Biblické proroctví je napsáno tajuplně. Vševědoucí Bůh sám znal konec již před začátkem. Skrze Ducha Božího obdrželi proroci ve Starém Zákoně a apoštolé v Novém Zákoně zjevení o vývoji dějin lidstva až do konce času.

Prorok Izaiáš píše s ohledem na poslední časový úsek, kdy Bůh náš Pán dokoná spásné dílo se Svou církví a potom ukončí Své dílo s Izraelem na hoře Sion v Jeruzalémě – také o vládci světa, který má všechno ve svých rukou a sám o sobě prohlašuje a myslí si: „Vykonal jsem to silou své ruky a svou moudrostí – vždyť v tom se vyznám. Zrušil jsem hranice národů, co nakupily, to jsem vydrancoval a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu. Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů; jako se vybírají opuštěná vejce, tak jsem vybral celou zemi. Nikdo ani křídlem nezamával, nikdo zobák neotevřel a nepípl.“ (Iz.10:13-14).

O kom ten prorok ve Slovu mluví? Na koho se ten popis vztahuje? Kdo má celý svět ve své ruce? Kdo opanoval celou zeměkouli? Kde se nacházejí ty pokladnice? Kde je to nesčíslné bohatství národů? Poslední čtyři světové říše jsou známy: babylonská, médsko-perská, řecká a od r. 63 př.Kr. římská světová říše. Vždy šlo o to, násilím dobýt a ovládnout svět – také v obou posledních světových válkách. Je pozoruhodné, že Hitler roku 1935 na osudném nacistickém stranickém sjezdu v Norimberku na závěr provolal z plného hrdla: „A jedna víra celého světa!“ Ale to je za námi. Už není žádný Hitler, Stalin, není Mussolini. Po každé světové válce se hranice posouvaly, ale nyní se jde o zrušení hranic mezi národy. Tento vývoj jsme od roku 1989 v Evropě již osobně prožili. Nikdo z nás nezapomene na čtvrtek 9. listopadu 1989, když se otevřely hranice mezi dvěma německými státy. Byl to počátek opětného sjednocení Německa. Již 19. března 1962 řekl bratr Branham: „Bylo to obživení skrze Řím. Víte, co se stane, až bude navrácena východní část Berlína? Komunismus zanikne a zrodí se Římská říše, taková, jako tehdy v době Ježíšově.“

Světový komunismus byl poražen světovým katolicismem a světový kapitalismus ukončil utopii světového socialismu. Ani obě světové velmoci, USA a SSSR, které se vzmohly po druhé světové válce a rozdělily svět na Východ a Západ, již nejsou, co bývaly. Všichni byli překvapeni, mocnáři byli sesazeni se svých trůnů a nikdo ani nepípl.

Nyní se stala «Evropská unie» čítající v současnosti 27 zemí a 493 milionů obyvatel jako světová velmoc skutečností. Jak to říká slovo z Písma, hranice uvnitř EU zmizely. V nových cestovních dokladech je velkými písmeny vytištěno „EVROPSKÁ UNIE“. Kdo hodně cestuje, dokáže ocenit, že se po celé Evropě můžeme volně pohybovat a skoro všude platit jednou měnou.

Ale jde o více než jen o Evropu: jedná se o „globalizaci“, o světový obchod, jedná se o ropu, jedná se o energii, o společné přežití společenství národů, ale nakonec jde o moc – o světovládu. Všechna náboženství a kultury mají být uvedeny pod jeden patronát, aby nakonec bylo všechno v jedné ruce. Jen jedna centrální velmoc není závislá na ropných pramenech, na zásobování energií, a jen ta je schopna sledovat všechny oblasti a naplnit touhu po míru a spravedlnosti. Právě nyní, v čase, kdy svět krvácí z tisícerých ran a ropa z oblasti zálivu je nasáklá spoustou krve a miliony lidí jsou uvrženy do utrpení, je touha po míru a bezpečnosti tak veliká jako nikdy předtím. Hlavní krizová oblast je zatím Blízký východ kolem Izraele.

V mnohých biblických místech je popsána vlastní velmoc konečného času a její hlavní osoba. Je pozoruhodné porovnání mezi starým Babylonem z dob Nabuchodonozora a Babylonem konečného času: na jedné straně existuje zmatení jazyků jako při stavbě věže, na druhé straně je v plném běhu proces porozumění a sjednocování.

V Jer.51:7 čteme: „Byl koflíkem zlatým Babylon v ruce Pána, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, proto se zbláznili národové.“ Dále Pán říká: „Aj, já jsem proti tobě, ó horo, která hubíš, dí Pán, která hubíš všecku zemi a vztáhnu ruku svou na tebe, svalím tě z těch skal a obrátím tě v horu spálenou.“ (Jer.51:25).

Prorok Daniel mluví rovněž o posledním vládci světa, který všechno drží ve své ruce. Obojí je zde zmíněno: poslední světová říše a poslední vládce světa: „Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jako železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, které potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.“ (Dan.2:40). Lidé a národy nemají žádnou šanci, musí se zapojit a podřídit, neboť taková je božská informace: „Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, které rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji.“ (Dan.7:23).

V této poslední světové říši je podle biblického proroctví sedm hlav a deset rohů. Sedm vůdčích hlav má rozhodující slovo. Udávají směr bez ohledu na to, kolik národů je zahrnuto do sjednocovacího procesu. Sem patří pojem „G7“; osmá vůdčí mocnost bude přičleněna jen formálně. Deset rohů jsou státy, které s tímto světovým systémem nesouhlasí, ale jsou donuceny ke spolupráci, a nezmohou se ani na pípnutí. Teprve ve dni X budou trkat a dají volný průchod svému hněvu, a to hlavní město během jedné jediné hodiny zahladí, jak je to ve Zj.18:16 třikrát napsáno: „Běda, běda, město veliké, kteréž odíno bylo kmentem, a šarlatem, a brunátným rouchem, a ozdobeno zlatem, a kamením drahým, i perlami; nebo v jednu hodinu zahynula tak veliká bohatství.“

Ve skutečnosti vedou všechny cesty do Říma, ne do Washingtonu, ne do Moskvy, ani do Pekingu. V Římě, hlavním městě světa, jsou soustředěny všechny kultury, náboženství, dokonce světová ekonomika v jedné ruce, aby byl na zemi konečně nastolen vytoužený světový mír. Všechny národy světa mohou být zapleteny do válek příp. občanských válek, ale ne vatikánský stát. Ten má pouze švýcarskou gardu, nedisponuje žádnou tankovou divizí, vojenským letectvem, nebo atomovou bombou. V hodině pokušení, která přijde na celou zemi, vystoupí tento muž jako nositel spásy a mírotvorce. Díky globalizací má být dosaženo míru a bezpečnosti včetně mírové smlouvy o Jeruzalému. Je jen jedna instituce, která udržuje diplomatické styky s národy celého světa, jen jeden muž, kterému důvěřují všechny vlády, který uzavírá smlouvy nebo konkordáty (smlouvy mezi státem a římskou náboženskou institucí) a tak si zajišťuje práva v celém světě. Všechny hlavy států, všichni náboženští vůdci směřují do Říma. Víme o „Římských smlouvách“, „Evropské ústavě“, „Evropském statusu“, „Evropském mezinárodním soudním dvoru“ atd., s nimiž všichni souhlasí a musí je akceptovat. A tak se skutečně dostává světovláda do jediné ruky.

O posledním světovládci, který má vliv ve všech náboženských a politických institucích, píše prorok Daniel:

„Jehož síla zmocní se, ačkoli ne jeho silou, tak že ku podivení hubiti bude, a šťastně se mu povede, až i vše vykoná; nebo hubiti bude silné i lid svatý. A obmyslností svou šťastně svede lest v předsevzetí svém, a v srdci svém zvelebí sebe, a v čas pokoje zhubí mnohé; nadto i proti knížeti knížat se postaví, avšak bez rukou potřen bude.“ (Dan.8:24-25; Iz.11:4; 2.Tes.2:9).

Biblické proroctví je napsáno tajuplně. Vševědoucí Bůh sám znal konec již před začátkem. Skrze Ducha Božího obdrželi proroci ve Starém Zákoně a apoštolé v Novém Zákoně zjevení o vývoji dějin lidstva až do konce času.

Prorok Izaiáš píše s ohledem na poslední časový úsek, kdy Bůh náš Pán dokoná spásné dílo se Svou církví a potom ukončí Své dílo s Izraelem na hoře Sion v Jeruzalémě – také o vládci světa, který má všechno ve svých rukou a sám o sobě prohlašuje a myslí si: „Vykonal jsem to silou své ruky a svou moudrostí – vždyť v tom se vyznám. Zrušil jsem hranice národů, co nakupily, to jsem vydrancoval a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu. Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů; jako se vybírají opuštěná vejce, tak jsem vybral celou zemi. Nikdo ani křídlem nezamával, nikdo zobák neotevřel a nepípl.“ (Iz.10:13-14). 

O kom ten prorok ve Slovu mluví? Na koho se ten popis vztahuje? Kdo má celý svět ve své ruce? Kdo opanoval celou zeměkouli? Kde se nacházejí ty pokladnice? Kde je to nesčíslné bohatství národů? Poslední čtyři světové říše jsou známy: babylonská, médsko-perská, řecká a od r. 63 př.Kr. římská světová říše. Vždy šlo o to, násilím dobýt a ovládnout svět – také v obou posledních světových válkách. Je pozoruhodné, že Hitler roku 1935 na osudném nacistickém stranickém sjezdu v Norimberku na závěr provolal z plného hrdla: „A jedna víra celého světa!“ Ale to je za námi. Už není žádný Hitler, Stalin, není Mussolini. Po každé světové válce se hranice posouvaly, ale nyní se jde o zrušení hranic mezi národy. Tento vývoj jsme od roku 1989 v Evropě již osobně prožili. Nikdo z nás nezapomene na čtvrtek 9. listopadu 1989, když se otevřely hranice mezi dvěma německými státy. Byl to počátek opětného sjednocení Německa. Již 19. března 1962 řekl bratr Branham: „Bylo to obživení skrze Řím. Víte, co se stane, až bude navrácena východní část Berlína? Komunismus zanikne a zrodí se Římská říše, taková, jako tehdy v době Ježíšově.“

Světový komunismus byl poražen světovým katolicismem a světový kapitalismus ukončil utopii světového socialismu. Ani obě světové velmoci, USA a SSSR, které se vzmohly po druhé světové válce a rozdělily svět na Východ a Západ, již nejsou, co bývaly. Všichni byli překvapeni, mocnáři byli sesazeni se svých trůnů a nikdo ani nepípl.

Nyní se stala «Evropská unie» čítající v současnosti 27 zemí a 493 milionů obyvatel jako světová velmoc skutečností. Jak to říká slovo z Písma, hranice uvnitř EU zmizely. V nových cestovních dokladech je velkými písmeny vytištěno „EVROPSKÁ UNIE“. Kdo hodně cestuje, dokáže ocenit, že se po celé Evropě můžeme volně pohybovat a skoro všude platit jednou měnou.

Ale jde o více než jen o Evropu: jedná se o „globalizaci“, o světový obchod, jedná se o ropu, jedná se o energii, o společné přežití společenství národů, ale nakonec jde o moc – o světovládu. Všechna náboženství a kultury mají být uvedeny pod jeden patronát, aby nakonec bylo všechno v jedné ruce. Jen jedna centrální velmoc není závislá na ropných pramenech, na zásobování energií, a jen ta je schopna sledovat všechny oblasti a naplnit touhu po míru a spravedlnosti. Právě nyní, v čase, kdy svět krvácí z tisícerých ran a ropa z oblasti zálivu je nasáklá spoustou krve a miliony lidí jsou uvrženy do utrpení, je touha po míru a bezpečnosti tak veliká jako nikdy předtím. Hlavní krizová oblast je zatím Blízký východ kolem Izraele.

V mnohých biblických místech je popsána vlastní velmoc konečného času a její hlavní osoba. Je pozoruhodné porovnání mezi starým Babylonem z dob Nabuchodonozora a Babylonem konečného času: na jedné straně existuje zmatení jazyků jako při stavbě věže, na druhé straně je v plném běhu proces porozumění a sjednocování.

V Jer.51:7 čteme: „Byl koflíkem zlatým Babylon v ruce Pána, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, proto se zbláznili národové.“ Dále Pán říká: „Aj, já jsem proti tobě, ó horo, která hubíš, dí Pán, která hubíš všecku zemi a vztáhnu ruku svou na tebe, svalím tě z těch skal a obrátím tě v horu spálenou.“ (Jer.51:25).

Prorok Daniel mluví rovněž o posledním vládci světa, který všechno drží ve své ruce. Obojí je zde zmíněno: poslední světová říše a poslední vládce světa: „Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jako železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, které potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.“ (Dan.2:40). Lidé a národy nemají žádnou šanci, musí se zapojit a podřídit, neboť taková je božská informace: „Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, které rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji.“ (Dan.7:23).

V této poslední světové říši je podle biblického proroctví sedm hlav a deset rohů. Sedm vůdčích hlav má rozhodující slovo. Udávají směr bez ohledu na to, kolik národů je zahrnuto do sjednocovacího procesu. Sem patří pojem „G7“; osmá vůdčí mocnost bude přičleněna jen formálně. Deset rohů jsou státy, které s tímto světovým systémem nesouhlasí, ale jsou donuceny ke spolupráci, a nezmohou se ani na pípnutí. Teprve ve dni X budou trkat a dají volný průchod svému hněvu, a to hlavní město během jedné jediné hodiny zahladí, jak je to ve Zj.18:16 třikrát napsáno: „Běda, běda, město veliké, kteréž odíno bylo kmentem, a šarlatem, a brunátným rouchem, a ozdobeno zlatem, a kamením drahým, i perlami; nebo v jednu hodinu zahynula tak veliká bohatství.“

Ve skutečnosti vedou všechny cesty do Říma, ne do Washingtonu, ne do Moskvy, ani do Pekingu. V Římě, hlavním městě světa, jsou soustředěny všechny kultury, náboženství, dokonce světová ekonomika v jedné ruce, aby byl na zemi konečně nastolen vytoužený světový mír. Všechny národy světa mohou být zapleteny do válek příp. občanských válek, ale ne vatikánský stát. Ten má pouze švýcarskou gardu, nedisponuje žádnou tankovou divizí, vojenským letectvem, nebo atomovou bombou. V hodině pokušení, která přijde na celou zemi, vystoupí tento muž jako nositel spásy a mírotvorce. Díky globalizací má být dosaženo míru a bezpečnosti včetně mírové smlouvy o Jeruzalému. Je jen jedna instituce, která udržuje diplomatické styky s národy celého světa, jen jeden muž, kterému důvěřují všechny vlády, který uzavírá smlouvy nebo konkordáty (smlouvy mezi státem a římskou náboženskou institucí) a tak si zajišťuje práva v celém světě. Všechny hlavy států, všichni náboženští vůdci směřují do Říma. Víme o „Římských smlouvách“, „Evropské ústavě“, „Evropském statusu“, „Evropském mezinárodním soudním dvoru“ atd., s nimiž všichni souhlasí a musí je akceptovat. A tak se skutečně dostává světovláda do jediné ruky.

O posledním světovládci, který má vliv ve všech náboženských a politických institucích, píše prorok Daniel:

„Jehož síla zmocní se, ačkoli ne jeho silou, tak že ku podivení hubiti bude, a šťastně se mu povede, až i vše vykoná; nebo hubiti bude silné i lid svatý. A obmyslností svou šťastně svede lest v předsevzetí svém, a v srdci svém zvelebí sebe, a v čas pokoje zhubí mnohé; nadto i proti knížeti knížat se postaví, avšak bez rukou potřen bude.“ (Dan.8:24-25; Iz.11:4; 2.Tes.2:9).