Oběžník Prosinec 2012

My vidíme, že biblické proroctví se naplňuje ve všech oblastech. Je skutečně čas konce, a uděláme dobře, když budeme brát vážně, co řekl náš Pán: „Tak i vy, když uzřeli byste toto všecko … “ (Mat.24:33; Mar.13:29; Luk.21:31). Ano, vidíme to, poznali jsme ta znamení času a zvěst, a smíme pozdvihnout své hlavy, neboť se blíží spasení našich těl (Fil.3:21).

Zaměřeno na nás ON řekl: „Proto bděte všelikého času, modlete se, abyste hodni byli uniknout všech těch věcí, které se budou dít, a postavit se před Synem člověka!“ (Luk.21:36).

Apoštol Jan přímo spojil poučení a návrat Páně: „Vy pak máte pomazání od Svatého, a znáte všecko. Nepsal jsem vám proto, že byste neznali pravdy, ale že ji znáte, a že všeliká lež není z pravdy. Ale pomazání to, kteréž jste vzali od něho, v vás zůstává, a aniž potřebujete, aby kdo učil vás, ale jak pomazání to učí vás o všech věcech, a pravé jest a neoklamavatelné, a jak naučilo vás, tak v něm zůstávejte. A nyní, synáčkové, zůstávejte v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání (radostnou důvěru) měli, a nebyli zahanbeni od něho v čas příchodu jeho.“ (1.Jan.2:20-28).

Potom co psal o všech ostatních událostech, dokonce o svatební večeři, konečném soudu před Bílým trůnem a novém nebi a nové zemi, tak ve Zj.21 ještě jednou zdůrazňuje, co je pro nás v tomto čase důležité, totiž abychom byli připraveni a počítáni k zástupu přemožitelů: „Kdož zvítězí, obdrží dědičně všecko, a budu jemu Bohem, a on mi bude synem.“ (Zj.21:7).

Zjevením pečetí je zjeveno všechno, co k Boží spásné radě náleží.

V poslední kapitole bylo Janovi přikázáno: „Nezapečeťuj slov proroctví knihy této; neboť jest blízko čas“ (Zj.22:10). Ano, ten čas závěrečného naplnění je blízko, zcela blízko. Nyní se také naplňuje: „Kdo škodí, škoď ještě; a kdo smrdí, smrď ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlň se ještě; a svatý posvěť se ještě!“ (v.11).

Na konci zazní to TAK PRAVÍ PÁN všem, kteří volají: „Náš Pane, přijď!“: „A aj, přijdu brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podle skutků jeho. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední.“ (Zj.22:12-13); na to pak následuje blahoslavení: „Blahoslavení, kteří zachovávají přikázání jeho (kteří perou svá roucha), aby měli právo k dřevu (stromu) života a aby branami vešli do města!“ (v.14).

„Bojme se tedy, aby snad opuštěním zaslíbení o vejití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás“ (Žid.4:1). Bůh to daruj. Amen.