Křest, Večeře Páně a mytí nohou

Sotva existuje v Písmu svatém nějaký verš, který by byl tak nepochopen a zneužíván, jako Matouš 28:19. Zní: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého…“ Nepochopitelným způsobem učinili v pozdějších staletích z těchto slov trojiční formuli, která je až dosud používána téměř ve všech církvích i svobodných církvích. Jak se zdá, nikdo si však nepoloží otázku, jak tedy zní jméno, na něž má být křtěno. Otec,Syn aDuch svatý jsou označení různých zjevení Boha. Člověk může být také mnohým, například učitelem, právním zástupcem, lékařem atd. Může být otcem, manželem a synem. To vše jsou označení, která mají svůj nárok na existenci v právě platném vztahu. Avšak každý člověk má nějaké jméno. Tak je tomu i u Boha, který se ve Starém zákoně oznámil smluvním jménem Jahweh. Při křtu jde o jméno, v němž se On zjevil v Novém zákoně, které ale v Matouši 28:19 nebylo vysloveno.

Budeme nyní zkoumat několik míst z Písma, v nichž je rovněž řeč o jménu, aniž by bylo jmenováno. Toto bude všem, kteří hledají pravdu, velkou pomocí. v Lukáši 10:17 čteme, že se těch sedmdesát Pánem vyslaných učedníků vrátilo a plni radosti oznamovali: „Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.“ Není nám přitom zřejmé, že tito muži prožili a mínili moc jména JEŽÍŠ? Jistěže! Při slovech Pána: „Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém…“ (Mat. 18:20) rovněž nebude nikdo pochybovat o tom, že se při tom jedná o jméno JEŽÍŠ, i když nebylo vysloveno. v Lukáši 24:47 je psáno, že v Jeho jménu má být kázáno odpuštění hříchů a u Jana 2:23, že mnozí v Jeho jméno uvěřili. ve všech takových místech z Písma každý ví, které jméno je míněno, jen u Matouše 28:19 nikoliv. Je to přece zvláštní. O tom by mělo být vážně přemýšleno.

V místech až doposud jmenovaných šlo o jméno Syna, další se budou týkat jména Otce. Zde vstupujeme na božskou půdu zjevení.

Pán nás učil modlit se: „Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé!“ (Mat. 6:9) Tak to říkají miliony, aniž by se tázali, které je to jméno Otce, které má být posvěceno. Bůh je Otec, neboť On má syny a dcery, ale zde se jedná o Jeho svaté jméno. U Jana 12:28 řekl Syn: „Otče, oslaviž jméno své!“ Odpověď shora zněla: „I oslavil jsem, i ještě oslavím.“ Jaké jméno je tím míněno? Jak se jmenuje Bůh, který by chtěl Své jméno ještě jednou oslavit? Existuje přece jen jedno jméno, skrze něž se můžeme k Bohu přiblížit, a to je Jeho vlastní jméno.

Ve velekněžské modlitbě řekl Syn odvolávaje se na Otce: „Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa.“ (Jan 17:6) Je tu snad řeč o nějakém starozákonním jménu? Jistěže ne. Kdo pozorně četl, toho napadne, že jméno Otce je zjeveno těm, kteří Mu náležejí jako synové a dcery. Byli Bohem poznáni, a opět Boha poznávají. Nyní tu věc uvedeme na jednoho jmenovatele: „Otče svatý, ostříhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal.“ (verš 11) Zřetelněji to nemůže být řečeno: jméno Syna je současně jméno Otce. Ve verši 26 dal On zaslíbení: „A známéť jsem jim učinil jméno tvé, a známo učiním…“

Židům tehdy řekl: „Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne.“ (Jan 5:43) Jak to vypadá s křesťany? Blaze tomu člověku, který může věřit, že Otec se zjevil v Synu a oznámil nám Své jméno! Jak ale tedy zní Jeho jméno? JEŽÍŠ – Immanuel: Bůh s námi! Existuje jen jedno osobní zjevení Boha, které se stalo v Kristu, a jen jedno jméno Boží, o něž se zde jedná: Pán Ježíš.  V tomto jménu se bude každé koleno sklánět a toto jméno bude vyznávat každý jazyk. Tak se Bůh potkal s námi a jen tak se my můžeme potkat s Ním. Tímto právě vyloženým se řeší hádanka z Matouše 28:19 a vyúsťuje do jména Pána Ježíše Krista.