S hlubokou vděčností se smíme ohlédnout za rokem 1993. Byl nesmírně bohatě požehnán. Věrný Pán daroval milost v každém ohledu a učinil více, než bychom se byli odvážili prosit a doufat.

Ve východní i západní Evropě, západní, střední i východní Africe a v Asii jsem na mnohých misijních cestách osobně zažil, jak do shromáždění přicházeli stovky a někdy i tisíce lidí.

Závěr říjnové cesty jsme prožili v Manille na Filipínách, kde celé dvouhodinové kázání přenášela televize celému národu, takže milióny lidí mohly slyšet Slovo Boží. Druhé shromáždění pak bylo přenášeno jednu hodinu. Na mnohých místech byla navázána nová spojení a otevřely se dveře. Také jsem se setkal s bratřími, kteří po dlouhou dobu šli vedle postavené cesty v nebiblických učeních, nyní ale z celého srdce věří podle Písma a káží již jen to, co z Písma svatého může být kázáno.

Poptávka po našich anglických brožurách, obzvláště pak po anglickém vydání knihy Tradiční křesťanství je tak mohutná, že se již nyní musíme pustit do nového nákladu několika tisíců exemplářů. Tato kniha je také celosvětově překládána do nejrůznějších jazyků a zveřejňována. Je tomu – díky Bohu – tak, že jsme nemuseli obzvlášť zdůrazňovat nebo obhajovat ani jediné učení. Nenáležíme přece ani k trinitámím církvím ani k církvím jednoty, nýbrž ke krví Beránka vykoupené Církvi živého Boha, která až do konce zůstává sloupem a utvrzením celé pravdy (1. Tim. 3:15) a ve všech bodech smíme věřit a učit tak, jak praví Písmo. Tím může Bůh při každém tématu Sám přijít ke slovu. V těch přesně čtyřiceti letech své služby jsem nemusel, dík buď Pánu, ani jedinkrát odvolat to, co jsem kázal, protože to vždy bylo jen Slovo Boží, které zůstává na věky.

K objasnění nechť je zde rovněž zmíněno, že nevěřím v nějakého nástupce bratra Branhama. Neexistoval ani nástupce Petra nebo Pavla, ani nástupce Luthera nebo Zwingliho, ani jiného Božího muže. U Boha existují jen originální povolání, která souvisejí s Jeho spásným plánem. Všichni služebníci Boží vykonali jen a pouze to, čím je Pán pověřil. Právě tak musím i já konat to, čím mne Pán pověřil dne 2. dubna 1962 Svým mocným, morek i kost pronikajícím hlasem. Důkaz byl podán během uplynulých sedmadvaceti let mé kazatelské činnosti v celém světě. Osobně jsem procestoval 107 zemí, mnohé z nich vícekrát. Pečováno je však o celý svět, i o země, které jsem dosud osobně nenavštívil.

Jsou-li bratři, kteří jsou tak nemoudří a vydávají se za nástupce bratra Branhama tím, že se představují jako osmí poslové, potom se nad tím dá – jak kdy, podle nálady – jen smát nebo plakat a kroutit hlavou. V pravé ruce zmrtvýchvstalého Pána bylo jen sedm hvězd, tedy sedm andělů Církve (Zjev. 1:20). Existuje-li nějaký „osmý“, pak v žádném případě není v ruce Pána a tím ani v Božím pověření. Jak bylo již tak často řečeno, používal Pán Své služebníky a posly k různým úkolům, avšak ty hlavní věci si vyhradil sám: On, který vykoupil Svoji Církev, ji vyvolává ven, připravuje ji a dokončuje na den Svého slavného návratu. On sám přivede Své započaté dílo brzy k závěru, Svoji Církev odvede a vezme do slávy (1. Tes. 4:13–17).

S hlubokou vděčností se smíme ohlédnout za rokem 1993. Byl nesmírně bohatě požehnán. Věrný Pán daroval milost v každém ohledu a učinil více, než bychom se byli odvážili prosit a doufat.

Ve východní i západní Evropě, západní, střední i východní Africe a v Asii jsem na mnohých misijních cestách osobně zažil, jak do shromáždění přicházeli stovky a někdy i tisíce lidí.

Závěr říjnové cesty jsme prožili v Manille na Filipínách, kde celé dvouhodinové kázání přenášela televize celému národu, takže milióny lidí mohly slyšet Slovo Boží. Druhé shromáždění pak bylo přenášeno jednu hodinu. Na mnohých místech byla navázána nová spojení a otevřely se dveře. Také jsem se setkal s bratřími, kteří po dlouhou dobu šli vedle postavené cesty v nebiblických učeních, nyní ale z celého srdce věří podle Písma a káží již jen to, co z Písma svatého může být kázáno.

Poptávka po našich anglických brožurách, obzvláště pak po anglickém vydání knihy Tradiční křesťanství je tak mohutná, že se již nyní musíme pustit do nového nákladu několika tisíců exemplářů. Tato kniha je také celosvětově překládána do nejrůznějších jazyků a zveřejňována. Je tomu – díky Bohu – tak, že jsme nemuseli obzvlášť zdůrazňovat nebo obhajovat ani jediné učení. Nenáležíme přece ani k trinitámím církvím ani k církvím jednoty, nýbrž ke krví Beránka vykoupené Církvi živého Boha, která až do konce zůstává sloupem a utvrzením celé pravdy (1. Tim. 3:15) a ve všech bodech smíme věřit a učit tak, jak praví Písmo. Tím může Bůh při každém tématu Sám přijít ke slovu. V těch přesně čtyřiceti letech své služby jsem nemusel, dík buď Pánu, ani jedinkrát odvolat to, co jsem kázal, protože to vždy bylo jen Slovo Boží, které zůstává na věky.

K objasnění nechť je zde rovněž zmíněno, že nevěřím v nějakého nástupce bratra Branhama. Neexistoval ani nástupce Petra nebo Pavla, ani nástupce Luthera nebo Zwingliho, ani jiného Božího muže. U Boha existují jen originální povolání, která souvisejí s Jeho spásným plánem. Všichni služebníci Boží vykonali jen a pouze to, čím je Pán pověřil. Právě tak musím i já konat to, čím mne Pán pověřil dne 2. dubna 1962 Svým mocným, morek i kost pronikajícím hlasem. Důkaz byl podán během uplynulých sedmadvaceti let mé kazatelské činnosti v celém světě. Osobně jsem procestoval 107 zemí, mnohé z nich vícekrát. Pečováno je však o celý svět, i o země, které jsem dosud osobně nenavštívil.

Jsou-li bratři, kteří jsou tak nemoudří a vydávají se za nástupce bratra Branhama tím, že se představují jako osmí poslové, potom se nad tím dá – jak kdy, podle nálady – jen smát nebo plakat a kroutit hlavou. V pravé ruce zmrtvýchvstalého Pána bylo jen sedm hvězd, tedy sedm andělů Církve (Zjev. 1:20). Existuje-li nějaký „osmý“, pak v žádném případě není v ruce Pána a tím ani v Božím pověření. Jak bylo již tak často řečeno, používal Pán Své služebníky a posly k různým úkolům, avšak ty hlavní věci si vyhradil sám: On, který vykoupil Svoji Církev, ji vyvolává ven, připravuje ji a dokončuje na den Svého slavného návratu. On sám přivede Své započaté dílo brzy k závěru, Svoji Církev odvede a vezme do slávy (1. Tes. 4:13–17).