:: Free People's mission

Konec bude nádherný

« »

„Kterýž oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, co se ještě nestalo; řeknu-li co, rada má se koná, a vše, co se mi líbí, činím.“ (Iz.46:10).

Jako biblicky věřící lidé jsme přesvědčeni o tom, že Bůh Svůj spásný plán nádherně uskuteční. Tehdy Pán Ježíš věřícím řekl: „Když pak uzříte obležený od vojska Jeruzalém, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zkažení. Tehdy ti, kdož jsou v Judstvu, utíkejte k horám, a kdo uprostřed něho, vyjděte, a kteří v končinách, nevcházejte do něho…“ (Luk.21:20-21). Čtenáři a posluchači, pozoruj to! Oni to učinili, když viděli ta vojska. Nejznámější pisatel historie onoho času Josefus Flavius píše, že všichni, kteří věřili v Mesiáše, Jeruzalém opustili, dříve než byl v roce 70 n.l. zničen.

Potom mluví náš Pán o tom, co se stane na konci. Na Slunci a Měsíci se ukáží znamení; bezradnost a zoufalství opanují národy; zemětřesení, hlad a drahota budou narůstat. Potom ohledně Izraele říká: „Hleďte na fíkovník… tak i vy poznejte, když uvidíte, že toto všechno se naplňuje, že se království Boží přiblížilo.“ (Luk.21; Mat.24). My jsme generace, která to všechno prožívá.

Nyní mluví Pán stejně k věřícím, k těm, kteří Jeho Slovu věří a sledují biblické proroctví v jeho naplnění: „Když uslyšíte, že probíhají jednání o Jeruzalému – pak dejte pozor; tehdy by měli opravdově věřící ze všeho náboženského Babylonu utéci a vrátit se k Pánu a ke Slovu zaslíbení!“ Žijeme skutečně ve zcela zvláštním období, kdy se před našima očima naplňuje biblické proroctví pro konečný čas. Vše nasvědčuje tomu, že se nacházíme těsně před příchodem Krista, kterému nikdo a nic nemůže zabránit.

Satan nemohl zmařit Boží plán v nebi, nemohl jej překazit v Ráji. Satan nemohl překazit ani Boží plán s Izraelem, když všechny židovské děti nechal povraždit; neboť Mojžíš zůstal naživu, protože byl určen za proroka. Nepříteli se to nezdařilo ani tehdy, když si Miriam a Áron dovolili rozsudek vůči Božímu služebníku a zpochybnili, že on je ten jediný, s kým Bůh mluví (4.Moj.12). A ani tehdy, když Chore a Dátan s dvěma sty padesáti izraelskými staršími způsobili rozštěpení v církvi (4.Moj.16). Ano, on byl ten jediný, komu se Bůh zjevil v ohnivém keři, a koho Pán určil za svého proroka a vybavil jej obzvláštním posláním! A on své pověření vzdor obtížím vykonal, dokud nedorazil se svým lidem k hranicím zaslíbené země (5.Moj.34). Potom Bůh ve Svém plánu pokračoval s Jozuem.

Satan nemohl zhatit spásný Boží plán, když Herodes nechal kvůli právě narozenému Spasiteli povraždit všechny děti mladší dvou let. Satan nemohl ničemu zabránit, co bylo obsaženo v plánu Božím – ani Jidášovou zradou. Bůh vždy nad vším vládl a staral se o to, aby Jeho předsevzetí bylo vykonáváno. Jeho rozhodnutí platí navždy a věčně. TAK PRAVÍ NÁŠ PÁN: „Já postavím Svoji církev a brány pekla ji nepřemohou!“ A tak to zůstane, dokud se Církev nezjeví před Jeho tváří v nádheře, bez úhony a poskvrny (Ef.5:27).

Ani všichni falešní učitelé, kteří vystoupili již za času apoštolů, nemohli spásný plán zmařit. Samotně falešným prorokům, kteří vystupují v konečném čase, se to nezdaří. Jestliže Petr píše: „Bývali pak i falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří uvedou sekty zatracení…“ (bludné učení - podle něm. př. Bible) (2.Petr.2:1), pak nás to jasně upozorňuje na nebezpečí. Dokonce poté, co Pavel zvěstoval celou radu Boží, vystoupili muži, kteří přinášeli bludné učení a svedli učedníky, kteří je následovali (Sk.20:17-32). Stejně jsou i dnes naivní věřící vyloučeni z následování Ježíše Krista a z církve a vtaženi mezi přívržence lidí, kteří přinášejí falešné učení.

Již v dopise církvi v Efezu bylo andělu církve řečeno: „…a zkusil jsi těch, kteří se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.“ (Zj.2:2). Nehledě na to, jaké nároky si kdo klade: jestliže zvěstování nesouhlasí s učením apoštolů Beránka (Sk.2:42), pak se jedná podle svědectví Písma o falešné učení.

V dopise církvi v Pergamonu Pán vytýká: „…máš tam ty, kteří se drží učení Balámova…“ (Zj.2:14). To „učení Baláma“ bylo zjevně v protikladu k učení apoštolů. Člověk by to neměl pokládat za možné, jak ten nepřítel vnikl již do původní církve a chtěl zmařit spásný Boží plán! Podle svědectví Písma je přece církev místem Božího zjevení na Zemi, tělem Kristovým, a sloupem a základem pravdy (1.Tim.3:15). Žádná lež nemá počátek v pravdě (1.Jan.2:21), ale v překroucení pravdy. Tak například téma může být biblické, ale to, co o tom lidé říkají nebo píší, může být zcela nebiblické. Tak to začalo v zahradě Eden: Satan sice zůstal u tématu, ale ne v pravdě.

V dopise andělu Tyatirské církve je mu obzvlášť kladeno k tíži: „Ale mám málo proti tobě, že necháváš ženy Jezabel, která se praví býti prorokyní, aby učila a sváděla mé služebníky…“ (Zj.2:20). Přece bylo jistě známé, že Bůh postavil do církve jenom apoštoly, proroky, učitele apod., ale žádné apoštolky, prorokyně nebo učitelky. A přesto k tomu došlo již v čase apoštolů, že se nějaká žena vydávala za prorokyni, učitelku, a dokonce sváděla Boží služebníky. Záměrem nepřítele bylo od samého začátku svádění.

Skrze proroka Ezechiele už nám Bůh řekl, do jakých nouzí budou lidé zataženi, ano, že dokonce skrze zneužívání darů Ducha zahynou duše. TAK PRAVÍ PÁN: „Ty pak synu člověčí, obrať svou tvář k dcerám lidu svého, které prorokují z srdce svého, a prorokuj i proti nim. A rci: Takto praví Panovník Pán: Běda těm, které šijí (kouzelné) polštáříky pod všeliké lokty rukou lidu mého a dělají kukly na hlavu všeliké postavy, aby lovily duše. Zdali lovit máte duše lidu mého, abyste se živit mohly?“ (Ez.13:17-18).

V tyatirské církvi použil nepřítel nositelku darů, aby zavedla do bludu Boží služebníky, kteří se nechali oklamat jejím darem, protože neměli dar rozeznání duchů. Dokonce muži, kteří měli odpovědnost, k ní vzhlíželi s respektem a přitom nepostřehli, že oni sami a církev ztratili respekt před Božím Slovem. Dar proroctví z ženy nedělá prorokyni a už v žádném případě duchovní učitelku. Ty čtyři Filipovy dcery měly dar proroctví (Sk.21), ale nebyly prorokyněmi.

Bohem ustanovení proroci patří k pěti službám v církvi (Ef.4:11), dar proroctví je zařazen mezi devět darů Ducha (1.Kor.12). Jestliže je ve Starém Zákoně řeč o prorokyni Miriam (2.Moj.15), prorokyni Deboře (Soudců 4), prorokyni Chuldě (2.Král.22), a o prorokyni, ke které vešel Izaiáš (kap.3:8), žádná z nich neměla službu, která by se týkala celé církve. Tak to bylo také s prorokyní Annou, o které čteme v Luk.2:36-38. Všechno, co náleží ke spásnému plánu, bylo Jeho služebníkům, prorokům a apoštolům zjeveno (Ef.3:5; Zj.10:7 aj.). Také služby a dary musí být biblicky zařazeny a ponechány tam, kam patří.

Satan vždycky vystoupí tam, kde Duch Boží v církvi působí zvláštním způsobem. A vždy to dělá se stejným úmyslem: zničit Boží pořádek, zpochybnit a překroutit, co Bůh řekl, všechno zmást a zpochybnit věrohodnost Božích poslů, aby zmařil Boží dílo i plán. Ale rozhodnutí Boží obstojí na věky. Církev Ježíše Krista nebude přemožena peklem. Nevěsta Beránkova se může přechodně dostat ze stejnokroku, jak to bratr Branham viděl ve vidění, ale nemůže být svedena. Bude opět uvedena do stejnokroku, a zúčastní se svatby, čistá a svatá (Zj.19).

Satan zuří obzvláště proti pravé církvi a proti Izraeli, protože jsou určeni k dějinně spásnému účelu. Svět by nikdy neslyšel o vraždění dětí ve starém Egyptě, kdyby Mojžíš nebyl od narození určen za proroka pro Izrael. Také by nedošlo k vraždění dětí v Betlémě, kdyby se neměl v Betlémě narodit Syn Boží.

Nahlédněme do našeho času. Satan všechny velké evangelisty a sbory nechal na pokoji. Jen jeden musel projít nejhorší zkouškou, také v církvi (viz kázání z 28.9.1958 aj.).

Byl to William Branham, který od svého narození (Jer.1:5) až do konce svého života byl Bohu posvěcen. Když mu bylo sedm let, slyšel hlas z vichřice, který přicházel z koruny stromu a volal na něho: „Nikdy nepij a nekuř a neposkvrňuj své tělo žádným způsobem; neboť až budeš starší, musíš pro Mne vykonat práci.“ (Muž Bohem poslaný). On byl zaslíbený prorok se službou, která byla spojena s Božími spásnými dějinami v konečném čase. Útoky přicházely od duchovenstva z různých denominací a přicházely proto, že on jako muž Bohem poslaný zvěstoval čisté biblické učení, které se nehodilo do programů jejich vyznání víry.

Nejhorší útok ale byl, když jej někdo, kdo mu byl původně blízký, udal bernímu úřadu. Bratr Branham se zjevně v pozemských zvyklostech nevyznal tak dobře jako v království Božím. V jeho shromážděních darovali lidé jako oběť šeky vystavené na jeho jméno a on je podepsal, aby mohl zaplatit výlohy za ta shromáždění. Potom před něj postavili celou krabici takových šeků a on byl obviněn, že peníze používal soukromě, aniž by je zdanil. Jednalo se přitom o půl milionu dolarů. Finanční úřad od něho vyžadoval tři sta tisíc dolarů jako doplatek daně. Odebrali mu cestovní pas, zemi nesměl opustit. Trvalo to pět let. Mluvil se mnou o tom a litoval, že z těchto důvodů nemohl přijmout pozvání, aby přijel spolu s Davidem DuPlessisem do Německa. Plánovaná cesta v roce 1959 do australského Sydney musela být též odřeknuta, protože nesměl opustit USA. Také mi svěřil, kdonakonec za něho zaplatil sumu čtyřiceti tisíc dolarů, na které se shodli právní zástupce a finanční úřad.

28. listopadu 1963 bratr Branham mluvil mimo jiné také o této záležitosti s daněmi. Řekl: „Nyní je to pět let, a ptám se sám sebe, co jsem udělal zvráceně. V srdci se cítím tak špatně. Byl jsem tak rozbitý a nebyl jsem si vědom, co by to mohlo být. Byl jsem prostě velice ubitý… Úřady proti mně vedly vyšetřování a řekly mi, že dlužím tři sta tisíc dolarů. Nedovolily, abych mohl odejet – musel jsem zůstat, dokud vyšetřování neskončilo. Byl jsem v posledních čtyřech až pěti letech tolik ubitý…“ Kdyby ten největší muž Boží našeho času neměl naplnit nejdůležitější pověření ve spojení se spásným Božím plánem (Mal.4:5; Mat.17:11; Mk.9:12), pak by jej ďábel nechal na pokoji. Ještě jednou řekl: „Já jsem toto těžké břemeno cítil. Plakal jsem a modlil se. Ptal jsem se: ,Co mohu udělat? Co jsem učinil?…‘“

Již prorok Jeremiáš musel prožít, že ho chtěli udat. Tak je to psáno: „…ačkoli slýchám utrhání mnohých i Magor Missabiba, říkajících: Povězte něco na něj, a oznámíme to králi. Všichni, kteří by měli býti přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někde podveden bude, a zmocníme se ho a pomstíme se nad ním.“ (Jer.20:7-13). To se může přihodit každému Božímu služebníku. Žárlivost nutí k náboženskému pronásledování jako u Kaina, který byl dítětem ďábla (1.Jan.3:12). Náš Pán to všechno již předpověděl: „…ano přijde čas, že všeliký, kdo vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží.“ (Jan.16:2).

Můžeme o všech těchto biblických místech mluvit; ale teprve když se naplní při nás, potom ten vliv pocítíme. Můžeme mluvit o pádu Lucifera a jeho přívržencích, které s sebou strhl, o Evě, o svedení, o Adamovi, který byl neposlušný a byl zatažen do svedení. Také se můžeme odvolávat na to, co se stalo v církvi již v prvotním křesťanství, a zvlášť na to, o co se jedná v těch sedmi dopisech, ale nyní již nejde o tu dlouhou historii, která je za námi. Nyní jde o to, co Bůh dělá, a také o to, jakým způsobem se Satan vloudil a že chce zmařit spásný Boží plán v konečné fázi.

Mnozí z vás si mohou ještě vzpomenout na mohutná požehnání v šedesátých a obzvláště v sedmdesátých letech. Po odchodu bratra Branhama vyšla zvěst konečného času z tohoto místa, jak to Bůh od věčnosti určil, na vítězné tažení kolem světa. Lokální sbor rostl duchovně a početně. Ta Boží požehnání jsme mohli v každém shromáždění cítit a prožívat. Pán s námi v tom čase často mluvil a oznamoval tajemství Svého Slova, jak je zjevil Svému služebníkovi a prorokovi. Lidé přicházeli ze všech stran, aby slyšeli čistou zvěst, pravé Slovo a prožili toho Vzkříšeného.

Ale tento skoro „rajský“ stav se nepříteli vůbec nelíbil. A tak koncem sedmdesátých let vynaložil všechno úsilí na to, aby to dílo a sbor zničil. U Evy stačilo překroucení jediného slova v 1.Moj.3, k pádu celého lidstva do hříchu, jak to bratr Branham často zdůrazňoval. Zde Satan, aby Božímu dílu zasadil smrtelnou ránu skrze ústa těch, kteří se od sboru oddělili, překrucoval jedno biblické místo za druhým a jeden citát za druhým. Šlo hlavně o to, aby nositel Slova, kterého dosadil Bůh, ztratil důvěru. Kvůli tomu byla vymýšlena ta nejnepředstavitelnější obvinění, která vyvrcholila tvrzením, že on je antikrist, sodomita a svůdce Nevěsty. Je typické, že se všechno dělo a rozšiřovalo za jeho zády. Pavel akce těchto lidí jasně popsal:

„Hrob otevřený je hrdlo jejich

jazyky svými lstivě mluvili,
jed lítých hadů jest pod rty jejich.
Kterýchž ústa plná jsou zlořečenství a hořkosti.
Nohy jejich rychlé k vylévání krve.
Setření a bída na cestách jejich,
a cestu pokoje nepoznali.
Není bázně Boží před očima jejich.“ (Řím.3:13-18).

Co se týká manželství, Satan zneužívá slovo z 1.Kor.7, aby šířil svůj výklad. Jedna žena, která se od sboru distancovala, řekla – jakoby to bylo samozřejmé – svému muži: „Vždyť já se mohu s tebou rozvést, jen musím zůstat sama; tak to řekl Pavel v 1.Kor.7.“ Tak zněla ta satanská lež, spojená s ničivým plánem. Ale tak to vůbec není napsáno a před 11. veršem je stále ještě 10. verš: „Manželům pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželko od muže neodcházej.“ Tady nemluvil Pavel, to mluvil Pán. Není ta výpověď dost jasná? Nesouhlasí se všemi biblickými místy, která toto téma projednávají, a s tím, co bratr Branham učil obzvláště v kázání „Manželství a rozvod“ a vyložil na příkaz Pána?

V 11. verši je jedině pro ten případ, že se to již stalo, řečeno: „Pakli by odešla, zůstaň nevdaná, aneb smiř se s mužem.“ Tedy ne, když se někdy v budoucnu oddělí nebo nechá rozvést, nýbrž když se to již stalo, má zůstat sama, nebo se má se svým mužem smířit. Všechna ostatní biblická místa, která se tohoto tématu týkají, byla zůstala bez povšimnutí, protože Satan si pohrál se slovy „oddělení“ a „rozvod“.

Všichni, kteří chtějí být vytrženi, musejí být, pokud je Satan svedl a nechali se ústně nebo písemně ovlivnit, této kletby zproštěni. Jen tak může být Boží pořádek v církvi, rodině a manželství opět zbudován, počínaje 1.Kor.11:3: „Chci pak, abyste věděli, že každého muže hlava je Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova je Bůh.“

Jako každý z lidu Izraele, koho uštkl jedovatý had, musel vzhlédnout k měděnému hadu, aby byl uzdraven, musejí nyní všichni, kteří jsou otráveni smrtelným jedem hada, hledět na Krista Spasitele, neboť On hadovi hlavu rozšlápl. Všichni budou uzdraveni od jedu duchovní smrti (Jan.3:14-17), jedině když ve víře pohlédnou k Ukřižovanému.

Nejprve se také zdálo, jakoby zde v misijním centru všechno skončilo. Právě jsme dokončili dvě misijní budovy, jak Pán přikázal 18. července 1976, když se celé peklo vzbouřilo. Ale Bůh nedovolil, aby Satan Jeho plán zmařil, a daroval nový začátek. ON ve Svém díle podle Své vůle pokračoval: Miliony lidí mohly v celém světě od té doby slyšet čistou pravdu, nesčíslné duše byly zachráněny a vyvedeny ze všeho duchovního zmatku. Příprava Církve – Nevěsty pokračuje v souladu se zjeveným Slovem kupředu.

Několik let po prvním útoku Satan udeřil podruhé. Někdo podal 25. srpna 1987 na finančním úřadě udání proti mně kvůli krácení daně. Až po skončení toho řízení jsem se dozvěděl, že to byl jeden z mých blízkých. Přirozeně se věří rodinným příslušníkům, když přijdou s takovým obviněním. A aniž bych to tušil, svědeckou výpověď dalo dalších šest mužů, kteří dříve patřili ke sboru jako bratři. Na základě toho, co bylo zaprotokolováno, dorazilo v pondělí 31. října 1989, v den reformace, do misijního centra již před osmou hodinou ráno šest mužů – vyšetřovatelé z finančního úřadu a policejní úředníci z Düsseldorfu. Prohledali soukromé místnosti i kanceláře a zabavili všechny dokumenty. Odvezli jich celé bedny. Přiřkli mi celkem 19 bodů obžaloby. Svobodné lidové misii byl okamžitě odňat status obecné prospěšnosti. Bylo požadováno 340 000 marek daní sboru a 220 000 marek daně z majetku. Tyto obnosy bychom nikdy nebyli schopni dát dohromady. Z lidského pohledu se opět zdálo, že to je konec misijního díla a sboru.

Bez pochyby to bylo vedení Pána, že se za mne postavil vedoucí krefeldského finančního úřadu, že jsem se nedostal do vyšetřovací vazby, jak to měli v úmyslu. Ke cti Boží mohu říci, že jsem v těch letech, během nichž probíhalo vyšetřování, nemusel odmítnout ani jedinou cestu a mohl jsem Pánu ve vší věrnosti dále sloužit. K podivu všech vyšetřujících úředníků, právníků a soudu nebyla po důkladném a dlouholetém ověřování zjištěna v soukromém ani v misijním účetnictví sebemenší nesrovnalost. V prosinci 1999 zazněl za mé přítomnosti u vrchního finančního soudu v Düsseldorfu osvobozující rozsudek, jak je patrné z novinového článku na straně 12 a 13.

Nikdo si neumí představit, co jsem ve všech těch letech, kdy trvalo vyšetřování, prodělával. Stále znovu jsem se musel vracet ke starým událostem, abych odvrátil obvinění, stále znovu jsem se musel pouštět do sporu s právníky a daňovým úřadem. Ale na konci jsme mohli nanovo prožít, že toto bylo zjevné vítězství našeho Pána. Bůh nebyl jen se Svým služebníkem a prorokem Williamem Branhamem během té pětileté těžké zkoušky. Stál také při mně během těch mnoha let té nejtěžší zkoušky. Satan chtěl vší silou zničit důvěru v nositele Slova, a tím i šíření čisté zvěsti konečného času. To se mu nezdařilo, neboť tak zní to TAK PRAVÍ PÁN z 11. června 1933: „Tak jako Jan Křtitel byl předeslán prvnímu příchodu Krista, tak ty budeš poslán se zvěstí, která předejde druhému příchodu Krista.“ Tuto zvěst nesu v Božím pověření v síle Božího povolání a poslání dále od té doby, kdy bratr Branham zesnul.

Ten udavač po jednom pohovoru, kde byl přítomen také rev. Pearry Green, uhradil misii část vzniklých výloh, totiž 30 000 Euro. Ale o pocitu viny nebo lítosti nemůže být dodnes ani řeči. Bylo to skutečně definitivní? Není cesty zpátky? Je nabídka milosti Boží vyčerpána? Už v Novém Zákoně neplatí, co Bůh ve Starém vyslovil: „Zlořečený, kdož sobě zlehčuje otce svého a matku svou!“? (5.Moj.27:16; Mk.7:10). Má vražda pověsti a duše tváří v tvář blízkému příchodu Krista pokračovat dále? Má to nepřátelství trvat až do konce? Mohou být lidé, kteří už druhé ani nepozdraví, opravdu připraveni k vytržení?! Vyzývám dnes všechny, kteří Boží zvěsti uvěřili, k modlitbě a půstu, aby Bůh útok nepřítele zastavil a Své dílo nádherně dokončil.

Nestěžuji si ani nežaluji. Těším se však z toho, že ani jediný bod z obžaloby mé osoby není pravdivý (Mat.5:10-12). Kdyby byl jen jediný pravdivý, pak by Pán sám udělal první chybu při mém povolání. Všechno přešlo kolem Boha a všichni se nyní musí rozhodnout, zda věří slovům Božím nebo vražedným pomluvám. Vždyť Pavel celou kapitolu totiž 2.Kor.11, užil k tomu, aby, jako už v 6. kap. vylíčil všechny zkoušky, skrze které musel projít. S ním mohu i já provolat: „Pán pak byl se mnou, a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání, ale slyšeli je všichni národové. I vytržen jsem byl z úst lva.“ (2.Tim.4:17).

V původní církvi měli apoštolé a starší odpovědnost pro všechna učitelská rozhodnutí (Sk.15 aj.), neboť Bůh ustanovil různé služby jen v církvi a sice k jejímu zbudování. V různých městech vždy byl jen jeden lokální sbor. Rozštěpení přicházejí vždy jen od nepřítele. S ohledem na blízký příchod Ježíše Krista musí být zdůrazněno, že věřící v původní církvi, protože se nacházeli pod přímým vedením Ducha Svatého, byli jedno srdce a jedna duše. Ještě nebylo žádné oddělování, žádní falešní bratři a falešné učení. Nyní prožíváme, že jsme vedeni zpět k původnímu začátku. Proto všechna rozštěpení, která nastala vždy na základě cizích učení, musí ustat, a musí být zvěstováno čisté biblické učení.

Jednota v lokálním sboru je velice důležitá. Náš Pán říká: „Království nebo dům – a přirozeně také sbor – který je nejednotný, neobstojí“ a „kdo není se Mnou, je proti Mně“ a „kdo se mnou nesbírá, ten roztrušuje“. Bratr Branham zavedl ve svém sboru následující slavnostní slib:

„Slibuji slavnostně, že budu Branhamovu kapli, vedenou jejím pastorem Williamem Branhamem, podporovat ve všech programech. Slibuji, že nebudu nic proti bratru Branhamovi ani proti jeho záměrům nic říkat a opravím každého, kdo takové věci činí. Budu při něm stát, ať správně nebo zvráceně, jako on stojí při Bohu.“

TAK PRAVÍ PÁN těm Svým: „…Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky před mnou.

Pospíší k tobě synové tvoji, ti pak, kteří tě bořili a kazili, odejdou od tebe.

Pozdvihni vůkol očí svých, a pohleď, všichni ti shromáždíce se, přijdou k tobě!“ (Iz.49:16-18)