o nás smýšleli, mluvili a soudili jako my o nich? Bylo by nám to vhod, kdyby nás nenávistí naplnění míjeli a pomlouvali? Chtěl by někdo zcela vážně, aby se lidé od něho odtahovali, jím opovrhovali a jako malomocného opomíjeli, atd. atd.? Jistě že ne.

Každý, kdo skutečně touží, aby byl při příchodu Pána připraven, se nechá Slovem a Duchem oslovit a opravit. Nechť se následující biblické citáty neminou účinkem v nás všech.

„A tak summou, všickni buďte jednomyslní, jedni druhých bíd čitelní, bratrstva milovníci, milosrdní, dobrotiví, neodplacujíce zlého za zlé, ani zlořečenství za zlořečenství, ale raději dobrořečíce, vědouce, že jste k tomu povoláni, abyste požehnání dědičně obdrželi. Nebo kdož chce milovati život a viděti dny dobré, skrocujž jazyk svůj od zlého, a ústa jeho ať nemluví lsti. Uchyl se od zlého, a čiň dobré; hledej pokoje, a stihej jej. Nebo oči Páně na spravedlivé, a uši jeho k prosbám jejich, ale zuřivý obličej Páně na ty, kteříž činí zlé věci.“ (1. Petr. 3:8–12)

„A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť. Buďtež i vy trpěliví, potvrzujte srdcí svých; neboť se přibližuje příští Páně. Nevzdychejtež jedni proti druhým, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Aj soudce již přede dveřmi stojí. Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně.“ (Jakub 5:7–10)

„Toliko, jakž sluší evangelium Kristovu, obcujte, abych, buď přijda a vás vida, buď vzdálen jsa, slyšel o vás, že stojíte v jednom duchu, jednomyslně pracujíce u víře evangelium…“ (Filip. 1:27)

„Protož jestli jaké potěšení v Kristu, jestli které utěšení lásky, jestli která společnost Ducha, jsou-li která střeva a slitování, naplňte radost mou, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce, nic nečiníce skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce…“ (Filip. 2:1–3)

„Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což k životu a ku pobožnosti náleželo, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti: Pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech. Na to tedy samo všecku snažnost vynaložíce, přičinějte k víře své ctnost, a k ctnosti umění, k umění pak zdrželivost, a k zdrželivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost, ku pobožnosti pak bratrstva milování, a k milování bratrstva lásku.

Ty zajisté věci když budou při vás a rozhojní se, neprázdné, ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista. Nebo při komž není těchto věcí, slepýť jest, toho, což vzdáleno jest nevida, zapomenuv se na očištění svých starých hříchů. Protož raději, bratří, snažujte se povolání a vyvolení své upevňovati; nebo to činíce, nepadnete nikdy. Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a spasitele Jezukrista.“ (2. Petr. 1:3–11)

„Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, v střeva milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost, snášejíce jeden druhého, a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu žalobu. Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy. Nadto pak nade všecko v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti. A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buďtež vděční.“ (Kol. 3:12–15)

„Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.“ (Žid. 3:13)

„Všemuť se pak přibližuje konec. A protož buďte středmí a bedliví k modlitbám. Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte; nebo láska přikryje množství hříchů. Buďte vespolek přívětiví k hostem, bez reptání. Jeden každý jakž vzal dar, tak vespolek tím sobě přisluhujte, jako dobří šafáři rozličné milosti Boží.“ (1. Petr. 4:7–10)

„TOMU pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, než my prosíme aneb rozumíme, podle moci té, kterouž dělá v nás, tomu buď sláva v Církvi skrze Krista Ježíše po všecky věky věků. Amen.“ (Efez. 3:20–21)

„A nyní, synáčkové, zůstávejtež v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v příchodu jeho.“ (1. Jana 2:28)

Apoštol Pavel v 1. Kor. 13 popsal božskou lásku se všemi jejími vlastnostmi a účinky. Jestliže se tedy o lásce káže, zpívá a mluví, a život dosvědčuje opak, komu potom máme věřit? Musíme najít příčiny, které vyvolávají nenávist a nepřátelství v manželstvích, rodinách a sborech. Musíme najít příčiny, které bratry a sestry navzájem odtrhují, dříve nebudeme moci dospět ke společnému, Bohu libému, v souladu s Jeho Slovem probíhajícímu životu – životu, který nespočívá na vlastní samolibosti, nýbrž životu, na němž skutečně spočine Boží zalíbení. Enoch měl svědectví, že se Bohu líbil, dříve než byl vytržen (Žid. 11:5). Nepomůže nám naše vlastní svědectví vestlané do samospravedlnosti, potřebujeme svědectví Boha z nebe: „Toto je Můj milovaný syn, Moje milovaná dcera, v nichž mám zalíbení.“ Když se nebe nad námi otevře, sestoupí Duch Boží a my budeme úplně – i náš jazyk – postaveni do služby Pánu. Potom budou, tak jako o Letnicích, zvěstovány velké skutky Boží.

Všichni, kteří dospějí k vytržení, najdou své dokončení v božské lásce, která je svazkem dokonalosti. Láska, odpuštění a smíření náležejí dohromady. Tak se zjevuje pokoj Boží, který převyšuje náš všeliký rozum tím, že určuje naše celé konání. Nastane dokonale uvolněná situace, líbezná atmosféra, v níž se Bůh i lidé cítí dobře.

Chopme se ještě jednou výroku Pána z kázání na hoře: „A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci.“ Beze všeho může být řečeno: „Nic, co bychom nechtěli, aby nám druzí činili, nesmíme činit ani my jim.“ Bylo by nám to vhod, kdyby druzí o nás smýšleli, mluvili a soudili jako my o nich? Bylo by nám to vhod, kdyby nás nenávistí naplnění míjeli a pomlouvali? Chtěl by někdo zcela vážně, aby se lidé od něho odtahovali, jím opovrhovali a jako malomocného opomíjeli, atd. atd.? Jistě že ne.

Každý, kdo skutečně touží, aby byl při příchodu Pána připraven, se nechá Slovem a Duchem oslovit a opravit. Nechť se následující biblické citáty neminou účinkem v nás všech.

„A tak summou, všickni buďte jednomyslní, jedni druhých bíd čitelní, bratrstva milovníci, milosrdní, dobrotiví, neodplacujíce zlého za zlé, ani zlořečenství za zlořečenství, ale raději dobrořečíce, vědouce, že jste k tomu povoláni, abyste požehnání dědičně obdrželi. Nebo kdož chce milovati život a viděti dny dobré, skrocujž jazyk svůj od zlého, a ústa jeho ať nemluví lsti. Uchyl se od zlého, a čiň dobré; hledej pokoje, a stihej jej. Nebo oči Páně na spravedlivé, a uši jeho k prosbám jejich, ale zuřivý obličej Páně na ty, kteříž činí zlé věci.“ (1. Petr. 3:8–12)

„A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť. Buďtež i vy trpěliví, potvrzujte srdcí svých; neboť se přibližuje příští Páně. Nevzdychejtež jedni proti druhým, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Aj soudce již přede dveřmi stojí. Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně.“ (Jakub 5:7–10)

„Toliko, jakž sluší evangelium Kristovu, obcujte, abych, buď přijda a vás vida, buď vzdálen jsa, slyšel o vás, že stojíte v jednom duchu, jednomyslně pracujíce u víře evangelium…“ (Filip. 1:27)

„Protož jestli jaké potěšení v Kristu, jestli které utěšení lásky, jestli která společnost Ducha, jsou-li která střeva a slitování, naplňte radost mou, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce, nic nečiníce skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce…“ (Filip. 2:1–3)

„Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což k životu a ku pobožnosti náleželo, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti: Pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech. Na to tedy samo všecku snažnost vynaložíce, přičinějte k víře své ctnost, a k ctnosti umění, k umění pak zdrželivost, a k zdrželivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost, ku pobožnosti pak bratrstva milování, a k milování bratrstva lásku.

Ty zajisté věci když budou při vás a rozhojní se, neprázdné, ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista. Nebo při komž není těchto věcí, slepýť jest, toho, což vzdáleno jest nevida, zapomenuv se na očištění svých starých hříchů. Protož raději, bratří, snažujte se povolání a vyvolení své upevňovati; nebo to činíce, nepadnete nikdy. Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a spasitele Jezukrista.“ (2. Petr. 1:3–11)

„Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, v střeva milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost, snášejíce jeden druhého, a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu žalobu. Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy. Nadto pak nade všecko v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti. A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buďtež vděční.“ (Kol. 3:12–15)

„Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.“ (Žid. 3:13)

„Všemuť se pak přibližuje konec. A protož buďte středmí a bedliví k modlitbám. Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte; nebo láska přikryje množství hříchů. Buďte vespolek přívětiví k hostem, bez reptání. Jeden každý jakž vzal dar, tak vespolek tím sobě přisluhujte, jako dobří šafáři rozličné milosti Boží.“ (1. Petr. 4:7–10)

„TOMU pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, než my prosíme aneb rozumíme, podle moci té, kterouž dělá v nás, tomu buď sláva v *Církvi skrze Krista Ježíše po všecky věky věků. Amen.“* (Efez. 3:20–21)

„A nyní, synáčkové, zůstávejtež v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v příchodu jeho.“ (1. Jana 2:28)