Oběžník Prosinec 2012

V Mat.24, v Mar.13, v Luk.17 a Luk.21 je řečeno, co všechno se stane v konečné fázi času, když se Syn člověka zjeví, a je také přesně řečeno, co se stane, když přijde. ON se v naší době zjevil stejným způsobem jako tehdy, v čase Své služby, když putoval na zemi. ON se sklonil dolů v oblakovém a ohnivém sloupu, nalezl nádobu, skrze kterou se v letech prorocké služby mohl zjevit jako ten stejný Syn člověka.

7. května 1946 nebeský posel bratrovi Branhamovi přesně oznámil, co se v jeho službě stane. Totéž prorocké znamení Mesiáše jako Syna člověka (Jan.1; Jan.4; Jan.5:19), jak se to dělo tehdy před Židy a Samaritány, tak se to stalo v našem čase v církvi z národů. O tom bratr Branham mluvil před každou bohoslužbou s modlitbou za nemocné. Ano, porovnal to s časem Sodomy, když Pán navštívil Abrahama (1.Mo.18). To se dá číst se všemi podrobnostmi v jeho kázáních. Sám jsem to v letech 1955-1965 mohl jako očitý svědek prožívat.

Návrat Ježíše ale bude jako Jeho nanebevstoupení a jak On sám řekl, nastane náhle, totiž: „… Neb jako blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod (návrat) Syna člověka.“ (Mat.24:27). „… hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme“ (1.Kor.15:52).

K těm více než 100 proroctvím ve Starém Zákoně, která se naplnila při prvním příchodu Krista, náleží také Ž.47:6: „Vstoupil Bůh s troubením, Pán se zvukem trouby.“ Vzkříšený Pán jako Vítěz tělesně vystoupil v oblaku na nebesa s jásotem a za zvuku pozounu a naplnilo se to slovo: „Pozdvihněte, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vejít mohl král slávy. Kdo jest to ten král slávy? Pán silný a mocný, Pán udatný válečník.“ (Ž.24:7-8). Tehdy Pán vzal do slávy starozákonní svaté. Tentýž vzkříšený Pán se vrátí podle Sk.1:9-11 stejným způsobem, jak vystoupil na nebesa (Luk.24:51).

Stejné slovo „shout“, které je v anglické Bibli v Ž.47:6 užito pro „jásot“, nalézáme v 1.Tes.4:16, když Pán sám s „křikem k probuzení“, – „vítězným křikem“ sestoupí z nebe. Jako při probuzení Lazara, kde zaznělo: „A to pověděl, zavolal hlasem velikým: Lazare, pojď ven!“ (Jan.11:43), pak se nejprve jedná o zmrtvýchvstání těch zesnulých. Podle 1.Tes.4:13-18 se On vrátí tělesně s vítězným křikem s doprovodem hlasu archanděla za zvuku pozounu. Když zazní Jeho hlasitý, přikazující hlas, budou nejprve ti zesnulí v Pánu vzkříšeni v nepomíjitelnosti a potom ti žijící v Pánu budou proměněni ze smrtelnosti do nesmrtelnosti.

Vítězství Spasitele je také vítězství spasených. Jeho vzkříšení je zárukou našeho vzkříšení. Jeho tělesná proměna ze smrtelnosti do nesmrtelnosti a Jeho nanebevzetí – všechno se stalo s Ním a stane se také s námi. O tom píše apoštol Pavel: „Musí zajisté toto porušitelné (pomíjitelné) tělo obléci neporušitelnost (nepomíjitelné), a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. A když porušitelné (pomíjitelné) toto tělo obleče neporušitelnost (nepomíjitelnost), a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.“ (1.Kor.15:53-55).

Vytržení bude absolutní, definitivní triumf, korunování díla spasení, čeho budou účastni všichni, kteří náležejí k Nevěstě Beránka. Bude to dokonaná božská realita a my budeme navždy u Pána (1.Tes.4:17). Zaslíbení z Jan.14:1-3: „… zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli,“ je pak naplněno. Děti zaslíbení (Gal.4:28) věří všem zaslíbením Božím, které jsou přece Ano a Amen (2.Kor.1:20-22).

Pak bude velký jásot, jak píše Petr: „… abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím.“ (1.Petr.4:13b).

„A slyšel jsem hlas jako zástupu velikého, a jako hlas vod mnohých, a jako zvuk hromů silných, řkoucích: Haleluiah. Ujal se kralování Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svatba Beránkova, a nevěsta jeho připravila se.“ (Zj.19:6‑7). Všechno bude dokonanou realitou! Kdo je skutečně zplozen ze semene Slova a z Ducha, kdo se z Boha narodil, věří všemu přesně tak, jak to říká Písmo. Bohu dík, že oboje, totiž, když „On se zjeví“ a „co se stane, když On přijde“, můžeme správně a sice biblicky zařadit. ON k tomu daroval milost, a my jsme plně a cele respektovali: „… že výklad žádného proroctví Písma svatého nezáleží na rozumu lidském (nedovoluje svévolný výklad).“ (2.Petr.1:20). Každý výklad je lež, rouhání.

Kdo učí, že od otevření pečetí je trůn milosti změněn v soudní trůn a Pán sestupuje nebo přišel, a všichni, kteří tomu věří, se stali obětí strašného klamu. Ještě je čas milosti, ještě za nás mluví krev (Kol.1:14; Žid.9:14), ještě voláme jako Jeho poslaní: „… prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem!“ (2.Kor.5:14-20); ještě jsou hříšníci zachraňováni. ON si ještě dělá nárok na ty Své, na všechny, kteří jsou k věčnému životu ustanoveni (Sk.13:48)! Zvěst, která stále ještě předchází druhému Kristovu příchodu, zahrnuje plnou spásu.

Všechno, co ten zvěstovatel řekl, musí být zařazeno do Bible. Psané Slovo, na které se bratr Branham stále znovu odvolával, je jediný absolut. Kdo nezařadí do Bible to, co on řekl, špatně vysvětluje jeho citáty a vede lidi do bludu. Z toho vznikly různé skupiny ve zvěsti konečného času. Ale kde je bludné učení, tam nemůže být Bůh, neboť Bůh je absolutní pravda: „… abychom poznali toho Pravého, a jsme v tom Pravém, i v Synu jeho Ježíši Kristu. On jest ten pravý Bůh a život věčný.“ (1.Jan.5:20b). Bohoslužba a uctívání je marné, když se přednáší lidské učení (Mat.15:8-9; Mar.7:6-7). Pravdivý Bůh v tom případě nemůže vůbec naslouchat. Pravé uctívání je svatá povinnost: „Bůh duch jest, a ti, kteří se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modlit.“ (Jan.4:24).