Již v druhém kázání poukázal Petr na to, že Spasitel zůstane v nebi až do času napravení všeho toho, co Bůh od počátku skrze Své svaté proroky zvěstoval (Sk.3:19-21). Zde je v řeckém textu uvedeno slovo „apokatastasis“, což v přesném znění slova znamená „uvedení do původního stavu“. V církvi Ježíše Krista tedy musí být všecko navráceno do původního stavu, jak to zaslíbil sám Pán v Mat.17:11 a Mar.9:12: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci (Mal.4:5).“ To se stane nyní, ještě než Ženich bude moci vzít Svoji Nevěstu domů.

Poté co zazněla poslední zvěst, která předchází druhému příchodu Krista, vysílá nyní Pán Své služebníky a zve k svatební hostině: „Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem … a všecko hotovo …“ (Mat.22:1-14). Záleží na zvaných, zda hledají výmluvy nebo následují volání. V Mat.24:45-47 čteme o moudrém služebníkovi a služebnictvu, kteří před příchodem Ženicha v pravý čas rozdávají duchovní pokrm. Pro spasené toto znamená, že vůle Boží se nyní uskutečňuje v každém tak, jak se nejprve děla při našem Spasiteli: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.“ (Jan.4:34). My očekáváme dokonání díla spasení církve, které je před námi a proto musí být náš duchovní pokrm spojen s přímou vůlí Boží. Až tehdy bude při nás pravdou: „V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou. … Ale tento, jednu oběť obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží, již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho. Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteří posvěceni bývají.“ (Žid.10:10-14).

V Mat.24:48-51 máme příklad špatného služebníka, který si v srdci myslí: „Můj Pán ještě dlouho nepřijde!“ a ostatní spoluslužebníky bije. Moudrý služebník přináší církvi Slovo, duchovní pokrm, skrytou manu, a rozsévá dobré semeno, které vyklíčí ve všech synech a dcerách Božích. Zlý služebník rozsévá výklady a tedy roztržky a bije ostatní služebníky, kteří se nepřipojí k jeho názoru. Každý kazatel, který sám neobdržel žádné přímé povolání ke službě, bude mít problém uvěřit, že někdo jiný byl opravdu povolán. A když se jedná o povolání, které je spojeno s Božími spásnými dějinami, tomu může tak jako tak věřit jen ten, kdo byl před založením světa předurčen (Ef.1:1-5). Ať se jednalo o proroky, o našeho Pána nebo o apoštoly – jenom ten, kdo byl z Boha, slyšel a věřil (Jan.8:47). Všichni ostatní odmítli, a dnes je tomu právě tak. Ale pokud jde o poslání, stále platí, co řekl Pán: „Kdo vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdo pak mnou pohrdá, pohrdá tím, kdo mne poslal.“ (Luk.10:16).

V Mat.25 zaznívá křik o půlnoci: „Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.“ Nakonec je řečeno: „Ty moudré panny, které hotovy byly, vešly s ním na svatbu, i zavřeny jsou dveře.“ Zde nacházíme nejdůležitější lekci v souvislosti s návratem Ježíše Krista: Poznáváme, že docela na konci je důraz položen na to, že jen moudré panny dosáhnou cíle.

Jako panna Marie byla Bohem vyvolena, aby Spasitel mohl vejít do lidstva, tak je církev určena k tomu, aby přijala Boží semeno, a tak může být Kristus zjeven v každém jednotlivci (Kol.3:1-4). Zde se jedná o uskutečnění Božího spásného plánu, jenž vyvrcholí návratem Ježíše Krista, totiž jak stojí psáno v 1.Kor.15, proměnou našich smrtelných těl v nesmrtelná: „A jak nyní neseme podobu pozemskou, tak také poneseme tu podobu nebeskou.“

Co se týká Marie, v Luk.1 jsou dva výroky zvláštního významu: „Já přece nevím o žádném muži“ a: „Hle, já jsem děvečka Páně, staň se mi podle tvého slova.“ Marie nalezla milost u Boha (v.30), že přijala slovo zaslíbení, které jí přinesl anděl Gabriel, aby se to Slovo stalo masitým tělem a Boží Syn se mohl narodit. Následující předpovědi se naplnily:

… že božské Semeno přijde skrze ženu (1.Moj.3:15). „Což pak Zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokud by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka …“ (Gal.3:19).

„Já budu jemu otcem, a on mi bude synem“ (2.Sam.7:14). „A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?“ (Žid.1:5b).

„Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.“ (Ž.2:7). „Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe?“ (Žid.1:5a).

Skrze zplození, které bylo zároveň stvořitelským aktem, bylo do Marie vloženo Boží Semeno. Proto On je ten „jednorozený“ Syn (Jan.3:16), ten Prvorozený mezi mnohými bratřími (Řím.8:29), Počátek nového Božího stvoření (Zj.3:14) a také ten Prvorozený celého – dokonalého stvoření (Kol.1:14-15). Je-li někdo v Kristu, je novým stvořením (2.Kor.5:17).

Dále se naplnilo: „Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života“ (v něm. př. Bible: „Ty jsi mne vložil matce do klínu“.) (Ž.22:10) a právě tak: „On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.“ (Ž.89:27-28). Co náleželo k prvnímu Kristovu příchodu, to shrnul vzkříšený Pán takto: „Tato jsou slova, která jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplnit všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmech o mně. Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.“ (Luk.24:44-45).

O co se jedná dnes? Také dnes se jedná o to, aby se naplnilo všecko, co je napsáno pro náš čas. Skrze pannu Marii a samotného Spasitele se naplnila zaslíbení ze Starého Zákona. Skrze moudré panny a samotného Spasitele se plní nyní všechna zaslíbení Písma pro tento časový úsek. Tak jako Marie, i my souhlasíme a říkáme: „Staň se mi podle slova tvého!“ (Luk.1:38). Na její zjištění: „Já nevím o žádném muži!“, jí anděl odpověděl: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího zastíní tebe, a proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno synem Božím.“(Luk.1:34-35).

Jako Marie přijala ve víře slovo zaslíbení a Duch Svatý ji zastínil, tak ve víře přijímají ti opravdově věřící slovo zaslíbení pro tento čas a budou naplněni mocí Ducha Svatého.

My máme to největší zaslíbení ze všech časů a prožíváme, jak ten »mužný syn«, ti přemožitelé, se v bolestech zrodu narodí z církve a konečně jako korunování nastane jejich „vytrženi k Bohu a Jeho trůnu“.

Již v druhém kázání poukázal Petr na to, že Spasitel zůstane v nebi až do času napravení všeho toho, co Bůh od počátku skrze Své svaté proroky zvěstoval (Sk.3:19-21). Zde je v řeckém textu uvedeno slovo „apokatastasis“, což v přesném znění slova znamená „uvedení do původního stavu“. V církvi Ježíše Krista tedy musí být všecko navráceno do původního stavu, jak to zaslíbil sám Pán v Mat.17:11 a Mar.9:12: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci (Mal.4:5).“ To se stane nyní, ještě než Ženich bude moci vzít Svoji Nevěstu domů.

Poté co zazněla poslední zvěst, která předchází druhému příchodu Krista, vysílá nyní Pán Své služebníky a zve k svatební hostině: „Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem … a všecko hotovo …“ (Mat.22:1-14). Záleží na zvaných, zda hledají výmluvy nebo následují volání. V Mat.24:45-47 čteme o moudrém služebníkovi a služebnictvu, kteří před příchodem Ženicha v pravý čas rozdávají duchovní pokrm. Pro spasené toto znamená, že vůle Boží se nyní uskutečňuje v každém tak, jak se nejprve děla při našem Spasiteli: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.“ (Jan.4:34). My očekáváme dokonání díla spasení církve, které je před námi a proto musí být náš duchovní pokrm spojen s přímou vůlí Boží. Až tehdy bude při nás pravdou: „V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou. … Ale tento, jednu oběť obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží, již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho. Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteří posvěceni bývají.“ (Žid.10:10-14).

V Mat.24:48-51 máme příklad špatného služebníka, který si v srdci myslí: „Můj Pán ještě dlouho nepřijde!“ aostatní spoluslužebníky bije. Moudrý služebník přináší církvi Slovo, duchovní pokrm, skrytou manu, a rozsévá dobré semeno, které vyklíčí ve všech synech a dcerách Božích. Zlý služebník rozsévá výklady a tedy roztržky a bije ostatní služebníky, kteří se nepřipojí k jeho názoru. Každý kazatel, který sám neobdržel žádné přímé povolání ke službě, bude mít problém uvěřit, že někdo jiný byl opravdu povolán. A když se jedná o povolání, které je spojeno s Božími spásnými dějinami, tomu může tak jako tak věřit jen ten, kdo byl před založením světa předurčen (Ef.1:1-5). Ať se jednalo o proroky, o našeho Pána nebo o apoštoly – jenom ten, kdo byl z Boha, slyšel a věřil (Jan.8:47). Všichni ostatní odmítli, a dnes je tomu právě tak. Ale pokud jde o poslání, stále platí, co řekl Pán: „Kdo vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdo pak mnou pohrdá, pohrdá tím, kdo mne poslal.“ (Luk.10:16).

V Mat.25 zaznívá křik o půlnoci: „Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.“ Nakonec je řečeno: „Ty moudré panny, které hotovy byly, vešly s ním na svatbu, i zavřeny jsou dveře.“ Zde nacházíme nejdůležitější lekci v souvislosti s návratem Ježíše Krista: Poznáváme, že docela na konci je důraz položen na to, že jen moudré panny dosáhnou cíle.

Jako panna Marie byla Bohem vyvolena, aby Spasitel mohl vejít do lidstva, tak je církev určena k tomu, aby přijala Boží semeno, a tak může být Kristus zjeven v každém jednotlivci (Kol.3:1-4). Zde se jedná o uskutečnění Božího spásného plánu, jenž vyvrcholí návratem Ježíše Krista, totiž jak stojí psáno v 1.Kor.15, proměnou našich smrtelných těl v nesmrtelná: „A jak nyní neseme podobu pozemskou, tak také poneseme tu podobu nebeskou.“

Co se týká Marie, v Luk.1 jsou dva výroky zvláštního významu: „Já přece nevím o žádném muži“ a: „Hle, já jsem děvečka Páně, staň se mi podle tvého slova.“ Marie nalezla milost u Boha (v.30), že přijala slovo zaslíbení, které jí přinesl anděl Gabriel, aby se to Slovo stalo masitým tělem a Boží Syn se mohl narodit. Následující předpovědi se naplnily:

… že božské Semeno přijde skrze ženu (1.Moj.3:15). „Což pak Zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokud by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka …“ (Gal.3:19).

„Já budu jemu otcem, a on mi bude synem“ (2.Sam.7:14). „A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?“ (Žid.1:5b).

„Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.“ (Ž.2:7). „Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe?“ (Žid.1:5a).

Skrze zplození, které bylo zároveň stvořitelským aktem, bylo do Marie vloženo Boží Semeno. Proto On je ten „jednorozený“ Syn (Jan.3:16), ten Prvorozený mezi mnohými bratřími (Řím.8:29), Počátek nového Božího stvoření (Zj.3:14) a také ten Prvorozený celého – dokonalého stvoření (Kol.1:14-15). Je-li někdo v Kristu, je novým stvořením (2.Kor.5:17).

Dále se naplnilo: „Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života“ (v něm. př. Bible: „Ty jsi mne vložil matce do klínu“.) (Ž.22:10) a právě tak: „On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.“ (Ž.89:27-28). Co náleželo k prvnímu Kristovu příchodu, to shrnul vzkříšený Pán takto: „Tato jsou slova, která jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplnit všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmech o mně. Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.“ (Luk.24:44-45).

O co se jedná dnes? Také dnes se jedná o to, aby se naplnilo všecko, co je napsáno pro náš čas. Skrze pannu Marii a samotného Spasitele se naplnila zaslíbení ze Starého Zákona. Skrze moudré panny a samotného Spasitele se plní nyní všechna zaslíbení Písma pro tento časový úsek. Tak jako Marie, i my souhlasíme a říkáme: „Staň se mi podle slova tvého!“ (Luk.1:38). Na její zjištění: „Já nevím o žádném muži!“, jí anděl odpověděl: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího zastíní tebe, a proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno synem Božím.“ (Luk.1:34-35).

Jako Marie přijala ve víře slovo zaslíbení a Duch Svatý ji zastínil, tak ve víře přijímají ti opravdově věřící slovo zaslíbení pro tento čas a budou naplněni mocí Ducha Svatého.

My máme to největší zaslíbení ze všech časů a prožíváme, jak ten »mužný syn«, ti přemožitelé, se v bolestech zrodu narodí z církve a konečně jako korunování nastane jejich „vytrženi k Bohu a Jeho trůnu“.