Skutečně se to stalo, a sice 28. února 1963, jak to bylo Williamu Branhamovi ukázáno ve vidění 22. prosince 1962 a jak to svému domovskému sboru 30. prosince 1962 předem oznámil. Ve vidění mu bylo ukázáno, že sestoupí sedm andělů (cherubínů) zahalených v oblaku. V tomto vidění spatřil okolní krajinu a jednotlivé události.

Aniž by tušil, kdy se to stane, odebral se s několika přáteli 28. února z Tucsonu ve směru Flagstaff v Arizoně do pouště, aby tam lovil. Jeho přátelé lovci šli jedním směrem a on se ubíral na vrcholek hory, jak to Pán řídil. Náhle zadunělo, jakoby nastala mohutná detonace. Když vzhlédl, spatřil sedm andělů a oblak, do něhož byl potom vzat. Zprava doleva počítal nebeské bytosti, které stály naproti němu ve formě pyramidy. Jejich perutě se navzájem dotýkaly. Ten nejvíc vlevo stojící, tedy poslední v seskupení, učinil na něho obzvláštní dojem a promluvil k němu. Tam na hoře k němu z tohoto oblaku zazněla výzva: „Navrať se zpět do Jeffersonville, odkud jsi přišel, neboť nastal čas, aby bylo otevřeno sedm Pečetí.” Od 17. do 23. března 1963 mluvil o sedmi pečetích ze Zjevení.

Světlý oblak, který se tam na modrém nebi objevil, byl viditelný pro všechny. Dr. James McDonald z Arizonské university v Tucsonu o tom napsal více zpráv. Pro něho bylo nepochopitelné, že ve výšce 26 km vůbec mohl existovat oblak, který ještě 28 minut po místním západu slunce plul světlem prozářený na nebi. Jednak tvrdil, že je nemožné, aby v této výšce tvořila oblaka, na druhé straně se nemohl probojovat k tomu, aby tento zjev prohlásil za nadpřirozený fenomen. Držel se toho jím samým zvoleného nadpisu:

„…And a High Cloud Ring of Mystery”.

(„…a tajemný oblačný prstenec ve výšce“) Americký časopis „Life” uveřejnil v čísle ze 17. května 1963 na straně 112 krátkou zprávu se 4 fotografiemi. Odborný časopis „Science” uveřejnil podstatně podrobnější zprávu na str. 292–293 již 19. dubna 1963, dokonce s fotografií oblaku na titulní straně.

Jako ve všech dobách tak i nyní mají lidé stejný problém, totiž poznat nadpřirozené Boží působení. Dr. James McDonald se s tímto fenomenem prostě nemohl vyrovnat a o několik let později spáchal sebevraždu. Proč obzvláště letniční kazatelé, kteří to věděli a jejichž sbory se mocnou službou Williama Branhama těšily největšímu přírůstku, zamlčeli milostivé Boží navštívení a tak lidu Božímu zadrželi, co Pán v našem čase konal, zůstává nejasné.

Vždy znovu slyším stejnou větu: „Proč nebylo o všech těchto věcech nikdy nic oznámeno veřejnosti?” Odpověď je velmi jednoduchá: Duchovní vůdcové to z rozličných pohnutek lidem zatajili.

Skutečně se to stalo, a sice 28. února 1963, jak to bylo Williamu Branhamovi ukázáno ve vidění 22. prosince 1962 a jak to svému domovskému sboru 30. prosince 1962 předem oznámil. Ve vidění mu bylo ukázáno, že sestoupí sedm andělů (cherubínů) zahalených v oblaku. V tomto vidění spatřil okolní krajinu a jednotlivé události.

Aniž by tušil, kdy se to stane, odebral se s několika přáteli 28. února z Tucsonu ve směru Flagstaff v Arizoně do pouště, aby tam lovil. Jeho přátelé lovci šli jedním směrem a on se ubíral na vrcholek hory, jak to Pán řídil. Náhle zadunělo, jakoby nastala mohutná detonace. Když vzhlédl, spatřil sedm andělů a oblak, do něhož byl potom vzat. Zprava doleva počítal nebeské bytosti, které stály naproti němu ve formě pyramidy. Jejich perutě se navzájem dotýkaly. Ten nejvíc vlevo stojící, tedy poslední v seskupení, učinil na něho obzvláštní dojem a promluvil k němu. Tam na hoře k němu z tohoto oblaku zazněla výzva: „Navrať se zpět do Jeffersonville, odkud jsi přišel, neboť nastal čas, aby bylo otevřeno sedm Pečetí.” Od 17. do 23. března 1963 mluvil o sedmi pečetích ze Zjevení.

Světlý oblak, který se tam na modrém nebi objevil, byl viditelný pro všechny. Dr. James McDonald z Arizonské university v Tucsonu o tom napsal více zpráv. Pro něho bylo nepochopitelné, že ve výšce 26 km vůbec mohl existovat oblak, který ještě 28 minut po místním západu slunce plul světlem prozářený na nebi. Jednak tvrdil, že je nemožné, aby v této výšce tvořila oblaka, na druhé straně se nemohl probojovat k tomu, aby tento zjev prohlásil za nadpřirozený fenomen. Držel se toho jím samým zvoleného nadpisu:

„…And a High Cloud Ring of Mystery”.

(„…a tajemný oblačný prstenec ve výšce“) Americký časopis „Life” uveřejnil v čísle ze 17. května 1963 na straně 112 krátkou zprávu se 4 fotografiemi. Odborný časopis „Science” uveřejnil podstatně podrobnější zprávu na str. 292–293 již 19. dubna 1963, dokonce s fotografií oblaku na titulní straně.

Jako ve všech dobách tak i nyní mají lidé stejný problém, totiž poznat nadpřirozené Boží působení. Dr. James McDonald se s tímto fenomenem prostě nemohl vyrovnat a o několik let později spáchal sebevraždu. Proč obzvláště letniční kazatelé, kteří to věděli a jejichž sbory se mocnou službou Williama Branhama těšily největšímu přírůstku, zamlčeli milostivé Boží navštívení a tak lidu Božímu zadrželi, co Pán v našem čase konal, zůstává nejasné.

Vždy znovu slyším stejnou větu: „Proč nebylo o všech těchto věcech nikdy nic oznámeno veřejnosti?” Odpověď je velmi jednoduchá: Duchovní vůdcové to z rozličných pohnutek lidem zatajili.