Obežník - Prosinec 1992

Přirovnání, která přemáhají a přesvědčují

ZASLÍBENÍ a NAPLNĚNÍ

Izaiáš 7:14: „Aj, panna počne a porodí syna…”

Matouš 1:23: „…a nazůveš jméno jeho Emmanuel…”

Izaiáš 40:3: „Hlas volajícího: Připravtež na poušti…”

Matouš 3:3: „…připravujte cestu Páně…”

Malachiáš 3:1: „Aj, já posílám anděla svého … před tváří mou…”

Matouš 11:10: „…kterýž připraví cestu tvou před tebou.”

Micheáš 5:2: „Ale ty Betléme Efrata, jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, kterýž má býti Panovníkem v Izraeli…”

Lukáš 2:15: „Pojďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám.”

5. Mojžíšova 18:15: „Proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě Pán Bůh tvůj, jeho poslouchati budete.”

Skutky apoštolů 3:23: „… každá duše, kteráž by neposlouchala toho proroka, vyhlazena bude z lidu.”

Zachariáš 11:12: „Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných.”

Matouš 27:9–10: „…A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného … a dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.”

Zachariáš 9:9: „Aj, Král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný…”

Matouš 21:5: „…sedě na oslici a na oslátku té jhu podrobené.”

Zachariáš 13:7: „Bí pastýře…“

Matouš 26:31: „…a rozprchnouť se ovce stáda.“

Žalm 118:22: „Kámen, kterýž zavrhli stavitelé…”

Marek 12:10: „…ten učiněn jest hlavou úhlovou…”

Žalm 2:7: „Syn můj ty jsi…”

Žid. 1:5a: „…já dnes zplodil jsem tebe?”

2. Samueloa 7:14: „Já budu jemu otcem…”

Židům 1:5b: „…a on mi bude synem?”

Žalm 22:23: „I budu vypravovati bratřím svým o Jménu tvém…”

Židům 2:12: „…u prostřed shromáždění prozpěvovati budu Tobě…”

Žalm 22:2: „Bože můj, Bože můj…”

Matouš 27:46: „…proč jsi mne opustil?”

Žalm 41:10: „…Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval…”

Jan 13:18: „…Ten, kdož jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.”

Žalm 22:8: „… kteříž mne vidí, posmívají se mi… “

Matouš 27:39: „…ukřivujíce hlav svých…”

Žalm 22:17: „…zprobijeli ruce mé i nohy mé…”

Zjevení 1:7: „…a uzřít' jej všeliké oko, i ti, kteříž ho bodli…”

Žalm 22:19: „Dělí mezi sebou roucha má…”

Jan 19:24: „…a o můj oděv metali los.”

Izaiáš 53:4: „…on nemoci naše vzal…”

Matouš 8:17: „Onť vzal na se mdloby naše.”

Izaiáš 35:5: „Tehdáž otevrou se oči slepých, otevrou se též i uši hluchých.”

Matouš 11:5: „Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší…”

Žalm 16:10: „Nebo nenecháš duše mé v pekle…”

Skutky apoštolů 2:27: „…aniž dáš viděti svatému svému porušení.”

Z těch asi 100 míst prorockého Slova, která se tehdy naplnila, bylo zde vybráno jen 20. Je nám ukázáno, jak velký důraz byl položen na to, aby všechno v Novém zákoně bylo postaveno na neklamný základ prorockého Slova a ukázáno tak ve svém naplnění a uskutečnění. Dnes to nemůže být jinak. Bůh je Svým vlastním vykladačem. On to způsobuje.

Několik dalších přirovnání nám má ukázat, jak přesně Pán a Jeho služebníci Slovo správně dělili. V proroctví nacházíme rovněž pasáže a verše, které se vztahují dílem na první a dílem na druhý příchod Kristův. Správné rozdělování a rozvrhnutí má zcela výjimečný význam – nyní jako i tehdy.

Izaiáš 61:1–2: „Duch Panovníka Pána jest nade mnou, proto že pomazal mne Pán,, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány zkroušených srdcem … abych vyhlásil léto milostivé Páně, a den pomsty Boha našeho…”

Lukáš 4,18–21: „Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne …zvěstovati léto Páně vzácné … I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich.”

Druhou část druhého verše o dni pomsty nečetl, neboť pak by byl nemohl říci: „Dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich!” Vždyť druhá část se naplní teprve asi o 2000 let později, až po dni spasení nastane hrozný den Páně. Jak přesný je Bůh ve Svém Slově, Pán i Jeho služebníci v kázání i rozdělování!

Joel 2:28 a 32: „I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo … A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Páně, vysvobozen bude; nebo na hoře Sión a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Pán…”

Skutky 2:16–21: „Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele: …prvé než přijde ten den Páně veliký a zjevný. A staneť se, že každý, kdož koli vzýval by jméno Páně, spasen bude.”

I Petr uprostřed verše přestal. Odvolal se jen na tu část prorockého Slova, která se týká časového úseku novozákonní Církve. Představme si, jak neblahé by to bylo, kdyby byl četl dále a lidem zvěstoval: „…na hoře Sión a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Pán.” Potom by všichni z celého světa, kdekoliv by byly kázány Skutky apoštolů 2, byli museli putovat do Jeruzaléma, aby byli spaseni. Druhá část tohoto slova se splní na Izraeli na hoře Sión v Jeruzalémě teprve po návratu Ježíše Krista. Jak přesně to Bůh bere ve Svém Slově! ON bdí nad Svým Slovem, aby je v pravý čas naplnil. Tak vypadá skutečné vedení Ducha a správné dělení Slova při skutečných služebnících Božích.

Malachiáš 4:5–6: „Aj, já pošli vám Eliáše Lukáš. 1:17: „Neboť on předejde proroka, prvé nežli přijde den Páně veliký a hrozný, před obličejem jeho v duchu a v moci synů k otcům jejich…”
aby obrátil srdce otců k synům, a srdce Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům…”

I anděl Gabriel přestal uprostřed jednoho biblického verše. Odvolal se jen na tu část, která byla naplněna službou Jana, jehož pověření přece spočívalo v tom, aby srdce těch, kdo byli ve víře starozákonních otců, obrátil k dětem nové Smlouvy a poukázal na Krista. Druhá část zůstala nyní nezmíněná, takže děti Boží budou navráceni k biblické víře apoštolských otců. Jak přesně Pán, jakož i Jeho pozemští i nebeští poslové dbali napsaného Slova, aby je rozuměli a v souladu se spásnými dějinami správně zařadili!

Protože první část ze zaslíbení, která vlastně platila Eliášovi, který musí vystoupit před velkým a hrozným dnem Páně, byla splněna službou Jana, je i on nazván Eliášem. Avšak zaslíbení, že Eliáš měl přijít a přijde, zůstává tím nedotčeno, neboť tak to náš Pán v Matouši 17:11 potvrdil poté, kdy služba Jana byla již dávno skončena. Pozoruhodná je následující skutečnost: Učedníci položili Mistru otázku o Eliáši a potom stojí psáno: „Ježíš pak odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prvé, a napraví všecky věci.” Tato odpověď z úst Mistrových je ještě dnes pro všechny Jeho pravé učedníky závazná. Kdo se dotáže učených Písma tohoto času, obdrží jinou odpověď. Komu postačí odpověď Pánova, nebude se již nikoho jiného ptát. Vždyť urážíme Pána, jestliže Mu nevěříme a s Jeho odpovědí nejsme spokojeni. I v tomto případě vidíme, jak přesně – nejprve Pán sám a potom Duch svatý – Slovo dělil a správně zařadil.

Ve Skutcích apoštolů l poukázal Petr ještě před vylitím Ducha svatého na biblická místa Starého zákona, která se naplnila: Žalm 41:10, Žalm 69:26, Žalm 109:8. Tímto způsobem, jakožto hlásná trouba Páně před hodinou zrodu novozákonní Církve, postavil to, co se stalo, na pevné prorocké Slovo.

Ve Skutcích apoštolů 2 po vylití Ducha svatého, učinil to stejné tím, že dotyčnému posluchačstvu pravil: „Jistě nejsou tito, jakž vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den, ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele…”

Ve Skutcích apoštolů 13:47 je to Pavel, který se obrací na pohany a odůvodňuje to prorockým slovem: „Neboť nám tak přikázal Pán, řka: (Izaiáš 49:6) «Položil jsem tebe světlo pohanů, abys byl spasení až do končin země.»” Ve Skutcích apoštolů 15 jsou to starší a apoštolově, kteří se sešli, aby události v království Božím posoudili z biblického hlediska. Poté, co několik bratří mluvilo, ujal se slova Jakub a řekl: „Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprve popatřil na pohany, aby přijal lid jménu svému. A s tím se srovnávají i řeči prorocké, jakož psáno jest: «Potom se navrátím, a vzdělám zase stánek Davidův, kterýž byl klesl a zbořeniny jeho zase vzdělám…»”

Obzvláště v epištolách k Římanům a Židům nacházíme u všech výkladů hojné odvolání se na prorocké slovo. Dokonalá harmonie Starého i Nového zákona, proroctví a jeho naplnění, přesné rozdělování událostí, odpovídající tomu, co bylo předpověděno, bylo přesvědčivě dokázáno. Ať Pán nebo nebeští poslové, ať Duch Boží nebo pozemští poslové: všechno je dokonale seřazeno a vyloženo. I nyní, kdy se závěrečný díl spásných dějin naplňuje, jsme obdrželi jasný přehled. V tomto světle spatřujeme mnohé výroky Písma svatého, jako ku příkladu: „Svíce nohám mým jest Slovo tvé.” a „Učinil jsi Slovo Své velké a nádherné.” Tam, kde Pán má Svoji cestu se Svým lidem, je všechno podle Jeho Slova a vůle přehledně a co nejpřesněji seřazeno. Tak jistě, že svatí mužové mluvili z Boha, tak jistě svatí mužové to od Boha řečené správně seřadili. Ještě dnes platí, co Pavel napsal Církvi v Korintu: „Neboť Bůh není původ neřádu, ale pokoje – jako i všech shromážděních svatých.” (1. Korintským 14:33)

Budiž podotknuto: ve všech shromážděních svatých – totiž tam, kde je svatý Bůh sám přítomen se svatým Slovem a Duchem svatým, který uvádí do všeliké pravdy. ON rovněž dosahuje ty rozličné služby, aby bylo všechno správně seřazeno. Ve verši 29–32 právě jmenované kapitoly je nám řečeno, že proroci mají přijít ke slovu a ostatní si mají o tom utvořit úsudek. Povolaní bratři mají vystoupit jako proročtí řečníci, aby všichni přijali poučení a byli napomínáni, neboť proročtí duchové jsou poslušní proroků. Existovali tedy proroci ve Starém zákoně a existují mužové Boží, jimž je darováno Slovo skrze zjevení v Novém zákoně. Jsou označováni jako proroci, protože mají službu prorocké Slovo správně rozdělovat. Kde sám Pán může být činný, je všechno spolehlivě a jistě raženo tímto Božím pořádkem podle apoštolského vzoru.

V poslední kapitole Bible je potom ještě řeč o Bohu prorockých duchů. „I řekl mi: Slova tato jsou věrná a pravá, a Pán Bůh svatých proroků poslal anděla svého, aby ukázal služebníkům svým, co se díti musí brzo.” Pokud se týče pojmu «prorocký», máme zde co činit s prorockým slovem, prorockými řečníky a prorockými duchy. Tu stejnou jistotu, kterou měli proroci a apoštolé, máme my dnes. Ve Zjevení 19 je popisována svatba Beránkova – ti k svatbě pozvaní jsou chváleni jako blahoslavení, neboť oni to jsou, kteří jako vyvolení z každého období mají svědectví Ježíšovo, jež je duch proroctví. Stojí psáno: „Bohu se klaněj! – svědectví Ježíšovo jestiť duch proroctví.”

Nikdy neexistovala doba, v níž Boží Slovo a Boží konání, úplný plán Boží vůbec, byl s lidstvem tak přehledně a tak jasně zjeven a zvěstován jako v našich dnech. Vskutku se ve večerním čase doby milosti stalo světlo. To stejné světlo, které na počátku svítilo, září nyní na konci. Prorocké Slovo je nyní skrze ducha proroctví právě tak přehledně seřazeno, jako tehdy na počátku nového zákona. Pán a Jeho služebníci, apoštolově a proroci nikdy nepoukazovali na sebe a na divy a znamení, které se skrze ně děly, nýbrž za základ ke všemu brali psané Slovo. V tom spočívá služba pravého služebníka Božího.