Je psáno…

Od počátku Nového zákona a založení novozákonní církve bylo všechno posuzováno a seřazováno ve světle prorockého Slova. Petr, „muž první hodiny“, již za několik dní po nanebevstoupení Ježíše zařadil události podle biblického proroctví. Ve Skutcích 2 to byl opět on, který postavil vylití Ducha Svatého na biblickou základnu, když řekl: „Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele.“ (verš 16) V kap. 3:19–23 mluví o časech rozvlažení (občerstvení), které přijdou od tváře Páně před návratem Ježíše Krista, kterého „zajisté musejí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa všech svých svatých proroků od věků.“ I zde opět vidíme spojení se Starým zákonem. Z těchto slov jednoznačně vyplývá, že dříve, než se Ježíš navrátí jako Ženich, aby odvedl Svou milovanou Nevěstu domů, musí nastat čas duchovního občerstvení a napravení.

V tom směru Jakub píše: „A protož, trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.“ (Jak. 5:7) Slovo Boží je také označováno jako semeno, které musí být rozséváno a zaléváno (Mar. 4:14). Smíme tedy počítat s mocným vylitím Ducha svatého dříve, než bude žeň sklizena. Jak je přislíbeno u Izaiáše 55:11, nemůže se Slovo Boží vrátit prázdné, nýbrž vykoná to, k čemu bylo posláno. Jakub jako příklad jmenuje navrácení, které docela nakonec prožil Job (5:11). Každý přece zná jeho životní příběh, zkoušky a utrpení, které musel prodělat. Satan mu vzal všechno, co měl, avšak Bůh mu to navrátil v dvojnásobné míře (Job 42:10). Právě tak i my smíme počítat s tím, že Bůh v krátkosti i toto zaslíbení splní a daruje všeobsáhlé obnovení.

Přesnost Slova Božího je přemáhající. V souvislosti s Janem Křtitelem mluví Písmo svaté o službě přípravy. Když anděl Gabriel ohlásil narození Jana, zdůraznil tuto myšlenku vyjádřenou v prorockém Slově: „Neboť on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.“ (Luk. 1:17) Ve stejné kapitole prorokoval Zachariáš a pravil: „Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho.“ (verš 76) Použil přitom téměř stejná slova, která stojí u Mal. 3:1. I náš Pán se odvolával na toto místo Písma, když v Mat. 11:10 potvrdil službu Jana Křtitele: „Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.“

Ani jedinkrát není zmíněno slovo napravit v souvislosti s Janem Křtitelem. Na druhé straně nacházíme toto slovo opakovaně v místech Písma, která hovoří o zaslíbené službě v konečném čase. Již skrze proroka Joele pravil Pán: „A tak nahradím vám léta…“ (2:25)

V Mat. 17 je popsán ten nádherný zážitek na hoře proměnění. Náš Pán vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Tam se jim zjevili Mojžíš a Eliáš a mluvili s Pánem. Petr byl přemožen a řekl: „Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, uděláme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“

Když scházeli s hory dolů, zeptali se učedníci Pána: „Což to pak zákonníci praví, že má Eliáš prvé přijíti?“ Nato dal Pán dvě důležitá vysvětlení: jedno bylo pro budoucnost, druhé bylo již pro minulost. První najdeme ve verši 11: „Ježíš pak odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prvé, a napraví všecky věci.“ Bez jediné pochyby je tento verš v budoucí formě a vztahuje se na službu před druhým příchodem Krista. Dr. Scofield, mezinárodně uznávaný znalec a překladatel Bible, píše ve svých vysvětlivkách k Mat. 17:11: „Kristus potvrzuje to zvláštní a dosud nesplněné proroctví z Malachiáše 4:5–6.“ S tím souhlasí i ti fundamentální apologeti.

Jak jsme viděli, Janova služba byla potvrzena naplněním Malachiáše 3:1. Když se ho zeptali: „Eliáš jsi ty?“, musel ovšem podle pravdy odpovědět a řekl: „Nejsem.“ (Jan 1:21) Vysvětlil jim: „Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok.“ (viz také Izai. 40:3) Po této výpovědi se ho zeptali ti vyslaní, kteří náleželi k farizeům: „Proč tedy křtíš, jestliže ty nejsi Kristus, ani Eliáš, ani ten prorok?“ (Jan 1:25) Zaslíbení z Mal. 4:5–6 se může naplnit teprve na konci doby milosti, „prvé nežli přijde den Pánův veliký a hrozný“. Bude to den pomsty (Izai. 61:2), který bude hořet jako pec (Mal. 4:1) a přijde jako zloděj v noci (2. Petra 3:10; 1. Tes. 5:2).

Od služby Jana Křtitele uplynulo asi dva tisíce let a den Páně tu stále ještě není. Izaiáš 13:6–13; Joel 3:4–5 a mnoho jiných míst z Písma to přesně popisují. Petr se na to odvolal ve svém prvním kázání a řekl: „…slunce obrátí se v temnost, a měsíc v krev, prvé než přijde ten den Páně.“ (Skutky 2:20) V šesté Pečeti jsou souhrnně uvedeny jednotlivé události, vztahující se na den Páně. Nakonec pak je řečeno: „Neboť jest přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti?“ (Zjev. 6:12–17) V tom okamžiku končí doba milosti a zemi postihnou strašné soudy.

Zaslíbení, na něž se Ježíš odvolal v Mat. 17:11, je v obou posledních verších poslední kapitoly Starého zákona a zní: „Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Pánův veliký a hrozný, aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich, abych přijdu, neranil země prokletím.“ První část, totiž obrácení srdcí otců k synům, byla naplněna službou Jana Křtitele. Jak již bylo podotknuto, zdůraznil tuto myšlenku anděl Gabriel v rozmluvě se Zachariášem: „Neboť on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům“ (Luk. 1:17)

Podle Žid. 1 odedávna mluvil Bůh ke starozákonním otcům skrze proroky. Pavel píše: „Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni moře přešli, a všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři.“ (1. Kor. 10:1–2) Na konci dnů k nám mluvil v Synu, který byl tou odpovědí. Jan postavil mezi Starým a Novým zákonem most. Jeho úkolem bylo převést lid Boží ze starozákonního časového období otců do epochy Nového zákona Božích synů, která tehdy začala. Z tohoto pohledu byl on více než nějaký prorok (Mat. 11:9). Proroci ohlašovali příchod Mesiáše – Jan měl tu výsadu Ho představit. Nejdříve vydal Jan svědectví o Ježíši, Mesiáši, pak vydal Pán svědectví o něm. Protože první část zaslíbení Eliáše z Malachiáše 4 byla splněna jeho službou, bylo nutné vysvětlení, které dal Pán v Mat. 17:12: „Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a však nepoznali ho, ale učinili mu, což chtěli.“ Zde se setkáváme s dvěma zvláštními příkazy a službami: s jednou při prvním příchodu Krista a s druhou nyní před Jeho druhým příchodem.

Existují místa v Písmu v nichž ve stejné souvislosti, mnohdy dokonce v témže verši je poukázáno na rozličné příchody Páně. Žalm 2:7; Skutky 13:33 a Žid. 1:5 mluví o Jeho prvním příchodu. Při Svém druhém příchodu vezme odtud Svou krví vykoupenou (Zjev. 1:5), ve Svém Slovu očištěnou (Efez. 5:26), Svým Duchem zapečetěnou (Efez. 4:30) Církev-Nevěstu (1. Tes. 4:13–18), aby s ní slavil svatební hostinu (Zjev. 19:1–9). Svět to vůbec nezpozoruje. Žalm 2:8–9; Zjev. 2:27; 19:15 a mnohá jiná místa Písma se vztahují na Jeho příchod s velkou mocí, až zúčtuje se Svými nepřáteli a ujme se vlády na zemi. Když Pán v synagóze v Nazaretu předčítal z Izaiáše 61, přestal číst uprostřed 2. verše (Luk. 4:19), neboť jen první část se vztahovala na Jeho tehdejší službu. Jak jsme již vyvodili, den pomsty přijde teprve tehdy, až skončí doba milosti. Mal. 3:1 se tedy jednoznačně týká Jeho prvního příchodu, zatímco Mal. 4:5 a druhá část verše 6 souvisí s Jeho druhým příchodem.