V posledních týdnech a měsících se velmi mnoho stalo, více, než většina jich to očekávala. Západní pobřeží USA se otřáslo. Svět se zaposlouchal, když sdělovacími prostředky byla oznámena ta zpráva o zemětřesení. Písmo svaté, zemětřesení předpovědělo a bratr Branham dokonce opakovaně jmenoval jeho těžiště. Ano, ohlásil soud nad Spojenými státy jak nad žádnou jinou zemí. Tu, kde Pán někdy obzvláštním způsobem působil a daroval milost, závazně následovaly Jeho soudy nad těmi, kdo Mu neuvěřili. Následující citáty bratra Branhama k tomuto tématu zde uvádíme:

„Hleďte na zemětřesení v Kalifornii, Předpovídám, že Bůh před příchodem Pána Ježíše nechá toto místo potopit. Myslím, že Bůh nechá potopit Hollywood, Los Angeles a ona ostatní zpustlá místa. Klesnou na dno moře.“ (Kdo, říkáte, že jest tento? – 27. 12. 1964)

„Ty město, které si nárokuješ být městem andělů, které ses pozvedlo až k nebi a zplodilo všechnu tu špinavou, neslušnou módu, atd., takže sem přicházejí dokonce cizí země, aby přejímaly náš neřád a rozšiřovaly jej; ty, se svými krásnými kostely, jejich věžemi a s tím svým způsobem jednání, mysli na to: jednoho dne budeš ležet na dne tohoto moře. Jsi už nyní podemleto. Hněv Boží všechno pod tebou podemílá. Jak dlouho ještě Bů podrží zemskou kůru, která nad tím visí, než se oceán s hloubkou jedné míle prodere až k Salton Sea (Solnému jezeru) Bude to horší, než konec Pompejí. Čiň pokání, Los Angeles! Čiňte pokání, vy ostatní, a obraťte se k Bohu! Hodina Jeho hněvu je už nad zemí. Utečte, dokud je ještě k útěku čas a vejděte do Krista!“ (Volba nevěsty, 29. 4. 1965)

„Vždy znovu lidé říkají: ,Bůh žehnej Ameriku; je to křesťanská země.’ Ona je milion mil vzdálena od toho, být křesťanskou zemí! Už se za ni vůbec ani nemodlím. Jak se za ni mohu modlit, když nechtějí činit pokání; přestože je před nimi demonstrována mocná síla Boží, popírají ji a zavírají před ní dveře a jdou od toho pryč! Přenechávám to Bohu – vzdaluje se stále víc a potopí se. Dávejte jen pozor, co se stane“ (Činit Bohu službu bez Jeho vůle, 18. 7. 1965)

„Tak jako Ježíš zvolal: ,Vy slepí farizeové’, volá Duch Svatý dnes večer v mém srdci: ,Slepá Laodiceo, jak často ti chtěl Bůh dát probuzení! Nyní ale nadešel tvůj čas. Nyní je příliš pozdě. Jak ses vysmívala lidem, které k tobě Bůh posílal, a dělala sis z nich blázna! Nyní však přišel tvůj čas. Ó, Spojené Státy, Spojené Státy, Bůh vás chtěl shromáždit, jako slepice shromažďuje své mladé, ale vy jste nechtěly. Tento hlas nyní jde od pobřeží k pobřeží, od severu k jihu, od východu k západu. Jak vás Bůh chtěl shromáždit! Vy jste ale nechtěly. Nyní přišel váš čas. Národy se hroutí; svět se rozpadá. Jednoho dne se propadne plocha o délce 1.500 mil a šířce 400 mil, asi čtyřicet mil hluboko, a to podél této velké trhliny. To se jednoho dne stane. Záplava vln se provalí až k státu Kentucky. Až se to stane, bude země otřesena, takže se všechno zhroutí.“ (Filtr myslícího muže, 22. 8. 1965)

Bratr Branham nejen že ohlásil nad Amerikou soud mohutným zemětřesením na Západním pobřeží, ale jasně se vyjádřil, že Spojené Státy nepoznaly hodinu svého Božího navštívení. Už se vůbec ani nemohl za svoji zemi modlit. Co to znamená, jestliže Duch Boží v nějakém proroku dojde tak daleko, by mělo otevřít naše oči a přinutit nás k sebazkušování.

Nikdy bychom byli nechtěli tuto myšlenku připustit, chceme-li však vzdát pravdě čest, pak musíme s hlubokou bolestí přiznat, že dokonce uprostřed poselství všechny falešné výklady a učení měly svůj původ v USA a potom byly exportovány do celého světa. Kdyby byli tito američtí bratři zůstali v USA, což by přece bylo náležité, protože nemají ani povolání ani příkaz k službě, pak by to dnes v Evropě a celosvětově vypadalo ve vyvolané Církvi docela jinak. Mají však k disposici množství dolarů a tak si zjednali vliv. Jako se tehdy znalci Písma posadili na stolici Mojžíšovu, tak dnes sedí na stolici Bohem poslaného a potvrzeného proroka. Aniž by sám byl poznal, oč jde, prosazoval každý svou vlastní věc, svoje vlastní poselství, roztříštil lid Páně do rozličných táborů a dokonce zabraňují, aby se jejich církve, které zavedli od světla, nedozvěděly pravdu z povolaných úst. Avšak buďte klidní, Pán vysloví poslední Slovo a bude vědět, jak tomuto stavu připravit konec a jako Pastýř se postará o Své ovce, které nebudou slyšet na žádný jiný hlas kromě toho Jeho – a Jeho hlasem je navěky Jeho vlastně Slovo.

V posledních týdnech a měsících se velmi mnoho stalo, více, než většina jich to očekávala. Západní pobřeží USA se otřáslo. Svět se zaposlouchal, když sdělovacími prostředky byla oznámena ta zpráva o zemětřesení. Písmo svaté, zemětřesení předpovědělo a bratr Branham dokonce opakovaně jmenoval jeho těžiště. Ano, ohlásil soud nad Spojenými státy jak nad žádnou jinou zemí. Tu, kde Pán někdy obzvláštním způsobem působil a daroval milost, závazně následovaly Jeho soudy nad těmi, kdo Mu neuvěřili. Následující citáty bratra Branhama k tomuto tématu zde uvádíme:

„Hleďte na zemětřesení v Kalifornii, Předpovídám, že Bůh před příchodem Pána Ježíše nechá toto místo potopit. Myslím, že Bůh nechá potopit Hollywood, Los Angeles a ona ostatní zpustlá místa. Klesnou na dno moře.“ (Kdo, říkáte, že jest tento? – 27. 12. 1964)

„Ty město, které si nárokuješ být městem andělů, které ses pozvedlo až k nebi a zplodilo všechnu tu špinavou, neslušnou módu, atd., takže sem přicházejí dokonce cizí země, aby přejímaly náš neřád a rozšiřovaly jej; ty, se svými krásnými kostely, jejich věžemi a s tím svým způsobem jednání, mysli na to: jednoho dne budeš ležet na dne tohoto moře. Jsi už nyní podemleto. Hněv Boží všechno pod tebou podemílá. Jak dlouho ještě Bů podrží zemskou kůru, která nad tím visí, než se oceán s hloubkou jedné míle prodere až k Salton Sea (Solnému jezeru) Bude to horší, než konec Pompejí. Čiň pokání, Los Angeles! Čiňte pokání, vy ostatní, a obraťte se k Bohu! Hodina Jeho hněvu je už nad zemí. Utečte, dokud je ještě k útěku čas a vejděte do Krista!“ (Volba nevěsty, 29. 4. 1965)

„Vždy znovu lidé říkají: ,Bůh žehnej Ameriku; je to křesťanská země.’ Ona je milion mil vzdálena od toho, být křesťanskou zemí! Už se za ni vůbec ani nemodlím. Jak se za ni mohu modlit, když nechtějí činit pokání; přestože je před nimi demonstrována mocná síla Boží, popírají ji a zavírají před ní dveře a jdou od toho pryč! Přenechávám to Bohu – vzdaluje se stále víc a potopí se. Dávejte jen pozor, co se stane“ (Činit Bohu službu bez Jeho vůle, 18. 7. 1965)

„Tak jako Ježíš zvolal: ,Vy slepí farizeové’, volá Duch Svatý dnes večer v mém srdci: ,Slepá Laodiceo, jak často ti chtěl Bůh dát probuzení! Nyní ale nadešel tvůj čas. Nyní je příliš pozdě. Jak ses vysmívala lidem, které k tobě Bůh posílal, a dělala sis z nich blázna! Nyní však přišel tvůj čas. Ó, Spojené Státy, Spojené Státy, Bůh vás chtěl shromáždit, jako slepice shromažďuje své mladé, ale vy jste nechtěly. Tento hlas nyní jde od pobřeží k pobřeží, od severu k jihu, od východu k západu. Jak vás Bůh chtěl shromáždit! Vy jste ale nechtěly. Nyní přišel váš čas. Národy se hroutí; svět se rozpadá. Jednoho dne se propadne plocha o délce 1.500 mil a šířce 400 mil, asi čtyřicet mil hluboko, a to podél této velké trhliny. To se jednoho dne stane. Záplava vln se provalí až k státu Kentucky. Až se to stane, bude země otřesena, takže se všechno zhroutí.“ (Filtr myslícího muže, 22. 8. 1965)

Bratr Branham nejen že ohlásil nad Amerikou soud mohutným zemětřesením na Západním pobřeží, ale jasně se vyjádřil, že Spojené Státy nepoznaly hodinu svého Božího navštívení. Už se vůbec ani nemohl za svoji zemi modlit. Co to znamená, jestliže Duch Boží v nějakém proroku dojde tak daleko, by mělo otevřít naše oči a přinutit nás k sebazkušování.

Nikdy bychom byli nechtěli tuto myšlenku připustit, chceme-li však vzdát pravdě čest, pak musíme s hlubokou bolestí přiznat, že dokonce uprostřed poselství všechny falešné výklady a učení měly svůj původ v USA a potom byly exportovány do celého světa. Kdyby byli tito američtí bratři zůstali v USA, což by přece bylo náležité, protože nemají ani povolání ani příkaz k službě, pak by to dnes v Evropě a celosvětově vypadalo ve vyvolané Církvi docela jinak. Mají však k disposici množství dolarů a tak si zjednali vliv. Jako se tehdy znalci Písma posadili na stolici Mojžíšovu, tak dnes sedí na stolici Bohem poslaného a potvrzeného proroka. Aniž by sám byl poznal, oč jde, prosazoval každý svou vlastní věc, svoje vlastní poselství, roztříštil lid Páně do rozličných táborů a dokonce zabraňují, aby se jejich církve, které zavedli od světla, nedozvěděly pravdu z povolaných úst. Avšak buďte klidní, Pán vysloví poslední Slovo a bude vědět, jak tomuto stavu připravit konec a jako Pastýř se postará o Své ovce, které nebudou slyšet na žádný jiný hlas kromě toho Jeho – a Jeho hlasem je navěky Jeho vlastně Slovo.