Oběžný dopis - Prosinec 2020

Pro mne je velmi důležité, že jsem Božího muže Williama Branhama znal 10 let osobně, v jeho shromážděních prožil zvěstování plného evangelia Ježíše Krista a byl jsem svědkem nadpřirozeného působení Ducha Božího ve spojení s modlitbou za nemocné. O službě bratra Branhama musí být zdůrazněno to, co sám často zmiňoval: „Nečiní zajisté Panovník Pán ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům.“ (Am.3:7). Tato božská skutečnost je nanejvýš důležitá; prosím o respekt před tím, co Bůh řekl.

Náš Spasitel byl v 5.Moj.18:15 předpověděn jako prorok: „Proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě Pán Bůh tvůj; jeho poslouchat budete!“ Apoštol Petr toto zaslíbení ve Sk.3:22-23 potvrdil vzhledem k Ježíši jako naplněné: „Mojžíš zajisté otcům řekl, že Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jehož poslouchat budete ve všem, cokoli bude mluvit vám. A stane se, že každá duše, která by neposlouchala toho Proroka, vyhlazena bude z lidu mého.“ V Iz.42:1 je Pán, náš Spasitel, nazván služebníkem: „Aj, služebník můj, na kterého se spolehnu, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, on právo národům vynášet bude.“ Potvrzení nalézáme v Mat.12:18: „Aj, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovat bude.“

Pravý prorok je Boží služebník, skrze kterého služba Páně přímo pokračuje. Jako prorok vidí ve vidění, co má Bůh v úmyslu, a jako služebník to poslušně vykoná. To jsem ve službě bratra Branhama ve shromáždění osobně dost často prožíval. Mluvil o sobě jako o prorokovi a také jako o služebníkovi. To, co viděl jako prorok ve vidění, provedl jako služebník. Tak mu Pán často ukázal při modlitbě za nemocné, kdo je osoba stojící před ním v modlitební řadě, odkud přichází a jakou má nemoc. Jako služebník to pověření vykonával a například mohl říci: „Ty jsi uzdraven z rakoviny.“ Také mně mohl skrze zjevení pětkrát odhalit podrobnosti, které se týkaly mé služby. Bratr Branham zdůraznil, že to byla stejná služba, jakou Pán, náš Spasitel tehdy vykonával.

Ohledně daru vidění zmiňoval bratr Branham stále znovu tři události ve službě našeho Pána: Když se poprvé setkal s Petrem, mohl mu říci: „Tvé jméno je Šimon a tvého otce Jonáš.“ Natanaelovi mohl říci: „Než tě Filip zavolal, tak jsem tě pod fíkovým stromem viděl“ (Jan.1). Ženě u studny mohl říci: „Pět mužů jsi měla a ten, kterého nyní máš, není tvůj manžel“ (Jan.4).

Stejný prorocký dar jsme viděli a slyšeli po všechna léta služby bratra Branhama. On mohl stále znovu říkat: „Tak praví Pán: …“ a pokaždé se přesně stalo, co viděl. To není jen napsáno: „Ježíš Kristus je tentýž včera a dnes a až na věky“ (Žid.13:8), On se také v našem čase, před mými vlastními zraky, zjevil jako Tentýž, hříšníky zachránil, svázané osvobodil, nemocné uzdravil. To mohou miliony lidí svědčit.

V uplynulých letech jsme přece znovu a znovu mluvili o povolání, o poslání a o tom, co Bůh ten Pán ve službě bratra Branhama činil. Dnes bych se chtěl jen krátce zmínit o prožití z 28. února 1963, které tomu muži Božímu bylo dopředu zjeveno. Stalo se to na hoře Sunset v Arizoně, asi 67km od města Tucson: Pán se sklonil v nadpřirozeném oblaku, ve kterém se nacházelo 7 andělů. Tam mu byl dán odkaz, že se má vrátit do Jeffersonville, protože přišel čas zjevení sedmi pečetí. Od 17. až 24. března 1963 kázal ten Boží muž o sedmi pečetích.

O tom tajuplném oblaku informovalo několik časopisů v USA. Bylo to téma dne v tisku, nicméně kdo ze všech těch evangelistů, ze všech kazatelů až do dnešního času to vzal na vědomí? Všichni mají své programy, ale o tom, co Bůh pro tento úsek zaslíbil, nic nevědí. Aniž by si toho byli vědomi, Boží radu pro svou osobu, jako ti tehdejší duchovní vůdcové, odmítli (Luk.7:30). Tak tomu bylo v náboženském světě při prvním Kristově příchodu a je to i nyní před Jeho druhým příchodem. Avšak jako tehdy Pán poslal Svého proroka Jana, aby Písmo bylo naplněno, a lid pro Pána byl připraven, tak jistě k tomu Božímu muži Williamu Branhamovi již 11. června 1633 při jednom křtu v řece Ohio z nadpřirozeného mraku bylo provoláno: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu Kristovu příchodu, tak ta zvěst, která je tobě dána, bude předcházet druhému Kristovu příchodu.“ Dnes můžeme s jistotou říci: toto pověření se naplnilo.