1. Náš život jako letní den, má stín i slunce jas,
než v krátce mizí jako sen a nevrátí se zas.

Ref. Jako sen pomíjí čas, kterým Pán daří nás,
zvadlý květ ku večeru, ráno měl svou nádheru.

3. Však tato žití chvílenka je drahý spásy den,
v němž rozséváme seménka pro nekonečnou žeň.

4. Nuž, pracuj každý za rána, neskládej ruce v klín,
by práce byla zdolána, než přijde smrti stín.

5. Jak šťasten, kdo svůj práce čas zde věrně naplní,
jej přivítá pak nebes jas a věčné spasení.