Abychom taktice a povaze antikrista lépe porozuměli, musíme se nejprve zabývat Satanem. To může znít podivně, avšak ukážeme souběžnost mezi ním a antikristem. U Ezech. 28:12-15 je psáno: „Ty, jenž zapečeťuješ summy, plný moudrosti a nejkrásnější, v Eden, zahradě Boží, byl jsi, všelijaké drahé kamení přikrývalo tě, sardius, topazius, jaspis, tarsis, onychin, béryl, zafir, karbunkulus a smaragd i zlato; nástrojové bubnů tvých a píšťal tvých v tobě, hned jakžs se narodil, připraveni jsou. Ty jsi cherubem od pomazání. Jakž jsem tě za ochránce představil, na hoře svaté Boží jsi byl, u prostřed kamení ohnivého ustavičně jsi chodil. Byl jsi dokonalý na cestách svých, hned jakžs se narodil, až se našla nepravost při tobě.”

Zde je osloven Lucifer, kterého Bůh stvořil jako knížete andělů. Jako stvoření Boží byl dokonalý, avšak jako my byl obdařen svobodnou vůlí. Žel, použil jí k tomu, aby se pozdvihl proti Bohu a vyvýšil. Totéž je také řečeno i o jeho representantovi, který se povyšuje nade všecko. Protože satan není vševědoucí, nemohl předvídat, jaké následky jeho jednání bude mít. Tak je to s antikristem, který musí převzít jemu připadající roli. Jeho konec mu je skryt; on ví mnohé, ale ne všechno.

Jak nám bylo řečeno, satan se nacházel v zahradě Eden. Tam se později, po svém pádu, zmocnil hada, v jehož podobě svedl první lidi k neposlušnosti a tím k přestoupení Slova Božího. Otázkou: „Takliž jest, že vám Bůh řekl…?” zasel do nich pochybnost o Slovu Božím. Totéž činí jeho zástupce na zemi. Tak se celé lidstvo dostalo od počátku pod vliv toho zlého, který vždy spočívá v tom, aby Slovo Boží uváděl v pochybnost. Začalo to nevírou, po níž následovala neposlušnost a nakonec přestoupení. Tak došlo k pádu ve hřích, do něhož jsme byli všichni strženi. Každý selhal a provinil se; my bychom totiž jednali a reagovali právě tak jako Adam a Eva.

Satan nejenže byl svržen dolů, když se pozdvihl, nýbrž přivedl potom do zkázy celé lidstvo. Avšak již přímo po pádu ve hřích Pán oznámil příchod Vykupitele, když hovořil o Semenu, které přijde z ženy, aby tomu starému hadu rozšláplo hlavu (1. Mojž. 3:15). Z tohoto důvodu nazýval Ježíš Marii vždy „ženou”, nikdy „matkou”. On byl Semenem Božím, v Němž se zaslíbené Slovo (z 1. Mojž. ) stalo realitou. Božské Semeno je na jedné straně Slovo Boží (Luk. 8:11); dobrá setba na druhé straně jsou synové a dcery království Božího (Mat. 13:38). Oni pocházejí z božského Semene a tvoří tak božský rod (1. Petr. 2:9, Skutk. 17:29).

V proroku Izaiáši nalezneme pád satana popsán takto: „Jakž to, ze jsi spadl s nebe, ó lucifere v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční. Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.” (Izai. 14:12-14).

Na jeho předsevzetí se až dodnes nic nezměnilo. Již od dob zahrady Eden se pokoušel ovládat lidstvo, aby uskutečnil svůj plán. Tehdy ovládl týrského krále, který byl jím posedlý; v tom nacházíme příklad nároku na ďábelsko-lidskou moc Satana na zemi. Bůh k němu mluvil skrze Svého proroka: „Proto že se vyvyšuje srdce tvé, a říkáš: Bůh silný jsem, na stolici Boží sedím u prostřed moře, ješto jsi člověk a ne Bůh silný, ačkoli sobě přivlastňuješ srdce podobné srdci Božímu.” (Ezech. 28:2) Je to nejvýš pozoruhodné, že se člověk může považovat za Boha. To však není člověk, nýbrž Satan v něm, který je označen dokonce jako bůh a panovník tohoto světa (2. Kor. 4:4). Satan dokonce od našeho Pána požadoval, aby před ním padl na zem a klaněl se mu. Za to Mu nabízel bohatství světa (Mat. 4:8-10). Ten, kdo ho zde na zemi representuje, musí mít tytéž znaky: bohatství a jeho uctívání nesmí scházet. On si musí myslet, že je na místě Boha, tedy musí napodobovat Krista, avšak má vlastnosti satana, který chtěl být roven Bohu. On přijímá nabízené poklady.

Dále je psáno: „Moudrostí svou a rozumností svou nashromáždils sobě zboží, a nahrnuls zlata a stříbra do pokladů svých; velikou moudrostí svou v kupectví svém rozmnožil jsi zboží svá, a tak pozdvihlo se srdce tvé zbožím tvým.” (Ezech. 28:4–5) I tento viditelný pozemský znak je znamením Satana a tím i jeho zástupce, kterého ovládá. Až dodnes se na tom nic nezměnilo. Kdopak by nevěděl, kde leží pokladnice s poklady? Kdo dosud ještě neslyšel o tom nesmírném bohatství, o všem zlatu, stříbru, drahokamech atd.?

„Pro množství kupectví tvého u prostřed tebe plno jest bezpráví, a velmi jsi prohřešil. Pročež zahubím tě, a vyhladím z hory Boží…” (verš 16) Odkdy provozuje ďábel obchod? V tomto popisu je střídavě oslovován Satan a pozemský vládce, v němž je ztělesněn. Satan je duchovní bytost a potřebuje fyzické tělo, které by ovládal, aby mohl vykonávat svou moc.

Musíme si zapamatovat celkový popis a rozličné znaky Satana, neboť se s nimi budeme setkávat vždy, půjde-li o jeho zástupce na zemi. Zvlášť důležité přitom je, že Satan vystupuje jako anděl světlosti a že se tak jeví i jeho representanti, až do posledního, v němž se sám ztělesňuje. Apoštol Pavel to prohlédl a napsal: „Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy. a není div. Nebo i sám satan proměňuje se v anděla světlosti. Protož neníťto tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podlé skutků jejich.” (2. Kor. 11:13-15).

Abychom taktice a povaze antikrista lépe porozuměli, musíme se nejprve zabývat Satanem. To může znít podivně, avšak ukážeme souběžnost mezi ním a antikristem. U Ezech. 28:12-15 je psáno: „Ty, jenž zapečeťuješ summy, plný moudrosti a nejkrásnější, v Eden, zahradě Boží, byl jsi, všelijaké drahé kamení přikrývalo tě, sardius, topazius, jaspis, tarsis, onychin, béryl, zafir, karbunkulus a smaragd i zlato; nástrojové bubnů tvých a píšťal tvých v tobě, hned jakžs se narodil, připraveni jsou. Ty jsi cherubem od pomazání. Jakž jsem tě za ochránce představil, na hoře svaté Boží jsi byl, u prostřed kamení ohnivého ustavičně jsi chodil. Byl jsi dokonalý na cestách svých, hned jakžs se narodil, až se našla nepravost při tobě.”

Zde je osloven Lucifer, kterého Bůh stvořil jako knížete andělů. Jako stvoření Boží byl dokonalý, avšak jako my byl obdařen svobodnou vůlí. Žel, použil jí k tomu, aby se pozdvihl proti Bohu a vyvýšil. Totéž je také řečeno i o jeho representantovi, který se povyšuje nade všecko. Protože satan není vševědoucí, nemohl předvídat, jaké následky jeho jednání bude mít. Tak je to s antikristem, který musí převzít jemu připadající roli. Jeho konec mu je skryt; on ví mnohé, ale ne všechno.

Jak nám bylo řečeno, satan se nacházel v zahradě Eden. Tam se později, po svém pádu, zmocnil hada, v jehož podobě svedl první lidi k neposlušnosti a tím k přestoupení Slova Božího. Otázkou: „Takliž jest, že vám Bůh řekl…?” zasel do nich pochybnost o Slovu Božím. Totéž činí jeho zástupce na zemi. Tak se celé lidstvo dostalo od počátku pod vliv toho zlého, který vždy spočívá v tom, aby Slovo Boží uváděl v pochybnost. Začalo to nevírou, po níž následovala neposlušnost a nakonec přestoupení. Tak došlo k pádu ve hřích, do něhož jsme byli všichni strženi. Každý selhal a provinil se; my bychom totiž jednali a reagovali právě tak jako Adam a Eva.

Satan nejenže byl svržen dolů, když se pozdvihl, nýbrž přivedl potom do zkázy celé lidstvo. Avšak již přímo po pádu ve hřích Pán oznámil příchod Vykupitele, když hovořil o Semenu, které přijde z ženy, aby tomu starému hadu rozšláplo hlavu (1. Mojž. 3:15). Z tohoto důvodu nazýval Ježíš Marii vždy „ženou”, nikdy „matkou”. On byl Semenem Božím, v Němž se zaslíbené Slovo (z 1. Mojž. ) stalo realitou. Božské Semeno je na jedné straně Slovo Boží (Luk. 8:11); dobrá setba na druhé straně jsou synové a dcery království Božího (Mat. 13:38). Oni pocházejí z božského Semene a tvoří tak božský rod (1. Petr. 2:9, Skutk. 17:29).

V proroku Izaiáši nalezneme pád satana popsán takto: „Jakž to, ze jsi spadl s nebe, ó lucifere v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční. Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.” (Izai. 14:12-14).

Na jeho předsevzetí se až dodnes nic nezměnilo. Již od dob zahrady Eden se pokoušel ovládat lidstvo, aby uskutečnil svůj plán. Tehdy ovládl týrského krále, který byl jím posedlý; v tom nacházíme příklad nároku na ďábelsko-lidskou moc Satana na zemi. Bůh k němu mluvil skrze Svého proroka: „Proto že se vyvyšuje srdce tvé, a říkáš: Bůh silný jsem, na stolici Boží sedím u prostřed moře, ješto jsi člověk a ne Bůh silný, ačkoli sobě přivlastňuješ srdce podobné srdci Božímu.” (Ezech. 28:2) Je to nejvýš pozoruhodné, že se člověk může považovat za Boha. To však není člověk, nýbrž Satan v něm, který je označen dokonce jako bůh a panovník tohoto světa (2. Kor. 4:4). Satan dokonce od našeho Pána požadoval, aby před ním padl na zem a klaněl se mu. Za to Mu nabízel bohatství světa (Mat. 4:8-10). Ten, kdo ho zde na zemi representuje, musí mít tytéž znaky: bohatství a jeho uctívání nesmí scházet. On si musí myslet, že je na místě Boha, tedy musí napodobovat Krista, avšak má vlastnosti satana, který chtěl být roven Bohu. On přijímá nabízené poklady.

Dále je psáno: „Moudrostí svou a rozumností svou nashromáždils sobě zboží, a nahrnuls zlata a stříbra do pokladů svých; velikou moudrostí svou v kupectví svém rozmnožil jsi zboží svá, a tak pozdvihlo se srdce tvé zbožím tvým.” (Ezech. 28:4–5) I tento viditelný pozemský znak je znamením Satana a tím i jeho zástupce, kterého ovládá. Až dodnes se na tom nic nezměnilo. Kdopak by nevěděl, kde leží pokladnice s poklady? Kdo dosud ještě neslyšel o tom nesmírném bohatství, o všem zlatu, stříbru, drahokamech atd.?

„Pro množství kupectví tvého u prostřed tebe plno jest bezpráví, a velmi jsi prohřešil. Pročež zahubím tě, a vyhladím z hory Boží…” (verš 16) Odkdy provozuje ďábel obchod? V tomto popisu je střídavě oslovován Satan a pozemský vládce, v němž je ztělesněn. Satan je duchovní bytost a potřebuje fyzické tělo, které by ovládal, aby mohl vykonávat svou moc.

Musíme si zapamatovat celkový popis a rozličné znaky Satana, neboť se s nimi budeme setkávat vždy, půjde-li o jeho zástupce na zemi. Zvlášť důležité přitom je, že Satan vystupuje jako anděl světlosti a že se tak jeví i jeho representanti, až do posledního, v němž se sám ztělesňuje. Apoštol Pavel to prohlédl a napsal: „Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy. a není div. Nebo i sám satan proměňuje se v anděla světlosti. Protož neníťto tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podlé skutků jejich.” (2. Kor. 11:13-15).