Je psáno…

V lidech byla vždycky touha po jednotě. Před Bohem má však trvání jen to, co se koná podle Jeho vůle a Jím určeným způsobem. Jestliže někdy existovala doba, ve které by bylo nutné, aby Jeho lid byl zajedno, pak je to nyní. Avšak jak má tato jednota vypadat? Spolehlivou odpověď na tuto tak důležitou otázku může dát jen psané Slovo Boží. Dost dlouho se lidé pokoušeli uskutečnit své představy. Nyní by chtěl Bůh o tom oznámit Svému lidu čistou pravdu.

Volání po jednotě, po míru a bezpečnosti se stalo nejdůležitějším tématem doby. Nejvyšší hlavy států a vlivní náboženští vůdcové se sjednocují ve svých snahách, aby dosáhli tohoto „ideálního stavu“. I z rozličných kruhů „plného evangelia“ je slyšet volání po skutečné jednotě v Duchu. Přitom se opírají o místo v Janu 17:21, kde se Ježíš modlil za to „…aby všichni jedno byli.“ O kom to zde Pán mluvil? Za koho se modlil, aby byli jedno? Všichni, kteří mluví o jednotě a na ni očekávají, mají k tomu zřejmě rozličné pohnutky a cíle. Dokonce i antikrist bude používat toto Slovo a bude usilovat o světovou, všechno zahrnující jednotu.

V 1. Mojž. 11 čteme, že lidé na počátku byli jedno. Měli jednu řeč a sledovali jeden cíl: postavit věž, jejíž vrchol by dosahoval až do nebe. Tím si chtěli získat jméno, ale Bůh jejich plán zmařil. Nemohlo by se to týkat i dnešní doby? Nejdůležitější lekce, kterou se musíme naučit, je, že to božské nemůže být konáno lidským způsobem.

Několik příkladů z Písma nám má ukázat, jak rozdílné mohou být předpoklady pro jednotu. V 1. Král. 22 a 2. Paral. 18 je nám podávána zpráva o čtyřech stech prorocích, kteří byli zajedno a souhlasně říkali totéž. Achab, král Izraele, se zeptal judského krále Jozafata, zda s ním potáhne do boje. Přirozeně, že se tím cítil Jozafat poctěn, přisvědčil a pravil: „Jakž jsem já, tak jsi ty, jako lid tvůj, tak lid můj, a s tebouť budu v tom boji.“(2. Paral. 18:3) Jelikož Jozafat byl ale bohabojným mužem, chtěl předtím zjistit vůli Pána. Nato nechal Achab svolat čtyřista proroků, kteří mu jednomyslně prorokovali: „Táhni, nebo dá je Bůh v ruku královu.“(2. Paral. 18:5) Navzdory shodné odpovědi nebyl Jozafat zřejmě stále ještě uspokojen, neboť se zeptal: „Což již není zde proroka Páně žádného, abychom se ho zeptali?“ (verš 6)

Učinilo to velký dojem: stovky proroků souhlasily! A přesto se král vyptával po jednom jediném, který měl pravé Slovo Páně. Mnozí se dnes sjednocují v takzvaném „duchu bratrství“; protestanté, katolíci a jiná náboženství k sobě nacházejí cestu. My však máme právo se dozvědět, co Pán řekl ve Svém čistém Slově.

Prorok Micheáš, s nímž Achab nechtěl mít nic společného, zřejmě nenáležel k organizaci oné doby. Nacházel se mimo „ekumenické sjednocení“, byl ale zajedno s Bohem skrze pravé pomazání Ducha. Sedechiáš, mluvčí těch čtyř set, si dokonce udělal železné rohy a zvolal: „Tak praví Pán…“ a všichni ostatní se k tomu přidali. Jaké mocné shromáždění! A přesto byli všichni omámeni a svedeni lživým duchem, i když souhlasně prorokovali totéž a volali: „Tak praví Pán…“! Jen to, co řekl sám Bůh, je „Tak praví Pán“; všechno ostatní, i když to úplně souhlasí, je pobožný klam.

Posel, kterého poslali, aby přivedl Micheáše, mu radil: „Aj, řeči proroků těch jednostejné jsou a dobré před králem. Medle, buď řeč tvá, jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci.“ (verš 12) Odpověď muže Božího ale zněla: „Živť jest Pán, že cožkoli vyřkne Bůh můj, to mluviti budu.“ (verš 13) To, co řekl, byla čistá, čerstvě z trůnu zjevená pravda. Ve vidění byl vyzdvižen do slávy a směl naslouchat, co bylo stran té věci v nebi rozhodnuto (2. Paral. 18:18–22). Nadto především jeho vidění i jeho proroctví přesně souhlasilo se Slovem Páně, které ohledně Achaba zvěstoval prorok Eliáš (1. Král. 21:19; 22:38).

Micheáš si byl svou věcí úplně jist. Proto mohl říci Achabovi, který s ním chtěl zúčtovat, jakmile se ve zdraví navrátí z boje: „Jestliže se ty navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil Pán skrze mne. Přesto řekl: Slyštež, to všickni lidé.“ (verš 27) Každý pravý prorok bude v každé době souhlasit se všemi proroky, kteří mluvili ve jménu Pána. V moci božského zplnomocnění bude zvěstovat absolutní pravdu, i když se stovky sjednotí a budou říkat pravý opak. Totéž se týká apoštola, učitele, evangelisty – každé služby v Církvi živého Boha.