Antikristovský duch i z původní praxe křtu udělal náboženský úkon, který se stal tradicí nejprve v římské církvi, potom ale i ve všech ostatních církvích a svobodných církvích. Nejdříve ti tak zvaní duchovní vůdci odstranili JMÉNO, které přece v podstatě přesně říká, kdo to byl, který přišel, aby Svůj lid spasil od jejich hříchů, „… a nazveš jméno jeho Jah-shuah (Jahweh-Zachránce); onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich.” (Mt 1:21). Hebrejský význam jména Jah-Shuah je, jak již zmíněno, Jahweh-Zachránce. Duchovně slepí řečtí učenci, kteří v tom čase již Židy pohrdali a někdy je dokonce i proklínali, význam tohoto slova zpronevěřili.

Zřejmý nedostatek zjevení se projevil obzvláště v provádění křtu. Po vzkříšení Pán poučoval apoštoly ještě po čtyřicet dní. Co kázali a činili, je závazné pro Církev Páně v celém rozpětí Nového zákona. V apoštolské době a v prvních staletích poté, nebylo křtěno na tři tituly jako formule „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého”, nýbrž ve jméno „Pána Jahshua Mesiáše”, jak On sám přikázal: „…křtěte je na jméno…” Otec, Syn a Duch svatý, jak známo, nejsou jména, nýbrž jen označení. O apoštolském provádění křtu si každý může přečíst ve Skutcích apoštolů.

Smluvní jméno ve Starém zákoně bylo Jahweh, smluvní jméno v Novém zákoně je Jahshuah. Byl to Jahweh, který ohlásil: „…učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou.” (Jeremiáš 31:31) ON ji uzavřel na kříži na Golgatě. Do tohoto smluvního jména jsou vekřtěny děti Nové Smlouvy.

Apoštolové příkazu přesně porozuměli a doslovně uposlechli misijní příkaz, když křtili na jméno Pána Ježíše Krista. Skutečně se nejedná o slepé opakování misijního rozkazu, nýbrž o skutečnost, že se Bůh projevil jako Otec, Syn a Duch svatý ve vykupitelském jménu Jah-shuah, do něhož jsou ti Jeho vekřtěni (viz Sk 2:38, 8:15-16, 10:48, 19:5-6, Řm 6:3). Apoštolské učení a vykonávání křtu nese pečeť Boží. Žel ani známí evangelisté nepoznali ani čas ani hodinu, v níž nyní žijeme, právě tak málo tu nutnou korekturu. Prodali své právo prvorozeného a převzali starý kvas tradičních učení. Patrně jim jde víc o váženost a čest u lidí než o uznání u Boha Pána.

Antikristovský duch i z původní praxe křtu udělal náboženský úkon, který se stal tradicí nejprve v římské církvi, potom ale i ve všech ostatních církvích a svobodných církvích. Nejdříve ti tak zvaní duchovní vůdci odstranili JMÉNO, které přece v podstatě přesně říká, kdo to byl, který přišel, aby Svůj lid spasil od jejich hříchů, „… a nazveš jméno jeho Jah-shuah (Jahweh-Zachránce); onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich.” (Mt 1:21). Hebrejský význam jména Jah-Shuah je, jak již zmíněno, Jahweh-Zachránce. Duchovně slepí řečtí učenci, kteří v tom čase již Židy pohrdali a někdy je dokonce i proklínali, význam tohoto slova zpronevěřili.

Zřejmý nedostatek zjevení se projevil obzvláště v provádění křtu. Po vzkříšení Pán poučoval apoštoly ještě po čtyřicet dní. Co kázali a činili, je závazné pro Církev Páně v celém rozpětí Nového zákona. V apoštolské době a v prvních staletích poté, nebylo křtěno na tři tituly jako formule „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého”, nýbrž ve jméno „Pána Jahshua Mesiáše”, jak On sám přikázal: „…křtěte je na jméno…” Otec, Syn a Duch svatý, jak známo, nejsou jména, nýbrž jen označení. O apoštolském provádění křtu si každý může přečíst ve Skutcích apoštolů.

Smluvní jméno ve Starém zákoně bylo Jahweh, smluvní jméno v Novém zákoně je Jahshuah. Byl to Jahweh, který ohlásil: „…učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou.” (Jeremiáš 31:31) ON ji uzavřel na kříži na Golgatě. Do tohoto smluvního jména jsou vekřtěny děti Nové Smlouvy.

Apoštolové příkazu přesně porozuměli a doslovně uposlechli misijní příkaz, když křtili na jméno Pána Ježíše Krista. Skutečně se nejedná o slepé opakování misijního rozkazu, nýbrž o skutečnost, že se Bůh projevil jako Otec, Syn a Duch svatý ve vykupitelském jménu Jah-shuah, do něhož jsou ti Jeho vekřtěni (viz Sk 2:38, 8:15-16, 10:48, 19:5-6, Řm 6:3). Apoštolské učení a vykonávání křtu nese pečeť Boží. Žel ani známí evangelisté nepoznali ani čas ani hodinu, v níž nyní žijeme, právě tak málo tu nutnou korekturu. Prodali své právo prvorozeného a převzali starý kvas tradičních učení. Patrně jim jde víc o váženost a čest u lidí než o uznání u Boha Pána.