Zjevení, kniha se sedmi pečetěmi?

V 5. kapitole se nejprve jedná o tajuplnou knihu v ruce toho na trůnu sedícího, která je opatřena na zadní straně sedmi pečetěmi. „Pak jsem viděl jiného silného anděla, který zvolal silným hlasem: Kdo je hoden knihu otevřít a její pečetě zlomit? Ale nikdo na nebi, ani na zemi, ani pod zemí nebyl hoden tu knihu otevřít a nahlédnout do ní.“

Tento děj je nám předveden jako drama s různými rolemi, jež umožní to dění pochopit. Jan plakal, protože nikdo, ani na nebi, ani na zemi, ani pod zemí nemohl tu knihu vzít a otevřít. Pak se dozvěděl, že existuje jeden:

„Pohleď, Lev z kmene Juda, kořen Davidův přemohl, aby knihu a její pečetě otevřel.

A viděl jsem uprostřed trůnu a čtyř živých bytostí z jedné strany a starších z druhé strany stát Beránka, jako by byl zabitý; který měl sedm rohů a sedm očí – to jest sedm duchů Božích, kteří jsou vysláni na celou zemi.

Tedy Beránek šel a vzal knihu z pravé ruky sedícího na trůnu.“ Beránek, nikoli Lev vzal tu knihu, neboť tento proces spadá ještě do času milosti novozákonní Církve. Na jedné straně je ukázán Syn Boží jako Lev z kmene Juda, což jej zobrazuje jako Krále, z druhé strany Jej Jan viděl jako Beránka, čímž je symbolizován jako Spasitel ve vztahu ke spaseným. Jenom Beránek Boží, který nás spasil, je hoden vzít knihu a zlomit pečetě a odhalit tajemství v této knize.

„A když On vzal tu knihu, padly čtyři živé bytosti a čtyřiadvacet starších před Beránkem; každý z nich měl harfu a zlatou číši naplněnou vůní; to jsou modlitby svatých, a zpívali novou píseň, která zněla: Hoden jsi Ty knihu vzít a její pečetě zlomit, neboť jsi se nechal zabít a vykoupil jsi nás pro Boha Svou krví ze všech kmenů a řečí, ze všech národů a národností

a učinil jsi nás pro našeho Boha králi a kněžími a budeme na zemi vládnout jako králové!“

Není to tak, že by jen někteří byli určeni ke kněžskému povolání v nějaké úřadující konfesi, nýbrž víceméně všichni spasení jsou Bohu posvěceni. Jak je psáno: „… a učinil z nás krále a kněží pro Svého Boha a Otce…“ (1:6) „Vy jste vyvolený rod, královské kněžstvo, svaté shromáždění lidu, k vlastnictví dobytý lid …“ (1. Petra 2:9a)

Ty čtyři živé bytosti před trůnem mají zvláštní úkol ve spojení se spasenou Církví. Proto je o nich zmínka, jak ještě uvidíme, jen při otevírání prvních čtyř pečetí, ale při dalších třech již ne. Také čtyři jezdci jsou ukázáni jen při prvních čtyřech pečetích a ne i při třech dalších. Učitelé Bible vidí shodně ve čtyřiadvaceti starších dvanáct praotců jako zástupce Staré smlouvy a dvanáct apoštolů jako zástupce novozákonní Církve. Zde je naznačeno, že se zde jedná o společné dokončení věřících z národů, a z dvanácti kmenů izraelských s ohledem na panování. Proto v této souvislosti není řeč o vytržení a svatební hostině v nebi, ale o kralování na zemi.

Nebeské zástupy se připojily ke chvalozpěvu desetitisíců krát desetitisíců, předtím ještě neznámému. Volají: „Hoden jest Beránek, jenž se nechal zabít, obdržet moc a bohatství, moudrost a sílu, čest a slávu a chvalozpěv.

A celé stvoření na nebi a také na zemi a pod zemí a na moři a všecko, co v nich žije, jsem slyšel volat: Tomu, který sedí na trůnu a Beránkovi zpěv chvály a čest, sláva a moc na všecky věky.“

Z toho je vidět, že do uskutečnění a dokončení Boží spásné rady je zahrnuto celé stvoření a také se zapojí do chvalozpěvu. Všechno stvoření pak bude spaseno a osvobozeno od pomíjitelnosti, jíž je nyní podřízeno a pod níž lká (Řím. 8:19–25). Sotva můžeme tušit s jakou úlevou celý vesmír v tom čase vydechne, když vše bude Bohem přeneseno do původního určení. Jemu pak vzdají všecku slávu.