19. listopadu 2008 vydal Vatikán dekret, že jméno Boží Jahve v katolické liturgii již nesmí být užíváno. Tím svatá stolice splnila prosbu židovských rabínů, kteří argumentovali, že toto svaté Boží jméno může být opět zvěstováno až veleknězem v nově zbudovaném chrámu v Jeruzalémě. Toto jméno,pro které v hebrejském textu stojí čtyři souhlásky J H W H (Jod Heh Wav Heh) Bůh sám vyslovil: „Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi a řekl jemu: Já jsem Pán. Ukázal jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem Bůh – ten Pán silný všemohoucí; ale v jménu svém, Pán – »Elohim Jahve« nejsem poznán od nich.“ (2.Moj.6:2-3).

Úvodem ke zvěstování deseti přikázání mluvil ten Všemohoucí: „Já jsem ten Pán Jahve, tvůj Bůh Elohim, který tě vyvedl z Egypta ven …“ Potom On přikázal: „Nevezmeš jména Pána Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Pán toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.“ Jméno Boha smlouvy, Pána, je tak svaté, že mohlo být vysloveno jen s bázní v modlitebním uctívání při bohoslužbách. To Bůh sám tak určil a řekl: „Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě“ (2.Moj.20:24).

Toto svaté jméno nesmělo být vysloveno, když byl někdo mrtvý vynášen z domu, protože Bůh není Bohem mrtvých, ale těch živých: „A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, jen nepřipomínat jméno Pána.“ (poslední věta je podle něm. př. Bible. Am.6:10). Toto biblické místo bylo židovskými učenci špatně pochopeno tak, že jméno Jahve nesmí být již vůbec vysloveno. Když kolem roku 270 př. Kr. překládalo hebrejskou Bibli sedmdesát nebo dvaasedmdesát židovských učenců v Alexandrii, v Egyptě do řečtiny, dopustili se veliké chyby: V tomto překladu zvaném „Septuaginta“, přeložili jméno Jahve jako „Kyrios“.

Židovští učenci v Tiberii se Septuagintou a zde užitým označením „Kyrios“ vůbec nesouhlasili. Později se v samotně hebrejské tóře četlo „Adonai“ tam, kde je napsáno Jahve. Dodnes se Židé modlí „Elohim Adonai“ místo »Elohim Jahve«. Všechna tři označení pro pána – „Adonai“, „Kyrios“ a „Dominus“ nemají žádný přímý vztah k Bohu. Adonai může být velitel, Kyrios panovník, Dominus vrchní velitel, ale žádný z nich není v přímém vztahu k jedinému pravému Bohu, který se zjevil Svým jménem smlouvy »Elohim Jahve«. Také označení „Jehova“ je špatným výkladem a je užíváno teprve od roku 1518.

1. listopadu 2008 vydal Vatikán dekret, že jméno Boží Jahve v katolické liturgii již nesmí být užíváno. Tím svatá stolice splnila prosbu židovských rabínů, kteří argumentovali, že toto svaté Boží jméno může být opět zvěstováno až veleknězem v nově zbudovaném chrámu v Jeruzalémě. Toto jméno,  pro které v hebrejském textu stojí čtyři souhlásky J H W H (Jod Heh Wav Heh) Bůh sám vyslovil: „Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi a řekl jemu: Já jsem Pán. Ukázal jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem Bůh – ten Pán silný všemohoucí; ale v jménu svém, Pán – »Elohim Jahve« nejsem poznán od nich.“ (2.Moj.6:2-3).

Úvodem ke zvěstování deseti přikázání mluvil ten Všemohoucí: „Já jsem ten Pán Jahve, tvůj Bůh Elohim, který tě vyvedl z Egypta ven …“ Potom On přikázal: „Nevezmeš jména Pána Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Pán toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.“ Jméno Boha smlouvy, Pána, je tak svaté, že mohlo být vysloveno jen s bázní v modlitebním uctívání při bohoslužbách. To Bůh sám tak určil a řekl: „Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě“ (2.Moj.20:24).

Toto svaté jméno nesmělo být vysloveno, když byl někdo mrtvý vynášen z domu, protože Bůh není Bohem mrtvých, ale těch živých: „A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, jen nepřipomínat jméno Pána.“ (poslední věta je podle něm. př. Bible. Am.6:10). Toto biblické místo bylo židovskými učenci špatně pochopeno tak, že jméno Jahve nesmí být již vůbec vysloveno. Když kolem roku 270 př. Kr. překládalo hebrejskou Bibli sedmdesát nebo dvaasedmdesát židovských učenců v Alexandrii, v Egyptě do řečtiny, dopustili se veliké chyby: V tomto překladu zvaném „Septuaginta“, přeložili jméno Jahve jako „Kyrios“.

Židovští učenci v Tiberii se Septuagintou a zde užitým označením „Kyrios“ vůbec nesouhlasili. Později se v samotně hebrejské tóře četlo „Adonai“ tam, kde je napsáno Jahve. Dodnes se Židé modlí „Elohim Adonai“ místo »Elohim Jahve«. Všechna tři označení pro pána – „Adonai“, „Kyrios“ a „Dominus“ nemají žádný přímý vztah k Bohu. Adonai může být velitel, Kyrios panovník, Dominus vrchní velitel, ale žádný z nich není v přímém vztahu k jedinému pravému Bohu, který se zjevil Svým jménem smlouvy »Elohim Jahve«. Také označení „Jehova“ je špatným výkladem a je užíváno teprve od roku 1518.