Antikrist

Antikrist je mysteriózní (tajemná) osoba, to je nesporné. Tak jistě, jak může být Kristus poznán jako ten Pravdivý pouze skrze zjevení shůry, zrovna tak poznáme i antikrista jen osvícením shůry. Jako Kristus je zjevení Boha v lidské podobě, antikrist v době svého přímého vystoupení bude zosobněným projevem satana v člověku. Satan určitě není ateistou, on věří v Boha a třese se (Jak. 2:19). Jeho zástupce na zemi kráčí zcela v jeho šlépějích. Navenek jde přitom a muže obzvlášť pobožného, který dokonce používá biblická místa, jak to činil i satan při pokoušení Ježíše.

Jak Kristus tak i antikrist mají dlouhou historii; oba mají svůj původ v nebi. Sledujeme-li stopu nazpět, pak snadno zjistíme, že Kristus se vrací k Bohu a antikrist k Satanovi. Kristus representuje Boží království se světlem a životem, antikrist Satanovu říši temna a smrti. Oba jsou přítomní na zemi, oba zahalení i zjevní současně.

Jak již podotknuto, přesný popis obou najdeme v Písmu svatém. od počátku času byli jak Kristus tak i antikrist oznamováni a popisováni v předobrazech a symbolech. Oba zastupují království. Oba si činí nárok na trůn – s tím rozdílem, že ten jeden Bůh je aten druhý se nechává uctívat jako by byl Bůh. Světlo a tma, den a noc, život a smrt – od počátku vydávají svědectví o dvou naprosto rozdílných bytostech a oblastech. Od doby Kaina a Ábele vidíme dvě linie – až do doby Ježíše a Jidáše – a konečně u Krista a antikrista.

Kristus je nám popsán těmi nejrozličnějšími označeními, která Ho představují vždy v souvislosti s Jeho rozmanitými úlohami: Syn Boží, Syn člověka, Syn Davidův, Beránek Boží, Prostředník, Přímluvce, Král, Kněz, Prorok atd.

I antikrist, jak již bylo zmíněno, je pojmenován vždy v dané souvislosti rozličnými tituly: Jako „falešný prorok”, „bezzákonný”, „protivník”, atd. Kdo je zkušený v Písmu svatém, tomu nebude zatěžko zjistit, že všechny vlastnosti a atributy (charakterové znaky) Boží se stoprocentně vztahují na Krista a ty Satanovy na antikrista.