Oběžný dopis březen 1984

„Zdaliž jsem Já nepřikázal tobě, řka: Posilni se a zmužile se měj, neboj se, ani lekej, nebo s tebou jest Hospodin Bůh tvůj, kamkoli se obrátíš.“ (Joz 1:9)

Tento biblický text vidím v pohledu na uplynulých 25 let, od doby, kdy jsem si uvědomil, jak důležitá jsou kázaní bratra Branhama, jako ospravedlněn. Bůh dal Své požehnání ke všemu, co jsme až k dnešnímu dni podnikli a dal nám zdar. Naše první bohoslužby se konaly v malém domácím kruhu u rodiny Borgovy, kde jsem v polovině r. 1959 začal s tím, že jsem sourozencům překládal kázání bratra Branhama ze zvukových pásků.

Již záhy ty místnosti nevystačili a najali jsme si radniční sklep na ul. Luteránské církve, který poskytl místo asi 70 lidem. Tam jsme se shromažďovali od dubna 1960. Když se táto místnost rovněž stalamalou, přestěhovali jsme se v dubnu 1963 do sálu na ul. Hubertově, který měl přesně 120 sedadel.

V roce 1969 se i tento sál stal příliš malým. Na ul. Fasanenstr. (Bažantí) jsme nalezli jeden, který mohl pojmout 280 lidí a najali jsem jej. Když pak ani tento již nestačil, stál jsem před rozhodnutím, zda bychom si neměli sem postavit kapli.

Věřím, že Bůh nás v tom vedl, abychom našli ten správný pozemek, na němž by kaple stále, a že její stavba byla zvláštním milníkem v díle Pánově. S přispěním mnohé svépomoci mohla být budova postavena. Sál poskytuje místo pro 550 osob, balkón pro 150 osob. O Velikonocích 1974 se konalo zasvěcení, k němuž přišlo mnoho sourozenců z blízka i daleka. V 10 letech, které od té doby uplynula, jsme byli v shromážděních často bohatě požehnáni, jak návštěvníci bohoslužeb vždy znovu dosvědčují.

Jak dnes vidíme, vyplatilo se rovněž a také bylo jako velmi praktické prokázáno, že jsme celou budovu podsklepili, neboť jsme tím obdrželi přídavné místnosti, které jsme mezi jiným mohli vybavit jako jídelnu pro cca. 330 osob a jako kuchyň.

V červenci 1976, když jsem se nacházel v blízkosti vchodu do sklepa ke kapli - právě nastával večerní soumrak -, uslyšel jsem náhle hlasitě a zřetelně slova:

„Odeber se na sousední pozemek a posvěť Mi jej, neboť Já pošlu lidi z mnohých národů a na tomto místě je požehnán.“ Ihned jsem se zastavil, ohlédl jsem se, poslušen byl hlasu Pánova, jsem vešel branou, která vede k nákupnímu centru, na neobstavaný pozemek souseda, poklekl jsem a posvětil jej Pánu.

Hned následující pondělí jsem se dotázal na majitele, zavolal ho a přednesl mu svoji žádost. Tento v celém okolí známý obchodník, mi oznámil své plány do budoucna, které chtěl uskutečnit velkým stavebním projektem na tom pozemku. Skončil slovy: „Je mi líto, ale potřebujeme celou tu plochu pro sebe.“ Řekl jsem: „Pamatujte na to, že Bůh na to položil Svou ruku.“ Avšak pro něho tím byla záležitost nejdříve vyřízena. Já jsem nepodnikl nic, neboť jsem věděl, že se stane vůle Páně. Přesně za 3 týdny, 9. srpna, zvonil již krátce před 8:00 hod. ráno telefon. Ohlásil se tentýž pán a řekl: „Pane Franku, nemám pro to žádné vysvětlení, ale já musím vašemu přání vyhovět a ten pozemek vám prodat.“ Již příští den jsme byli u notáře. Bůh stále ještě může naklonit srdce jako potoky vod.

Při koupi jsem však pochopil, že se jednalo o pozemek, který mohl být zastavěn jen pro živnostenské účely. Když jsem navštívil stavební úřad, řekl mi ten vedoucí velmi zřetelně, že by nebylo možné, abychom naše záměry uskutečnili. Kromě toho, mínil on, se přece každý před takovou koupí přesně na všechno dotáže. Připojil: „Ostatně já jsem ty faráře v ruském zajetí poznal. Pro mne je každý pastor lump.“ Rozčilen mi líčil své zážitky a zklamání. Ke konci řekl: „Církev já nemám rád.“ Jako výstřelem z pistole jsem odvětil: „Já také ne.“ Podíval se nejprve jednou na mne a mlčel. Teď jsem mu mohl vydat své svědectví. Nakonec jsme se stali přáteli a všechny překážky se vyřídily samy.

Když byla první budova v hrubé stavbě hotova, přešel jednou bratr Schmidt ten pozemek a během toho, co mě potkal, mi řekl: „Ta stavba vystačí přece sotva pro polovinu návštěvníků!“ Šel svou cestou a já rovněž, avšak o tom, co řekl, jsem musel přemýšlet. O několik dní později jsem řekl Pánu na modlitbě: „Pane, jestliže chceš, abychom namísto jednoho domu postavili dva, tak mi dej tu jistotu.“ Otevřel jsem Bibli a můj zrak padl a na místo ve 2.Paral. 14:6: „Tak se pustili do těch staveb a šťastně je dokončili.“ (Podle něm. překl.)

Jako za dnů Mojžíše, postavil Pán do našeho středu bratry se všemi schopnostmi, potřebnými k těm rozličným pracím. Tak i obě tyto budovy mohly být dohotoveny jejich nezištným zasazením z velké části svépomocí. Nyní máme možnost dát asi 200 osobám ubytování a zaopatření. Všichni návštěvníci to dovedou ocenit.

Současně jsme mohli do těch domů umístit všechno, co je pro místní dílo zapotřebí: tiskárnu, místnosti pro kancelář, pro zpracovaní, pro rozesílání a skladiště. Nad naše chápání se Bůh v pravý čas o všechno postaral. Ani jedinkrát jsme nemuseli o peníze žebrat nebo si vypůjčovat. Na základě všech těch zvláštních vedení Páne jsem přesvědčen o tom, že jsem jednal ve vůli Boží a že je to Jeho dílo, o které se On stará.