Oběžník Prosinec 2012

„Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještě se neokázalo, co budeme. Víme pak, že když se ukáže, podobni jemu budeme; nebo vidět jej budeme tak, jak jest. A každý, kdo má takovou naději v Něm, očišťuje se, jako i On čistý jest.“ (1.Jan3:2-3). Ano, když se toto zjevení naplní! Na to čekáme. Ale jenom když Kristus je v našem životě zjeven, budeme i my s Ním zjeveni ve slávě. (Kol.3:1-4).

Dorazili jsme do nejdůležitějšího úseku celých spásných dějin a smíme mít z milosti podíl na tom, co Bůh v přítomnosti koná. Snažíme se věřit, žít a učit v každém bodě tak, jak praví Písmo. Bereme vážně napomenutí: „Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a náhle překvapil by vás ten den jako past (smyčka)“ (Luk.21:34).

Velice důležitá pro nás jsou osobní napomenutí: „Dávejte si pozor“ (Luk.17:3-4) a: „Pokoje následujte se všemi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána“ (Žid.12:14). Mezi věřícími musí být skrze odpuštění a smíření uvedeno všechno do souladu (Kol.3:12-17).

Jen kdo prožil pravé obrácení a obnovení, a sice podle biblického vzoru: „Ne z skutků spravedlnosti, které bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého“ (Tit.3:5) – ten může říci: „Nyní již nežiji já, nýbrž Kristus žije ve mně.“ (Gal.2:20). Teprve když jsme toho starého člověka, to vlastní „já chci“ odložili, můžeme v nejhlubším nitru duše obléknout nového člověka – „jak Ty chceš“ (Ef.4:22-29). Náš Spasitel nám dal ve Svém masitém těle za příklad nový božský život: „Ne, jak Já, nýbrž jak Ty chceš! – Ne má, nýbrž Tvá vůle se staň!“ (Mar.14:36). Ano, On trpěl, všechnu vinu, každé přestoupení vzal na Sebe, aby nás jako svaté, bezúhonné, neobžalovatelné postavil před Svou tváří (Kol.1:22; Ef.5:27).

Nestačí mluvit nebo psát o Církvi-Nevěstě a vytržení, jestliže nemůže být se svatou vážností řečeno, co každého z království Božího a vytržení vylučuje. Již Izraeli řekl Pán: „Proto nyní, jestliže skutečně poslouchat budete hlasu mého, a ostříhat smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země. A vy budete mi království kněžské a národ svatý.“ (2.Mo.19:5-6). V Novém Zákoně píše milovaný Ježíšův učedník: „… který zamiloval nás a umyl nás od hříchů našich krví svou, A učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému,“ (Zj.1:5-6; 5:9-10).

Kdo Písmo Svaté pozorně čte, ať Starý nebo Nový Zákon, zjistí, že posvěcení je možné jen tehdy, jestliže Slovo Boží poslušně vyžíváme ve všech oblastech. Ježíš Kristus, náš Pán, nás spasil, osvobodil od všech hříchů, od vší bezzákonnosti, od každého prokletí. Ti spasení nemluví o „volné milosti“, nýbrž jsou činiteli Slova. Oni zásadně následují vše, co Pán ve Svém Slově přikázal. „Jako synové poslušní, nepřirovnávajíce se prvním neznámosti vaší žádostem. Ale jak ten, který vás povolal, Svatý jest, i vy svatí ve všem obcování vašem, buďte“ (1.Petr.1:14-16). 

Bůh vyžaduje pořádek a svatost ve Své Církvi. Nevíra a neposlušnost nemohou absolutně před Ním obstát (Žid.3:18-19). Obzvláště Pavel ve svých mnohých dopisech odkazoval na to, které věci každého z Božího království vylučují. Jednou vyčíslil dokonce 15 „skutků těla“, totiž smilstvo, nečistota, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, roztržka, hledání vlastních věcí, rozkoly, stranictví, závist, opilství, obžerství. Předtím ale jasně říká, že každý, kdo putuje v Duchu, „skutky těla nevykoná“ (Gal.5:16-21). Zcela jistě nebude vytržen nikdo, kdo se takových skutků těla dopouští. Vyplatí se, ještě jednou se podívat do zrcadla slova a ta místa si přečíst ještě jednou.

Každý opravdový věřící, který patří k Nevěstě Beránka, ať muž či žena, chlapec nebo děvče, se očišťují, stejně jako On je čistý. V žádném věřícím muži, v žádné věřící ženě a ani ve věřících dětech není ani jen nejmenší odpor vůči Božímu Slovu.

„Ženy poddány buďte mužům svým tak, jak sluší, v Pánu. Muži milujte ženy své, a nemějte se přísně k nim. Dítky poslouchejte rodičů ve všem; nebo to jest dobře libé Pánu“ (Kol.3:18-20).

Kdo náleží k církvi prvorozených, je ukřižován s Kristem a s Ním pronikl skrze sílu Jeho vzkříšení k novému životu, nechá se Slovem Božím oslovit a korigovat.

Pro vzdělání církve Bůh ustanovil služby, „pro spořádání svatých (aby je učinil schopnými), k dílu služebnosti (ve sboru)“ (Ef.4:11-16). Když čteme v 1.Kor.12:4-11, vidíme, že také těch devět darů Ducha slouží témuž. Od verše 12 až 26 je zdůrazněna absolutní jednota údů v Těle Kristově a ve verších 27 až 31 je ještě jednou jako tělo Kristovo zdůrazněna církev, do které ustanovil apoštoly, proroky, učitele atd. Bůh sám. Kdo to nerespektuje, je duchovně slepý, rouhač a pohrdač (4.Mo.16:30; Sk.13:41), a kdo se od sboru odděluje, dostává se pod zvrácený vliv, k němu už Duch Boží nemůže mluvit, ten jde vlastní cestou. Pán přece neputuje mimo svícen (Zj.2:1). Jak mohou věřící, kteří tvrdí, že následují zvěst, ale nemají mezi sebou žádné obecenství, žádnou píseň spolu nezpívají, Večeři Páně spolu neslaví, vůbec pomyslet na to, že náležejí k Nevěstě, k zástupu přemožitelů a budou společně slavit svatbu v nebi a zpívat píseň Beránka?

Již zde je zjevné, jestli náležíme k pravé Církvi Ježíše Krista anebo jen k nějaké náboženské společnosti. Ještě je nutno k tomu dodat, že až dodnes ještě žádné rozštěpení nepřišlo skrze službu, kterou Bůh sám ustanovil, neboť všechny Bohem nařízené služby slouží ke vzdělání církve, ne k jejímu zničení. Také pravé učení ještě nikdy nezapříčinilo rozdělení. Jen výklady a falešná učení přednášená samozvanými kazateli způsobují rozštěpení. „Prosím pak vás, bratří, abyste šetřili těch (abyste se měli na pozoru před těmi), kteří různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterému jste vy se naučili, a varujte se jich (jděte jim z cesty)“ (Řím.16:17).

Nikdo, kdo patří k Nevěstě Beránka, nebude Slovem a krví Smlouvy pohrdat, nýbrž bude usilovně následovat každému slovu a žít podle toho. Nevěsta nyní slyší poslední zvěst, která předchází druhému Kristovu příchodu a prožívá své vyvolání, oddělení a přípravu, aby na konci byla v úplném souladu s Ženichem – a nebyla ani v jediném bodě mimo Slovo, ani v jediném bodě neposlušná. Pro ni neexistuje žádný kompromis a smíchání! Její absolut je každé Boží slovo ve Starém a Novém Zákoně.

Žádný vyvolený nepřekročí první přikázání a nebude mít jiné bohy, žádný z toho JEDNOHO BOHA ELOHIM/JAHWEH neudělá tři Věčné, tři Všemohoucí, tři Vševědoucí, nikdo si neudělá si nějaký symbol, obraz, nikdo nebude vzhlížet ke krucifixu (5.Mo.27:15), nýbrž bude vzývat jedině Boha v Duchu a v pravdě ve jménu Ježíše Krista (Jan.4:24).

Žádný vyvolený nezneužije svatého Božího jména smlouvy PÁNA JAHWEH nebo JAHSCHUA/JEŽÍŠ. Nikdo nebude zabíjet jako Kain, ani vraždit zlou pověstí nebo pomluvou. Žádný skutečně spasený nežije v přestoupeních těch deseti přikázání nebo jak je napsáno především v 3.Mo.20 a v 5.Mo.27:15-26. Mezi vyvolenými se také nenajdou žádné páry stejného pohlaví, ani u mužů ani u žen (Řím.1:24-32). Pro všechny oblasti Bůh sám všechno ustanovil a dává nám vnitřní sílu, v poslušnosti podle toho žít, takže můžeme božský pořádek v tom duchovním i v tom přirozeném v plném rozsahu respektovat.