Časovému období filadelfské církve, tedy předposlednímu věku, bylo řečeno: „A poněvadž jsi ostříhal slova trpělivostí mé, i já tebe ostříhati budu od hodiny pokušení, která přijít má na všechen svět, aby zkušeni byli obyvatelé země.

Aj, přijdu brzy. Drž se toho, co máš, aby žádný nevzal koruny tvé.“ (Zj.3:10-11).

Uplynulá období církve zůstala před „hodinou pokušení“ uchráněna. Ale nyní, kdy máme před sebou konec všech věcí, neslyší věřící jen volání: „Aj, Ženich přichází!“, ale též musí vydržet „hodinu pokušení“.

Hodinou pokušení, která má přijít na celou zemi, nejsou míněny všední zkoušky, jak se modlíme v Otčenáši: „… a neuvoď nás do pokušení…“. Tady se jedná o pokušení, která byla uvalena samotným satanem na našeho Spasitele. Kdykoliv Pán vyslovil slovo moci, stalo se. Jako Bůh ten Pán všechno povolal v život Svým všemocným slovem (1.Moj.1; Žid.11:3), tak činil náš Pán Ježíš ve Své službě jako Syn člověka (Jan.5:19-20): ON řekl a stalo se. ON přikázal a bylo to tady, bouře a vlny utichly. Když řekl slepému: „Buď vidoucí!“, hluchému: „Slyš!“, malomocnému: „Buď čist!“, pak slepý viděl, hluchý slyšel a malomocný byl čistý. Ale v tom pokušení Jej satan vyzval: „Jsi-li Boží Syn, přikaž, aby toto kamení bylo proměněno v chléb.…“ Pán se postil, a tak satan využil příležitosti, aby Jej pokoušel.

Odpověď našeho Pána znají všichni: „Je psáno: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím z úst Božích.“ Potom Jej ďábel vzal do svatého města na vrchol chrámové hory a řekl: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů, neboť je psáno, že On Svým andělům přikázal o tobě, a na ruce uchopí tebe…“, „Ježíš odpověděl: Zase je psáno: Nebudeš pokoušet Pána Boha svého.“

„Opět pojal ho ďábel na horu vysokou velmi, a ukázal mu všecka království světa i slávu jejich, a řekl jemu: Toto všecko tobě dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět. Tedy řekl mu Ježíš: Odejdi satane; neboť je psáno: Pánu Bohu svému klanět se budeš, a jemu samému sloužit budeš. Tedy opustil ho ďábel a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.“ (Mat.4:1-11).

Pokušení spočívalo v tom, že nepřítel chtěl našeho Pána a Spasitele přivést k pádu Božím Slovem, tím „stojí psáno“. V zahradě Eden satan užil stejnou taktiku, aby svedl Evu, a zapletl do toho i Adama. To bylo první veliké pokušení na počátku v Ráji a vedlo k pádu do hříchu. Ježíš, druhý Adam, ve zkoušce obstál a vysvobodil nás z toho pádu, porazil satana, smrt a peklo.

V mimořádné, nadpřirozeným způsobem potvrzené službě bratra Branhama se některé obzvláštní divy staly bezprostředně na základě vysloveného slova. Vyslovil, co mu Bůh přikázal, a okamžitě se to stalo. Mezi obzvláštními případy, na které se odvolával, byly také stvořitelské divy. Tak jako zvěstovatel bratr Branham, má na samém konci tuto službu, v absolutní autoritě vysloveného slova Božího, v síle jména Ježíše Krista, vykonávat Nevěsta.

Co se stalo před dvěma tisíci lety, je za námi. Ale i nyní přichází nepřítel s biblickými místy, s tím „je psáno“, ale pokaždé to používá k pokušení tak, že to slovo vyjme ze souvislosti a užije podle vlastního výkladu.

Naše odpověď musí být dnes stejná jako byla odpověď Spasitele. Jako Pán musel čelit satanovým pokušením, tak nyní musí ti spasení obstát ve zkoušce, aby dokázali věrnost Bohu a Jeho Slovu.

Nejprve se drak postaví před ženu – církev konečného času z národů, z níž se narodí ten pacholík, zástup přemožitelů a bude vytržen a po svatební oslavě se s Kristem vrátí, aby s Ním, s Králem všech králů, panovali na zemi tisíc let. (Zj.5:10; Zj.20:1-10 aj.). Písmo říká, že všichni obyvatelé země budou posledního vládce světa a jeho obraz uctívat – v tom spočívá pokušení – všichni, kromě těch, jejichž jména jsou zapsána v Knize života zabitého Beránka od ustanovení světa, a kteří vytrvají ve Slově (kap.13).

O tomto tématu by se mohlo citovat ještě mnoho biblických míst, obzvláště z Danielovy knihy a ze Zjevení. Nám jde jen o fakt, že naplnění biblického proroctví poznáváme i v oblasti politiky. Pro nás je rukopis na zdi, to mene, mene, tekel, jasná Boží řeč. Nyní, před návratem Ježíše Krista, hledí celý svět na muže, který se prohlašuje za kompetentního pro celý svět. Pán zná ty Své a drží je ve Své ruce, až přejdou od víry k hledění.

Časovému období filadelfské církve, tedy předposlednímu věku, bylo řečeno: „A poněvadž jsi ostříhal slova trpělivostí mé, i já tebe ostříhati budu od hodiny pokušení, která přijít má na všechen svět, aby zkušeni byli obyvatelé země.

Aj, přijdu brzy. Drž se toho, co máš, aby žádný nevzal koruny tvé.“ (Zj.3:10-11).

Uplynulá období církve zůstala před „hodinou pokušení“ uchráněna. Ale nyní, kdy máme před sebou konec všech věcí, neslyší věřící jen volání: „Aj, Ženich přichází!“, ale též musí vydržet „hodinu pokušení“.

Hodinou pokušení, která má přijít na celou zemi, nejsou míněny všední zkoušky, jak se modlíme v Otčenáši: „… a neuvoď nás do pokušení…“. Tady se jedná o pokušení, která byla uvalena samotným satanem na našeho Spasitele. Kdykoliv Pán vyslovil slovo moci, stalo se. Jako Bůh ten Pán všechno povolal v život Svým všemocným slovem (1.Moj.1; Žid.11:3), tak činil náš Pán Ježíš ve Své službě jako Syn člověka (Jan.5:19-20): ON řekl a stalo se. ON přikázal a bylo to tady, bouře a vlny utichly. Když řekl slepému: „Buď vidoucí!“, hluchému: „Slyš!“, malomocnému: „Buď čist!“, pak slepý viděl, hluchý slyšel a malomocný byl čistý. Ale v tom pokušení Jej satan vyzval: „Jsi-li Boží Syn, přikaž, aby toto kamení bylo proměněno v chléb.…“ Pán se postil, a tak satan využil příležitosti, aby Jej pokoušel.

Odpověď našeho Pána znají všichni: „Je psáno: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím z úst Božích.“ Potom Jej ďábel vzal do svatého města na vrchol chrámové hory a řekl: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů, neboť je psáno, že On Svým andělům přikázal o tobě, a na ruce uchopí tebe…“, „Ježíš odpověděl: Zase je psáno: Nebudeš pokoušet Pána Boha svého.“

„Opět pojal ho ďábel na horu vysokou velmi, a ukázal mu všecka království světa i slávu jejich, a řekl jemu: Toto všecko tobě dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět. Tedy řekl mu Ježíš: Odejdi satane; neboť je psáno: Pánu Bohu svému klanět se budeš, a jemu samému sloužit budeš. Tedy opustil ho ďábel a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.“ (Mat.4:1-11).

Pokušení spočívalo v tom, že nepřítel chtěl našeho Pána a Spasitele přivést k pádu Božím Slovem, tím „stojí psáno“. V zahradě Eden satan užil stejnou taktiku, aby svedl Evu, a zapletl do toho i Adama. To bylo první veliké pokušení na počátku v Ráji a vedlo k pádu do hříchu. Ježíš, druhý Adam, ve zkoušce obstál a vysvobodil nás z toho pádu, porazil satana, smrt a peklo.

V mimořádné, nadpřirozeným způsobem potvrzené službě bratra Branhama se některé obzvláštní divy staly bezprostředně na základě vysloveného slova. Vyslovil, co mu Bůh přikázal, a okamžitě se to stalo. Mezi obzvláštními případy, na které se odvolával, byly také stvořitelské divy. Tak jako zvěstovatel bratr Branham, má na samém konci tuto službu, v absolutní autoritě vysloveného slova Božího, v síle jména Ježíše Krista, vykonávat Nevěsta.

Co se stalo před dvěma tisíci lety, je za námi. Ale i nyní přichází nepřítel s biblickými místy, s tím „je psáno“, ale pokaždé to používá k pokušení tak, že to slovo vyjme ze souvislosti a užije podle vlastního výkladu.

Naše odpověď musí být dnes stejná jako byla odpověď Spasitele. Jako Pán musel čelit satanovým pokušením, tak nyní musí ti spasení obstát ve zkoušce, aby dokázali věrnost Bohu a Jeho Slovu.

Nejprve se drak postaví před ženu – církev konečného času z národů, z níž se narodí ten pacholík, zástup přemožitelů a bude vytržen a po svatební oslavě se s Kristem vrátí, aby s Ním, s Králem všech králů, panovali na zemi tisíc let. (Zj.5:10; Zj.20:1-10 aj.). Písmo říká, že všichni obyvatelé země budou posledního vládce světa a jeho obraz uctívat – v tom spočívá pokušení – všichni, kromě těch, jejichž jména jsou zapsána v Knize života zabitého Beránka od ustanovení světa, a kteří vytrvají ve Slově (kap.13).

O tomto tématu by se mohlo citovat ještě mnoho biblických míst, obzvláště z Danielovy knihy a ze Zjevení. Nám jde jen o fakt, že naplnění biblického proroctví poznáváme i v oblasti politiky. Pro nás je rukopis na zdi, to mene, mene, tekel, jasná Boží řeč. Nyní, před návratem Ježíše Krista, hledí celý svět na muže, který se prohlašuje za kompetentního pro celý svět. Pán zná ty Své a drží je ve Své ruce, až přejdou od víry k hledění.