OBĚŽNÝ DOPIS konec roku 2018

Pro nás je těžko představitelné, jak bylo možné, že se ten kníže andělů, syn jitřních červánků, mohl v nebi vzbouřit. Chtěl si zřídit vlastní trůn na místě shromáždění, být rovný Nejvyššímu (Iz.14 od verše 12). Tím svým: „Já chci… já chci…“ se stal zodpovědným za vlastní pád, za svůj osud, stal se úhlavním nepřítelem Božím a nepřítelem všech věřících. Všechny anděly, kteří ho následovali, strhl sebou. Ve Zj.12:7-9 je psáno, že poslední boj se odehraje v nebi: „I stal se boj na nebi: Michal a andělé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andělé jeho. Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi. I svržen jest drak ten veliký, had starý, jenž slove ďábel a satanáš, který svádí celý svět; svržen jest, pravím, na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou.“

Pro nás také není jednoduché porozumět, že Satan po vzpouře v nebi a po svém pádu pokračoval ve svém předsevzetí jako Boží protivník na zemi a přivodil pád do hříchu v zahradě Eden. Bratr Branham o tom často mluvil, také v sedmé Pečeti. Kdo může pochopit, že Bůh ten Pán, který chodil v zahradě Eden, dopustil, aby Satan, ten starý had, zapletl Evu do rozmluvy a zpochybnil Boží slova: „Zdali opravdu Bůh řekl?“?

V okamžiku, kdy mu Eva poskytla sluch a Satanovi se zdařilo zasít pochybnost o tom, co Bůh řekl Adamovi, se to stalo. Tak mohl Satan vítězit nad slovem, zdůraznil bratr Branham. Dále řekl: Nevíra je ten vlastní hřích, který za sebou táhne všechna ostatní přestoupení. Kdo nevěří, co Bůh ten Pán řekl, je odsouzen k tomu věřit Satanově lži.

Bratr Branham chtěl 24. prosince 1965 mluvit o „cestě hada“ a k tomu si dělal poznámky, ale právě v ten den byl odvolán domů. Had na počátku skrze podvod a svedení a ten had na konci činí totéž. Svedení Evy se stalo pod dopuštěnou vůlí Boží, aby v dokonalé vůli Boží mohl být uskutečněn plán spasení. Jako svedená dostala Adama pod svůj vliv a strhla ho do pádu do hříchu. Ta dvě rozdílná semena byla zjevena v Kainovi a Ábelovi; nepřátelství bylo vytvořeno. Ale jen tak mohl Boží plán spasení nabýt účinnosti. Hned potom dal Bůh ten Pán zaslíbení, že Boží semeno přijde skrze ženu a hadu rozdrtí hlavu (1.Mo.3:15). Potom následovalo obvinění Adama: „Protože jsi uposlechl hlasu ženy své!“ (v.17)

Žel Satan, ten starý had, se vloudil také k nám v daru prorokování. To „Tak praví Pán, můj služebníku…“, se ukázalo být tím „Tak praví jedna paní…“. To povolání a to, co Pán Svému služebníkovi 2. dubna 1962 řekl, bylo zpochybněno. Co se stalo v zahradě Eden, se stalo zde: „Skutečně s ním Pán mluvil?…“ Ale jen tak mohla být jako v Kainovi a Ábelovi také tady zjevena ta dvě semena.

Přímým ovlivňováním hada se lstí a argumenty rozhlašovalo: „Vždyť Pán k němu vůbec nemluvil.“ Lokální sbor byl zničen. Věřící konečného času v celém světě byli strženi do svedení.

Kdo to může pochopit? Jako v zahradě Eden před šesti tisíci lety promluvil 16. června 1979 Bůh ten Pán s hněvem a hromovou ozvěnou těchto devět slov (v něm. jazyku): „Protože jsi uposlechl hlasu své ženy.“ I tady se musela stát dopuštěná Boží vůle, aby nyní se mohla dít v těch opravdově věřících dokonalá Boží vůle.

Co se stalo v nebi a v zahradě Eden, je daleko za námi. Ale to, k čemu došlo u nás, nás těžce zasáhlo. Vyšla z toho dvě různá duchovní semena: Jedni věří v božské poslání, druzí jím opovrhují a posmívají se. Všichni, kteří stojí pod převráceným vlivem, od května 1979 až dodnes do Božího domu v misijním centru už nevkročili.

I nyní se jedná o ta dvě semena. Jedni věří, že toto dějinně spásné pověření dal Pán sám skrze přímé povolání, které v uplynulých 52 letech bylo v celém světě vykonáváno. Ti druzí setrvávají v učení, že ne ta zvěst, nýbrž ten prorok předešel druhému příchodu Krista, a čekají na to, že se vrátí a dokončí svoji službu ve stanu.

Jeho jedinečná služba, kterou jsem osobně také prožil, byla opakováním toho, co se ve službě našeho Pána stalo. Bratr Branham to opakovaně zdůraznil a přitom odkazoval na 1.Mo.18, na rozmluvu Pána s Abrahamem, a na Jan.5:19. Ale nyní je ten prorok oslavován skrze bludná učení až k modloslužbě, která se kolem něho vytváří. To, co Bůh v současné době dělá, ignorují, když nositele zvěsti Slova odmítají. Přitom činí Pána samotného, který to povolání dal, a toho proroka, který to potvrdil, lhářem. K nim mluví Bůh: „Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, o kterém vy neuvěříte, kdyby je vám kdo vypravoval.“ (Sk.13:41)

V Ef.6 jsme vyzýváni: „Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským. Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti vládám, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem, které jsou vysoko.“ (v.11-12) Každý verš v této kapitole je důležitou výzvou, které máme věnovat pozornost a následovat ji.

„A přílbu spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží.“ (v.17) Ten apoštol označil Slovo Boží v duchovním boji jako „meč Ducha“. On burcoval věřící k modlitbě jedněch za druhé a sám také v 19. verši prosil o modlitbu: „I za mne, aby mi dána byla řeč k otevření úst mých svobodně a směle, abych oznamoval tajemství evangelium svatého…“

Ve Zj.12:10-11 čteme o vytržených přemožitelích: „A uslyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho; nebo svržen jest žalobník bratří našich, který žaloval na ně před obličejem Boha našeho dnem i nocí. Ale oni zvítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.“