Je psáno…

Proroci byli již od mateřského lůna vyvoleni k určité službě (Jer. 1:5). Nejdříve byli nazýváni „vidoucími“, protože viděli vidění (1. Sam. 9:9). Přitom jejich význam jim byl darován Bohem skrze zjevení (Jer. 1:11–12). Slovo Páně se vždy stalo k prorokům tak, jak je psáno ve 4. Mojž. 12:6: „Slyšte nyní slova má: Prorok když jest mezi vámi, já Pán u vidění ukáži se jemu, ve snách mluviti budu s ním.“ Proto je pravý prorok Boží hlásnou troubou a může to, co musí říci, potvrdit tím „Tak praví Pán“. Kdokoli takového proroka přijme a jeho službu respektuje, obdrží za to mzdu proroka (Mat. 10:41). Současně nás Pán varuje před tím, abychom Jeho proroky nezavrhovali, když praví: „…prorokům mým nečiňte nic zlého.“ (1. Paral. 16:22; Žalm 105:15)

Zákon a starozákonní proroci byli až do Jana, od té doby je království Boží zvěstováno skrze evangelium (Luk. 16:16). Toto místo Písma je často uváděno jako domnělý důkaz toho, že Bůh v Novém zákoně již nemá žádného proroka. Avšak Jan sám byl prorokem; Simeon, který byl u posvěcení děťátka Ježíše v chrámě, byl prorok (Luk. 2:25–35); a náš Pán dal zaslíbení: „Protož aj, já posílám k vám proroky a moudré a učitele…“ (Mat. 23:34; Luk. 11:49) Zde použité slovo „učitelé“ se jistě nevztahuje na takové, kteří seděli u nohou nějakého Gamaliele. Ježíš mluvil o učitelích, kteří Jeho Slovo správně zvěstují: „Protož každý učitel umělý v království nebeském podobný jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.“ (Mat. 13:52)

Kdo čte Skutky apoštolů, zjistí, že ve sborech sloužili i proroci (kap. 11:27 + 13:1). V kap. 15:32 je psáno: „Judas pak a Sílas, byvše i oni proroci…“ V 1. Kor. 12 a 14 vysvětluje Pavel dary a služby v církvi a na konci svých výkladů píše: „Zdá-li se sobě kdo býti prorokem neb duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázaní Páně.“ (kap. 14:37) U Efez. 3 mluví o tom, že mu bylo svěřeno tajemství Kristovo, „kteréž za jiných věků nebylo známo synům lidským, tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům jeho a prorokům skrze Ducha.“ (verš 5) Z Efez. 4:11 a 1. Kor. 12:28 jednoznačně vyplývá, že Bůh sám dosadil do Církve rozličné úřady. V tom výčtu jsou uvedeni i proroci. Jak jsme na základě Písma svatého vyložili, došli jsme nyní k zvláštnímu bodu spásných dějin. Tato prorocká část vyžaduje zvláštního, Bohem poslaného proroka.

Všichni, kteří jsou znalí dějin, vědí, že už Mohamed a jiní si činili nárok být tím posledním prorokem podle Mal. 4:5, který měl přijít před velikým a hrozným dnem Páně. Skutečně se mnozí otevřeně označili za „Eliáše“ nebo mluvili o „službě Eliášově“. Avšak ani jeden z nich nepřivedl srdce synů Božích zpět k Pánu a Jeho Slovu. Naopak: oni sami byli daleko vzdáleni od apoštolsko-prorocké služby a zplodili jen vlastní následovníky. Avšak to všechno nebrání Bohu v tom, aby ve Svém čase splnil dané zaslíbení.