Je psáno…

Těch sto dvacet bylo o dni letnic ve vrchní síni rovněž jednomyslně shromážděno. Nacházeli se v úplném souladu se Slovem té doby. Abychom dnes byli s Bohem zajedno, musíme souhlasit s Jeho zaslíbeným Slovem pro tento čas. Ježíš se modlil: „Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě…“ (Jan 17:21) Syn byl osobní zjevení Otce – stejná bytost, stejný Duch, stejný život.

Syn byl zplozen z Ducha, jak to Anděl zvěstoval Marii: „Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě…“ (Luk. 1:35) Tuto skutečnost najdeme potvrzenou v Mat. 1:20. Duch Svatý sestoupil na Marii poté, když přijala zaslíbené Slovo a uvěřila. Tak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. Jednota Otce a Syna nespočívá v nějaké shodě, nýbrž je bytostní (substanční) jednotou. Totéž se vztahuje na všechny syny a dcery Boží. Jsou zplozeni ze stejného Slova skrze stejného Ducha a tím mají podíl na božské přirozenosti (2. Petr. 1:4).

Jen ti, kteří mají bytost a život Ježíše Krista, mohou s Ním být v Duchu zajedno. Jakub píše: „On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.“ (1:18) Jako Ježíš byl jednorozeným Synem, musíme být my podle Jeho způsobu zplozenými syny a dcerami Božími. Vzhledem k tomu je u Řím. 8:29 označován jako „prvorozený mezi mnohými bratřími“. Jak to Bůh na počátku stvoření ustanovil, od té doby rodí všechno podle svého způsobu. Přeneseno na duchovní oblast, znamená to, že z Boha mohl vyjít jen Bůh, právě tak jako ze Syna Božího vzejdou jen synové a dcery Boží. Petr zdůrazňuje tuto pravdu slovy: „Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž podlé mnohého milosrdenství svého znovu zplodil nás v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých…“ (1. Petr. 1:3)

Ježíš mohl říci: „…kdož vidí mne, vidí Otce…“ (Jan 14:9) O muži a ženě stojí psáno: „…budou jedno tělo“, avšak žádný muž nemůže říci: „Kdo vidí mě, vidí moji ženu.“ Duchovní jednota, o níž Ježíš mluví, neznamená spolu souhlasit nebo se sjednocovat, nýbrž jedná se přitom o tutéž Bytost, i když rozdílně zjevenou. Nikdo nemůže přistoupit k Církvi Boží; člověk se do ní narodí, do ní je pokřtěn a v ní zapečetěn.

Vraťme se k výroku z Jana 17:21: „Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli…“ V tom spočívá tajemství této božské jednoty: Bůh v Kristu – Kristus ve Své Církvi. V této kapitole Ježíš nekáže, nýbrž se modlí. Proto bychom měli to, co zde On vyjadřuje, rozjímat modlitebně a vztáhnout ruku po tom, abychom to prožili ve skutečnosti.

Chtěli bychom zde z Jana 17 zdůraznit několik kriterií pro jednotu, kterou mínil Ježíš:

„…aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, život věčný dal.“ (verš 2)

„Oznámil jsem jméno Tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa.“ (verš 6)

„…slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim“ (verš 8)

„… a poznali právě, že jsem od Tebe vyšel“ (verš 8)

„Já za ně prosím… a oslaven jsem v nich“ (verš 9–10)

„Posvětiž jich v pravdě Své, slovo Tvé pravda jest.“ (verš 17)

„…slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jedno jsme.“ (verš 22)

„Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno.“ (verš 23)

Teprve tehdy, když jsme všechno to, co je v této kapitole napsáno, vpravdě prožili, máme předpoklad k tomu, abychom se stali částí této božské jednoty. To znamená, že jsme museli přijmout věčný život. Jeho jméno nám muselo být zjeveno; museli jsme přijmout Jeho Slovo a být posvěceni v Jeho zjevené pravdě; Kristus musí přebývat v nás, jako Otec přebýval v Něm. Jen tak můžeme dosáhnout tétodokonalé duchovní jednoty. K tomu je zapotřebí božské zjevení, abychom i tento bod jasně poznali, a Jeho milost, abychom to prožili.

Tuto jednotu, za níž se náš Pán modlil, uskutečňuje Bůh Svým způsobem a všichni praví synové a dcery Boží ji prožijí. Nakonec budou s Jeho Slovem plně souhlasit a tak se jakožto údy Jeho těla stanou vzájemně s Ním, Hlavou, jedno. 1. Kor. 12:13 nám říká, jak se to děje: „Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme.“ Efezské napomíná Pavel: „Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož, i povoláni jste v jedné naději povolání svého. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.“ (Efez. 4:3–6)

Jak je ve verších 10 a 11 vyloženo, pět služeb je určeno k vybudování těla Kristova, „…až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova.“