Oběžný dopis - Prosinec 2020

Bratr Branham kázal 24.11.1963 kázání s titulem „Tři druhy věřících“. V něm mluví o pravých věřících, o zdánlivě věřících a nevěřících. Abraham je příkladem pravé víry a dokonce je označen za „otce věřících“. „Nebo co praví Písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.“ (Řím.4:3). Apoštol Jakub spojil pravou víru s poslušností a skutkem a popsal, že víra bez skutků, které jí nenásledují, je marná. On uvádí: „Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář? Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla? A tak naplněno jest Písmo, řkoucí (1.Moj.15:6): I uvěřil Abraham Bohu, a počteno je jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest“ (Jak.2:21-23).

Když náš Pán řekl: „Kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude“ (Mar.16:16), jak je to s těmi, kteří tvrdí, že věří, ale křest víry odmítají? Tady není ta víra spojená se skutkem. Přece se nejedná o vlastní skutky, které děláme, nýbrž o poslušnost vůči Slovu, která víru prokazuje. Co je se všemi těmi, kteří tvrdí, že věří, ale co například Pán řekl v misijním přikázání v Mar.16, to odmítají? Jsou takoví lidé opravdu věřící nebo jen zdánlivě věřící? Náš Pán řekl: „Kdo věří ve mne, skutky, které já činím, i on činit bude …“ (Jan.14:12) a: „Znamení pak ti, kteří uvěří, tato mít budou: …“. Jen pokud Bůh náš Pán může ze Svého Slova k někomu osobně mluvit a dát zaslíbení, bude ten dotyčný věřit, a poslušně činit, co Písmo říká, a to zaslíbené prožije.

Ohledně zdánlivě věřících musí být s bolestí konstatováno: Oni věří, učí a modlí se a kolem Boha pomíjejí. Lidé, kteří se odvolávají na Boží Slovo, ale v bohoslužbách slyší jen vlastní vymyšlená kázání, která vedou k vlastní udělané víře, jako je tomu ve všech denominacích, jsou zdánlivě věřící. Je známo, že všechny křesťanské kostely mají vlastní vyznání víry, která jsou označena dokonce jako „apoštolská“, ale s učením apoštolů nemají nic společného. Vedle toho tzv. „apoštolského“ jsou také Nicejské (325 nl.), Kaldejské (381 nl.) a jiná vyznání víry.

Avšak to jedno pravé, apoštolské vyznání víry je stále ještě v Bibli jako odkaz (testament) Nového Zákona. Pro opravdově věřící stále ještě platí: „Kdo ve mne věří, tak jak praví Písmo …“ (Jan.7:38). Všem, kteří věří vlastnímu učení, praví Pán: „Nadarmo mne ctí, učíce učení, jež jsou přikázání lidská“ (Mat.15:9). Navždy platí: „Ale jde hodina, a nyní jest, kdy praví modlitebníci modlit se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu“ (Jan.4:23). Zde musíme položit první otázku: Komu věříme skutečně? Věříme, co Bůh ve Svém Slově říká a zaslíbil a co se v původním křesťanství praktikovalo, anebo věříme ustanovením a lidmi vymyšleným učením, jimž se vyučuje v křesťanských kostelech?

Věrný Pán posílal proroky, aby nesli zvěst. ON se staral též o to, aby byla nesena do celého světa. Jeho zaslíbení se naplnilo před našima očima: „I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu“ (Zj.14:6)

Byly dosaženy končiny světa a Pán Své dílo spasení dokonal (Mat.24:14). JEMU jedinému buď čest skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Nevěřící nejsou jen ti, kteří vůbec věřit nemohou a Bůh pro ně neexistuje. Největší význam má, co Boží muž William Branham řekl o nevíře, a pádu do hříchu v ráji. Je to jedno z nejdůležitějších zjevení, které obdržel od Pána ve spojení s plánem spasení. Nejprve v nebi povstal Lucifer a chtěl se postavit na roveň Nejvyššímu, potom ale se všemi, kteří ho následovali, byl svržen (Iz.14:12-15). Pád do hříchu v ráji nastal, protože se satanovi podařilo, s Evou mluvit v postavě hada a slovy: „Opravdu měl Bůh říct…?“, zasít pochybnost o tom, co Bůh Adamovi řekl. A tak vznikla nevíra, která sebou přinesla neposlušnost, a celé lidstvo bylo strženo skrze svedení k pádu do hříchu a tím do smrti. Aby byla zdůrazněna pravá víra, řekl náš Spasitel: „Nebo jestliže nebudete věřit, že Já jsem, zemřete v hříších vašich“ (Jan.8:24). Také nyní může být pravá víra zakotvená jen v těch, kteří skutečně věří v Ježíše Krista a v to, co Bůh ve Svém Slově řekl. Nevíra je vždycky spojena s pochybností, kterou rozsévá nepřítel.

Každý ať se sám zkusí, jestli je podle Písma pravý věřící a ze srdce věří každému Božímu slovu, každému zaslíbení, které Pán dal, přijímá ho a je vroucně s Bohem spojen. Opravdově věřící lidé náleží k vyvoleným, jsou znovuzrození skrze Slovo a Ducha Božího a jsou vedeni do vší pravdy. Oni věří božskému povolání Williama Branhama, který přinesl biblickou zvěst, a božskému povolání nositele biblické zvěsti, který ji nesl do celého světa.

Opravdově věřící poznali čas a hodinu, ve které žijeme. Vyšli ze všech náboženských tradic a z učení, které nejsou biblické, a jsou posvěceni ve Slově Pravdy. Toto je modlitba Spasitele: „Posvěť jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest“ (Jan.17:17). Začíná to Božstvím: pravé učení svědčí jen o jednom Bohu. Slovo „Trojice“ nebo „trojjediný Bůh“ se v Bibli ani jednou nenalézá; ani o třech věčných osobách v ní není řeč. Bible zná jen jednoho pravého Boha, který Svůj plán spasení předpověděl a sám ho vykonává. ON se zjevil jako Otec v nebi, ve Svém jednorozeném Synu Ježíši Kristu („Emmanuel“: Bůh s námi) na Zemi a působí skrze Ducha Svatého ve spasené církvi. Ani jednou nebyla v Bibli užita formule „ve jménu Otce, ve jménu Syna, ve jménu Ducha Svatého“.

Také ohledně křtu následují tomu, co Petr v den založení novozákonní církve nařídil pod pomazáním a inspirací Ducha Svatého (Sk.2:38-41). Petr misijnímu pověření porozuměl a přesně ho vykonával, právě tak Filip (Sk.8:16), Pavel (Sk.19:5) a všichni věřící v prvních stoletích, když ti uvěřivší byli pokřtěni na jméno Pána Ježíše Krista. Neboť to je to jméno, ve kterém se nám Bůh jako Otec v Synu a skrze Ducha Svatého zjevil. Ještě dnes platí slovo z Ef.4:5: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest…“.

Všichni, kteří nyní skutečně věří, jsou poslušní a prožívají, co stojí ve 2.Kor.6:17-18: „A proto vyjděte z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.“ To jsou ti, kteří nyní dokonání skrze nadpřirozené působení Ducha Svatého prožijí. Bůh ten Pán mocným způsobem sešle ranní a pozdní déšť, jak to je pod pomazáním a inspirací Ducha Svatého předpověděno apoštolem Jakubem: „A proto trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal raný i pozdní déšť“ (Jak.5:7). Již prorok Joel pod pomazáním a inspirací Ducha Božího předpověděl: „I vy, synové Sionští, plesejte a veselte se v Pánu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, jarní i pozdní, jako dříve.” (Joel:2:23)

Také se můžeme těšit z toho, že my, jak psal apoštol Petr: „… mocí Boží ostříháni býváme skrze víru k spasení, které hotovo jest, aby zjeveno bylo v času posledním“ (1.Petr.1:5). Dorazili jsme do posledního času. Právě nyní musíme být ve všech oblastech střízliví a zůstat normální a začlenit se do současné situace, abychom na jméno Pána Ježíše neuvedli žádnou potupu.

Ještě jednou musí být zdůrazněno, že v nebi nebude nikdo, kdo je oklamaný skrze bludné učení. Pán daroval milost, že skrze poslední zvěst, která stoprocentně souhlasí s první, jsme byli vráceni zpět k Bohu, k Jeho Slovu a k učení apoštolů. Kdo to nerespektuje, ten den milostivého navštívení Božího nepoznal (Luk.19:42-44).

V Luk.21 Pán oznámil mnohé, co se stane, a potom ohledně času konce řekl: „… takže zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, které přijdou na všechen svět … A když se toto počne dít, pohleďte a pozdvihněte hlav vašich, protože se přibližuje vykoupení vaše … Tak i vy, když uzříte, že se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest království Boží … Proto bděte všelikého času, modlete se, abyste hodni byli uniknout všem těm věcem, které se budou dít, a postavit se před Synem člověka!“ (Luk.21). ON nám dal zaslíbení: „A hle, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa“ (Mat.28:20).

Bratr Branham splnil své prorocké pověření a duchovní pokrm uskladnil. I já jsem udělal, co mi Pán přikázal, že jsem to prorocké slovo učitelsky zařadil a rozdával duchovní pokrm, jak to Pán 19. září 1976 potvrdil (Mat.24:45-47). Z Boží milosti jsem mohl též všechny těžko srozumitelné výroky bratra Branhama zařadit do Božího Slova. I Petr musel tehdy ohledně dopisů Pavla psát: „… jako i milý bratr náš Pavel, podle sobě dané moudrosti, psal vám, mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, které neučení a neutvrzení překrucují, jako i jiných Písem, k svému vlastnímu zatracení“ (2.Petr.3:15-16). Mohu potvrdit, že jsem dělal, co Pavel tehdy psal Timoteovi: „Kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, trestej, žehrej, napomínej, ve vší tichosti a učení!“, jak mi Pán zvučným hlasem v Marseille přikázal. Proto jsem zvěstoval jen Slovo a odmítal každý výklad.

Jako Pavel, mohu i já dosvědčit: „Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšely všechny národy“ (2.Tim.4:17).

Všichni bratři, kteří skutečně mají Boží službu, předávají Boží pokrm dále – zjevené, čisté slovo. Stůl Páně nebyl nikdy tak bohatě prostřen jako v našem čase. Nyní se budeme sjednocovat ve vroucích modlitbách, a Pán sám Své spasitelské dílo povede s velkou mocí k závěru (Řím.9:28). Úplně na konci, jak bratr Branham viděl, půjde Nevěsta duchovním stejnokrokem a Bůh naše modlitby vyslyší, takže co ve víře vyslovíme, to se stane. Důležité je, abychom zůstali ve Slově a ve vůli Boží, neboť jen tak může Jeho zalíbení na nás spočinout.