Je psáno…

Největší poklad, který můžeme držet ve svých rukou, je psané Slovo Boží, neboť nebe i země pominou, avšak Slovo Boží zůstává na věky. Bůh nám v něm zjevil Svůj úplný plán s lidstvem. Nejdříve obdrželi mluvené Slovo proroci a ono bylo sepsáno. Později použil Pán apoštoly, kteří nám zanechali Jeho svědectví. Tak nám obojí zůstalo zachováno. Starý i Nový zákon. Ve Starém zákoně najdeme předobrazy, odkazy a zaslíbení, v Novém uchvacující zprávu o tom, jak se všechna příslušná místa Písma přesně až do písmene naplnila.

Nový zákon začal vyplněním proroctví. Jan Křtitel byl zaslíbeným prorokem, náš Pán zaslíbeným Vykupitelem. Pravá víra je zakotvena v zaslíbeném Slovu. Narození Ježíše Krista, Jeho život, Jeho služba, Jeho utrpení i umírání – všechno, až ke vzkříšení a nanebevstoupení se stalo právě tak, jak to bylo proroky předpověděno. Bůh již před sty a tisíci lety nechal napřed sepsat celý průběh dějin. Pisatelé dějin zachycují události poté, když se staly. Bůh však znal konec již před začátkem a mohl proto nechat napsat všechno napřed. Jak obdivuhodné!

Při prvním příchodu našeho Pána a Spasitele se splnilo přes sto proroctví, počínaje zaslíbením v 1. Mojž. 3:15 o semeni ženy, které přijde, aby hadu rozšláplo hlavu, a konče Malachiášem 3:1, že Pán přijde k Svému svatému chrámu. Jistě by mnohý žasl nad tím, kdyby si poznamenal všechna ta místa v Novém zákoně, v nichž je řečeno: „jak psáno jest“ nebo „jak Písmo praví“ příp. „aby se naplnilo, co mluvil Bůh skrze ústa proroků“, jak často souvisejí se Starým zákonem. V Lukáši 24 vyložil vzkříšený Kristus oběma emauzským učedníkům všechna místa Písma, která se vztahovala na Něho, a to od Mojžíše až po všechny proroky. Totéž by učinil i dnes. Kdo chce vědět, co má Bůh v úmyslu, musí najít příslušná zaslíbení v Bibli.

Bůh činí všechno podle Svého Slova a říká lidem: „Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Pán. Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.“ (Izaiáš 55:8–9) My ale smíme zvolat jako Mojžíš: „Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou…“ (2. Mojž. 33:13) Kdo skutečně nalezne milost u Boha, pozná Jeho cesty s Jeho lidem a účastní se toho, co On v tomto čase koná. Musíme zkoumat Písmo tak, jak nikdy předtím, abychom si byli jisti, co máme očekávat.

Samozřejmě, že se ve všech organizovaných církvích a svobodných zborech odvolávají na Písmo svaté. Každý říká: „Je psáno, je psáno“, avšak až příliš často je Slovo vykládáno podle vlastního uvážení a převráceně používáno, to znamená, že je vytrženo ze souvislosti. V tomto stavu nalezl Pán Ježíš náboženské učitele Své doby. Aniž si toho byli vědomi, zbavili pravdivé Slovo Boží moci a zotročovali lid svými vlastními zvyklostmi a učeními (Mar. 7:13). Satan nepopírá ani existenci Boha (Jak. 2:19), ani Slovo (Luk. 4:1–13). Avšak mistrně mu dovede dát svůj vlastní výklad nebo ho prostě uvést v pochybnost.

Lidé mohou ustavičně říkat: „Je psáno, je psáno“, čímž se od shora až dolů dekorují místy z Písma, a přesto nemají žádné božské zjevení a úplně se nacházejí mimo vůli Boží. Mezi zjevením a výkladem existuje takový nesmírný rozdíl. To jedno pochází od Boha, to druhé od satana; jedno přináší život, druhé smrt. Dokud Adam a Eva věřili Slovu Božímu a podle něho jednali, měli věčný život. Když však uposlechli výkladu starého hada, vrhli se do smrti (1. Mojž. 3). Mnozí opustili strom Života kvůli domnělému „poznání“. Považují se za moudré, avšak duchovně zemřeli a jsou od Slova a tím od Boha odloučeni. Jak říká 2. Tim. 3:5, oni sice ještě mají formu pobožnosti, ale popírají její moc.

Když nepřítel pokoušel Pána na poušti, odvolával se na Slovo a řekl: „Psáno je…“. Ježíš věděl, že to bylo vytrženo ze souvislosti a pokaždé ho odbyl tím, že řekl: „Zase psáno jest…“. Satan už od dob zahrady Eden používá tutéž taktiku a ponechá si ji až do konce: Svádí lidi tím, že dává Písmu svůj vlastní výklad, před čímž 2. Petr. 1:20 výslovně varuje. Všichni falešní proroci (Mat. 24:24) a všichni falešní apoštolové (2. Kor. 11:13) se vydávají za vyslance Kristovy. Jestliže se již sám satan objevuje jako anděl světla, „… neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podlé skutků jejich. (2. Kor. 11:14–15) Nesprávně vykládanými a převráceně použitými místy z Bible jsou křesťanské masy každého vyznání nechtěně sváděny do bludu.