Je psáno…

Nyní zní příkaz Páně, aby srdce dětí Božích byla opět obrácena k víře apoštolských otců a tím k Slovu proroků. K tomu je zapotřebí muže se zvláštním posláním od Boha, proroka jako Eliáš, někoho, kdo se může prokázat potvrzením shůry, které je vyvýšené nad všechny pochybnosti. Od všech ostatních ho budou odlišovat dvě věci: bude mít zaprvé zaslíbené Slovo pro tuto hodinu a zadruhé pravou, navrácenou, apoštolskou službu. To jsou přesvědčující důkazy jeho jedinečného povolání a poslání. Tím má být pozornost dětí Božích obrácena k poselství pro tento čas.

O Eliáši víme, že zbořený oltář Páně opět zřídil. K tomu vzal dvanáct kamenů podle počtu dvanácti kmenů a svolal lid Boží k rozhodnutí. Ve své modlitbě řekl: „Pane Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, nechť dnes poznají, že jsi ty Bůh v Izraeli, a já služebník Tvůj, a že jsem vedle slova Tvého činil všecky věci tyto. Vyslyš mne, Pane, vyslyš mne, ať by poznal lid tento, že jsi Ty, Pane, Bohem, když bys obrátil srdce jejich zase.“ (1. Král. 18:36–37)

První Eliáš a Jan Křtitel, který přišel v duchu Eliášově, jakož i zaslíbený Eliáš před dnem Páně, mají jedno společné, totiž aby obrátili srdce lidí k Bohu a Jeho Slovu. Poslední službou musí být zvěstováno jak prorocké Slovo, které se stalo k otcům, tak i učení dvanácti apoštolů, aby Církev, jak je psáno, byla zbudována „…na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus.“ (Efez. 2:20) Kdo si neosvojí lásku k pravdě, pro toho platí, co je psáno v 2. Tes. 2:11: „A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů, aby věřili lži.“ Pavel to již tehdy předvídal a psal svému spolupracovníku Timoteovi: „A odvrátíť uši od pravdy, a k básněm obrátí.“ (2. Tim. 4:4) Avšak všichni ti, kteří budou navráceni k pravdě, se nenechají nadále zmítat žádným větrem cizího učení. Budou vyvoláni ze všech babylonských táborů a budou se těšit ze zdravého učení (Tit. 2:1).

Jako Jan přesně věděl, která místa Písma se na něho vztahují, tak to musí být u zaslíbeného proroka v tomto čase. Lidem bude přinášet zaslíbené Slovo pro tento čas na základě božského zjevení a zahrne do zvěstování i biblické proroctví, jak píše Petr: ,,A mámeť přepevnou řeč prorockou…“ (2. Petr. 1:19) Rovněž tak musí mít i ducha proroctví, o němž čteme ve Zjev. 19:10. Apoštolu Janovi tam bylo řečeno: „Jsemť spoluslužebník tvůj i bratří tvých, těch, kteříž mají svědectví Ježíšovo. Bohu se klaněj. Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví.“ Duch proroctví není ve spojení s darem prorokování, nýbrž se Slovem proroctví a je, jak jsme právě četli, svědectvím Ježíše Krista. Celá záležitost má tak velký význam, že by se neměl nikdo uspokojit pouhými domněnkami. Jde při tom o dokončení pravé Církve Boží, která nakonec pozná svou úlohu, postaví se na svá daná zaslíbení a bude s Ním zajedno. To je ta pravá jednota v Duchu!