Vážné apoštolovo napomenutí má své plné opodstatnění:

„…abyste se nesměšovali, kdyby kdo, maje jméno bratr, byl smilník‚ neb lakomec, neb modlář, neb zlolejce (pomlouvač), neb opilec, neb dráč (vydřiduch). S takovým ani nejezte.“ (1. Kor. 5:11)

(podle něm. překladu.: „…abyste se nestýkali s tím, kdo si říká bratr, ale při tom je smilník (necudný) nebo podvodník, modlář, nebo utrhač (pomlouvač) nebo opilec, neb lupič; s takovým člověkem nesmíte ani jíst.”)

Ve 3. Moj. 18:19–23 jsou mezi jinými uváděny další hříchy necudnosti (smilstva). Já osobně neznám nikoho, o němž bych věděl, že by podle Božího Slova mohl být ohodnocen jako smilník (necudný člověk), kterému bych se musel vyhýbat. Chceme však sledovat i ostatní označení, jež stojí v tomto verši: „…nebo podvodník.“ Při tomto slovu pomyslíme jistě také na nějaký velký podvod, o němž jsme slyšeli, nebo četli. Možná, že může každý právem říci: „Žádného člověka jsem nepodvedl.“ Jak nás vidí nyní Pán? Z Božího hlediska je podvodníkem (okrádajícím) každý, kdo nedává Pánu desátek. U Mal. 3:8 čteme:

„Loupiti-liž má člověk Boha, že vy loupíte Mne? Avšak říkáte: V čem Tě loupíme? V desátkách a obětech.“

I toto je Boží Slovo. Nikdo nechť si nemyslí, že mi jde o jeho peníze. Skrze Boží Slovo nemluvím já, nýbrž Sám Bůh k nám. Kdo zadržuje dát Pánu desátek, neprohřešuje se jen, nýbrž spočívá na něm kletba. Ať je on kdokoliv a namlouvá si, co chce. Tak praví Pán:

„Naprosto zlořečení jste, proto že mne loupíte, vy pokolení všecko.“  (Mal. 3:9) (Podle něm. překl.: „Stiženi jste prokletím a přece mě okrádáte; podvodníkem je celý národ.“)

Může se tedy stát, že stovky okrádajících Boha mohou mít jméno bratr, žít cudně a počestně a používat své laciné výmluvy, jen aby si Boží peníze mohli ponechat pro sebe. Ti jedni říkají: „My přece nejsme žádná církev,“ ti druzí: „Nemáme žádnou důvěru k té věci,“ ti třetí: „My nevíme, co se s těmi penězi dělá“ a tak by se mohlo s těmi výmluvami a argumenty, jež mohou být docela zřejmé, pokračovat. Avšak Tak praví Pán:

„Sneste všechny desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.“ (Mal. 3:10)

Tam, kde je rozdělována duchovní potrava podle Božího příkazu, tam náleží desátek. Kdo podporuje vlastní podniky s Božími penězi, proviňuje se před Bohem. Chtěl bych uvést několik citátů k tomuto tématu od br. Branhama. Byl dotázán: „Mohou přijít křesťané do nebe, nedávají-li desátek?“

Odpověď: „Každý křesťan je povinen odevzdat desátek, neboť je to příkaz Pána. Dávání desátku má význam pro křesťanský prožitek.“

Citát 2: „Znám lidi, kteří svůj desátek vezmou a dají jej nějaké vdově; to je převrácené. Máte-li něco, co byste dali vdově, dejte ji to, ale nedávejte jí Boží peníze, ty vůbec nepatří vám, nýbrž Bohu.“

Citát 3: „Když dáváte desátek, jste povinni dát jej tam, odkud přijímáte svoji potravu. Dejte celý desátek do Mé obilnice, praví Pán, to souhlasí.“

Citát 4: „Vyzývám každého muže a každou ženu, kteří nedávají desátek, aby to přijali. Ano, věřím na dávání desátku. Je to jedno z Božích požehnání, jež se jako požehnání prokázalo. Vy říkáte: «To náleží k Starému Zákonu.» Ono to náleží i k Novému Zákonu, ano.“

Konec citátů.

Nechtíc jsme odbočili od tématu a přesto to beru z Boží ruky, že i to bylo řečeno. Jsem zbaven zodpovědnosti a každý, kdo to četl, je navždy bez výmluvy.

Vážné apoštolovo napomenutí má své plné opodstatnění: 

„…abyste se nesměšovali, kdyby kdo, maje jméno bratr, byl smilník‚ neb lakomec, neb modlář, neb zlolejce (pomlouvač), neb opilec, neb dráč (vydřiduch). S takovým ani nejezte.“ (1. Kor. 5:11)

(podle něm. překladu.: „…abyste se nestýkali s tím, kdo si říká bratr, ale při tom je smilník (necudný) nebo podvodník, modlář, nebo utrhač (pomlouvač) nebo opilec, neb lupič; s takovým člověkem nesmíte ani jíst.”)

Ve 3. Moj. 18:19–23 jsou mezi jinými uváděny další hříchy necudnosti (smilstva). Já osobně neznám nikoho, o němž bych věděl, že by podle Božího Slova mohl být ohodnocen jako smilník (necudný člověk), kterému bych se musel vyhýbat. Chceme však sledovat i ostatní označení, jež stojí v tomto verši: „…nebo podvodník.“ Při tomto slovu pomyslíme jistě také na nějaký velký podvod, o němž jsme slyšeli, nebo četli. Možná, že může každý právem říci: „Žádného člověka jsem nepodvedl.“ Jak nás vidí nyní Pán? Z Božího hlediska je podvodníkem (okrádajícím) každý, kdo nedává Pánu desátek. U Mal. 3:8 čteme: 

„Loupiti-liž má člověk Boha, že vy loupíte Mne? Avšak říkáte: V čem Tě loupíme? V desátkách a obětech.“

I toto je Boží Slovo. Nikdo nechť si nemyslí, že mi jde o jeho peníze. Skrze Boží Slovo nemluvím já, nýbrž Sám Bůh k nám. Kdo zadržuje dát Pánu desátek, neprohřešuje se jen, nýbrž spočívá na něm kletba. Ať je on kdokoliv a namlouvá si, co chce. Tak praví Pán:

„Naprosto zlořečení jste, proto že mne loupíte, vy pokolení všecko.“ (Mal. 3:9) (Podle něm. překl.: „Stiženi jste prokletím a přece mě okrádáte; podvodníkem je celý národ.“)

Může se tedy stát, že stovky okrádajících Boha mohou mít jméno bratr, žít cudně a počestně a používat své laciné výmluvy, jen aby si Boží peníze mohli ponechat pro sebe. Ti jedni říkají: „My přece nejsme žádná církev,“ ti druzí: „Nemáme žádnou důvěru k té věci,“ ti třetí: „My nevíme, co se s těmi penězi dělá“ a tak by se mohlo s těmi výmluvami a argumenty, jež mohou být docela zřejmé, pokračovat. Avšak Tak praví Pán:

„Sneste všechny desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.“ (Mal. 3:10)

Tam, kde je rozdělována duchovní potrava podle Božího příkazu, tam náleží desátek. Kdo podporuje vlastní podniky s Božími penězi, proviňuje se před Bohem. Chtěl bych uvést několik citátů k tomuto tématu od br. Branhama. Byl dotázán: „Mohou přijít křesťané do nebe, nedávají-li desátek?“

Odpověď: „Každý křesťan je povinen odevzdat desátek, neboť je to příkaz Pána. Dávání desátku má význam pro křesťanský prožitek.“

Citát 2: „Znám lidi, kteří svůj desátek vezmou a dají jej nějaké vdově; to je převrácené. Máte-li něco, co byste dali vdově, dejte ji to, ale nedávejte jí Boží peníze, ty vůbec nepatří vám, nýbrž Bohu.“

Citát 3: „Když dáváte desátek, jste povinni dát jej tam, odkud přijímáte svoji potravu. Dejte celý desátek do Mé obilnice, praví Pán, to souhlasí.“

Citát 4: „Vyzývám každého muže a každou ženu, kteří nedávají desátek, aby to přijali. Ano, věřím na dávání desátku. Je to jedno z Božích požehnání, jež se jako požehnání prokázalo. Vy říkáte: «To náleží k Starému Zákonu.» Ono to náleží i k Novému Zákonu, ano.“

Konec citátů.

Nechtíc jsme odbočili od tématu a přesto to beru z Boží ruky, že i to bylo řečeno. Jsem zbaven zodpovědnosti a každý, kdo to četl, je navždy bez výmluvy.