„A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslích vašich hynouce!“ (Žid.12:3).

Od roku 1949 uplynulo dvakrát 30 let. Od toho okamžiku, kdy jsem zažil své prožití spásy roku 1949 v Hamburku ve sboru na Bachstrasse, hořel ve mně oheň křtu Ducha a Boží láska, která byla vylita skrze Ducha Svatého do mé duše, mne nutila, podle Slova našeho Pána: „a budete mi svědkové“, abych to také konal. Od té doby jsem bez ustání směl sloužit svému Spasiteli. Roku 1959 jsem navzdory mé pravidelné práci a své již rozsáhlé službě, začal překládat kázání bratra Branhama. Roku 1964 jsem podnikl první misijní cestu do Indie; na zpáteční cestě jsem se zastavil v Izraeli. Od roku 1968 jsem pravidelně navštěvoval také východoevropské země včetně Sovětského svazu a do roku 1979 jsem kázal již v 86 zemích.

V těch požehnaných sedmdesátých letech jsme vybudovali Boží dům a misijní budovu na stavebním pozemku velkém 10.000 čtverečních metrů. V letech 1968 až 1978 dosáhla týdenní dvacetiminutová kázání vysílaná přes rádio Luxemburg německy mluvící sourozence ve východní a západní Evropě. V roce 1976 se zúčastnili naší mezinárodní konference kazatelé z 33 zemí.

Vpravdě, roku 1979 jsem měl za sebou bohatě požehnaný třicetiletý úsek. Ale nyní se otevřelo peklo, aby mne, lokální sbor a misijní dílo v celém světě zničilo. Pro tak mnohé to byl osudný rok s důsledky pro věčnost.

Nač jsem nepomyslel, bylo, že Pán v Mat.16 po slovech: „Já chci stavět Svoji církev“, ještě řekl: „… ty brány pekelné ji ale nepřemohou.“

Nyní, kdy Pán Svoji církev zase staví na původním základu, jak vyložil Pavel: „Vzdělaní na základě apoštolů a proroků“, by ji ten nepřítel nejraději úplně zničil. Ale přemoci církev se mu nemůže podařit. Je to ten nejposlednější úsek, kdy se Satan staví přímo před tu ženu – církev, z níž se narodí ten mužný syn – zástup přemožitelů a bude vytržen (Zj.12). Ježíš je a zůstane vítězem, a všichni pravdiví synové a dcery Boží přemohou toho žalobníka bratří a prožijí to veliké zaslíbení: „… abyste, kde jsem já, i vy byli.“ (Jan.14:1-3; Zj.3:20 aj.).

Co se týká uplynulých třiceti let, mám svého Spasitele přímo před očima. ON začal dějinně spásnou službu a pověření vykonávat ve Svých 30 letech (Luk.3:23). Předcházela Jej pověst, že se narodil nemanželsky.

Ano, bylo to zapotřebí, tak by se člověk mohl ptát, že Marie byla zasnoubená, a vyvstalo podezření, že by se již něco stalo? A to nejhorší bylo: Jedni si mysleli, že On je Josefův, jiní zase, že je nějakého římského legionáře.

Jenom ti opravdově věřící věděli a vědí, kdo On byl a je: „TY jsi Kristus, ten Syn Boha živého!“ Ano! „Tělo a krev ti to nezjevily, nýbrž Můj Otec v nebesích!“ Všechno vycházející a přicházející od Boha je založeno na zjevení.

Ovšem ve chvíli, když ti učenci byli sprostí, a našemu Pánu řekli: „My jsme se nenarodili z cizoložstva.“ ON jim odpověděl: „Vy pocházíte od vašeho otce, ďábla!“ Z něčeho tak sprostého, jako být narozený z cizoložství nebo v něm žít, nemůže být Boží muž podezírán. To dělají jen učenci a farizeové, jejichž otec je ďábel. Davidovi mohli vytýkat cizoložství, ale ne Abrahamovi, Mojžíšovi nebo mně.

Bolí to, být v celém světě pomlouván nejhorším způsobem a ocejchován jako „svůdce“, který ztratil své povolání. Odkdy Bůh odnímá povolání? Ale myslím na to, že se i nyní při služebníku musí naplnit, co se stalo již s naším Pánem: „A mnoho řečí bylo o něm v zástupu. Nebo někteří pravili, že dobrý jest, a jiní pravili: Není, ale svádí zástup.“ (Jan7:12). Jestliže se služebníku vede jako jeho Mistru, má být spokojen, i když je nazván „belzebubem“ a příslušníci jeho domácnosti se stanou jeho nepřítelem (Mat.10:21-42). Všechno, co Pán řekl, se musí naplnit. Tak jako Spasitel byli také proroci a apoštolové terčem Satana. Nyní tomu nemůže být jinak. To je dobré znamení. O těch, které Pán vysílá jako Své služebníky, řekl: „Pamatujte na tu řeč, kterou jsem já mluvil vám: Není služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vám se protivit budou; poněvadž řeči mé šetřili, i vaší šetřit budou“ (Jan.15:20). Také Pavel to prožil: „… Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní“ (2.Kor.6:8).

V 2.Kor.11 se Pavel obával, že had ty věřící lstivě svede, jako se to stalo s Evou. Také nyní jedni budou slyšet na to, co řekla jedna žena, která byla podvedena nepřítelem, z jejíchž úst každé biblické místo a každý citát vyšel převráceně (1.Tim.2:11-14), ostatní poznají, že Boží Slovo v ústech Božího muže je čistá pravda (1.Kr.17:24).

Já přenechávám všechno tomu, který spravedlivě soudí a mám jen jedno přání: Boží zvěst plného evangelia nést do svého posledního dechu. To se během těch uplynulých 60 letech v mém životě pro mého milovaného Pána dělo a má to tak zůstat, až ta dokonalá Církev – Nevěsta se setká s Ženichem.

Tak jsem to v lednu 1981 viděl, když jsem byl vzat z těla a prožil s sebou vytržení, veliký zástup – všichni mladí a bíle odění – byli vzati vzhůru. Všem se to vyplatí, kteří nebyli spojeni jen s prorokem, ale jsou na věky spojeni s Bohem. Ten cíl je velice blízko. Maranatha!

Jsme vděčni za prorocké slovo, které jako jasné světlo září ve tmě (2.Petr.1:19). Nikdo nezná dne ani hodiny, ale znamení času promlouvají jasnou řečí. Věrný Pán nechť otevře nám všem porozumění a daruje nám plnou milost k přípravě pro zcela blízký návrat Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

„Jist jsa tím, že ten, kterýž začal v vás dílo dobré, dokoná až do dne Ježíše Krista“ (Fil.1:6).

„A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslích vašich hynouce!“ (Žid.12:3).

Od roku 1949 uplynulo dvakrát 30 let. Od toho okamžiku, kdy jsem zažil své prožití spásy roku 1949 v Hamburku ve sboru na Bachstrasse, hořel ve mně oheň křtu Ducha a Boží láska, která byla vylita skrze Ducha Svatého do mé duše, mne nutila, podle Slova našeho Pána: „a budete mi svědkové“, abych to také konal. Od té doby jsem bez ustání směl sloužit svému Spasiteli. Roku 1959 jsem navzdory mé pravidelné práci a své již rozsáhlé službě, začal překládat kázání bratra Branhama. Roku 1964 jsem podnikl první misijní cestu do Indie; na zpáteční cestě jsem se zastavil v Izraeli. Od roku 1968 jsem pravidelně navštěvoval také východoevropské země včetně Sovětského svazu a do roku 1979 jsem kázal již v 86 zemích.

V těch požehnaných sedmdesátých letech jsme vybudovali Boží dům a misijní budovu na stavebním pozemku velkém 10.000 čtverečních metrů. V letech 1968 až 1978 dosáhla týdenní dvacetiminutová kázání vysílaná přes rádio Luxemburg německy mluvící sourozence ve východní a západní Evropě. V roce 1976 se zúčastnili naší mezinárodní konference kazatelé z 33 zemí.

Vpravdě, roku 1979 jsem měl za sebou bohatě požehnaný třicetiletý úsek. Ale nyní se otevřelo peklo, aby mne, lokální sbor a misijní dílo v celém světě zničilo. Pro tak mnohé to byl osudný rok s důsledky pro věčnost.

Nač jsem nepomyslel, bylo, že Pán v Mat.16 po slovech: „Já chci stavět Svoji církev“, ještě řekl: „… ty brány pekelné ji ale nepřemohou.“

Nyní, kdy Pán Svoji církev zase staví na původním základu, jak vyložil Pavel: „Vzdělaní na základě apoštolů a proroků“, by ji ten nepřítel nejraději úplně zničil. Ale přemoci církev se mu nemůže podařit. Je to ten nejposlednější úsek, kdy se Satan staví přímo před tu ženu – církev, z níž se narodí ten mužný syn – zástup přemožitelů a bude vytržen (Zj.12). Ježíš je a zůstane vítězem, a všichni pravdiví synové a dcery Boží přemohou toho žalobníka bratří a prožijí to veliké zaslíbení: „… abyste, kde jsem já, i vy byli.“ (Jan.14:1-3; Zj.3:20 aj.).

Co se týká uplynulých třiceti let, mám svého Spasitele přímo před očima. ON začal dějinně spásnou službu a pověření vykonávat ve Svých 30 letech (Luk.3:23). Předcházela Jej pověst, že se narodil nemanželsky.

Ano, bylo to zapotřebí, tak by se člověk mohl ptát, že Marie byla zasnoubená, a vyvstalo podezření, že by se již něco stalo? A to nejhorší bylo: Jedni si mysleli, že On je Josefův, jiní zase, že je nějakého římského legionáře.

Jenom ti opravdově věřící věděli a vědí, kdo On byl a je: „TY jsi Kristus, ten Syn Boha živého!“ Ano! „Tělo a krev ti to nezjevily, nýbrž Můj Otec v nebesích!“ Všechno vycházející a přicházející od Boha je založeno na zjevení.

Ovšem ve chvíli, když ti učenci byli sprostí, a našemu Pánu řekli: „My jsme se nenarodili z cizoložstva.“ ON jim odpověděl: „Vy pocházíte od vašeho otce, ďábla!“ Z něčeho tak sprostého, jako být narozený z cizoložství nebo v něm žít, nemůže být Boží muž podezírán. To dělají jen učenci a farizeové, jejichž otec je ďábel. Davidovi mohli vytýkat cizoložství, ale ne Abrahamovi, Mojžíšovi nebo mně.

Bolí to, být v celém světě pomlouván nejhorším způsobem a ocejchován jako „svůdce“, který ztratil své povolání. Odkdy Bůh odnímá povolání? Ale myslím na to, že se i nyní při služebníku musí naplnit, co se stalo již s naším Pánem: „A mnoho řečí bylo o něm v zástupu. Nebo někteří pravili, že dobrý jest, a jiní pravili: Není, ale svádí zástup.“ (Jan7:12). Jestliže se služebníku vede jako jeho Mistru, má být spokojen, i když je nazván „belzebubem“ a příslušníci jeho domácnosti se stanou jeho nepřítelem (Mat.10:21-42). Všechno, co Pán řekl, se musí naplnit. Tak jako Spasitel byli také proroci a apoštolové terčem Satana. Nyní tomu nemůže být jinak. To je dobré znamení. O těch, které Pán vysílá jako Své služebníky, řekl: „Pamatujte na tu řeč, kterou jsem já mluvil vám: Není služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vám se protivit budou; poněvadž řeči mé šetřili, i vaší šetřit budou“ (Jan.15:20). Také Pavel to prožil: „… Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní“ (2.Kor.6:8).

V 2.Kor.11 se Pavel obával, že had ty věřící lstivě svede, jako se to stalo s Evou. Také nyní jedni budou slyšet na to, co řekla jedna žena, která byla podvedena nepřítelem, z jejíchž úst každé biblické místo a každý citát vyšel převráceně (1.Tim.2:11-14), ostatní poznají, že Boží Slovo v ústech Božího muže je čistá pravda (1.Kr.17:24).

Já přenechávám všechno tomu, který spravedlivě soudí a mám jen jedno přání: Boží zvěst plného evangelia nést do svého posledního dechu. To se během těch uplynulých 60 letech v mém životě pro mého milovaného Pána dělo a má to tak zůstat, až ta dokonalá Církev – Nevěsta se setká s Ženichem.

Tak jsem to v lednu 1981 viděl, když jsem byl vzat z těla a prožil s sebou vytržení, veliký zástup – všichni mladí a bíle odění – byli vzati vzhůru. Všem se to vyplatí, kteří nebyli spojeni jen s prorokem, ale jsou na věky spojeni s Bohem. Ten cíl je velice blízko. Maranatha!

Jsme vděčni za prorocké slovo, které jako jasné světlo září ve tmě (2.Petr.1:19). Nikdo nezná dne ani hodiny, ale znamení času promlouvají jasnou řečí. Věrný Pán nechť otevře nám všem porozumění a daruje nám plnou milost k přípravě pro zcela blízký návrat Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

„Jist jsa tím, že ten, kterýž začal v vás dílo dobré, dokoná až do dne Ježíše Krista“ (Fil.1:6).