Bratři, kteří se dostali pod falešný vliv a mají problém s mou službou a povoláním, se ptají: „Proč bratr Branham veřejně nezmínil tvé jméno?“ S ohledem na biblické proroctví se neptám: Proč Bůh ten Pán v proroku Izaiášovi 40:3 neuvedl jméno, nýbrž jen zmínil připravovatele cesty? Stačilo to, co Bůh ten Pán řekl: „Hlas volajícího na poušti …“

Též v Mal.3 je napsáno jenom: „Aj, já posílám anděla svého …“ Jméno posla nebylo uvedeno.

V nejdůležitějším zaslíbení pro náš čas, totiž v Mal.4:5, to jméno nebylo uvedeno ani v Mat.17:11 a Mar.9:12. Bůh ten Pán řekl jen: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci…“ Představte si, že by bylo psáno: „… bude se jmenovat William M.Branham“, potom by přece všichni – i ti světoznámí evangelisté – byli nuceni jemu věřit. Bůh ale nikoho nenutí. Pravá víra je přímý dar Boží, zjevení, které je spojeno se zaslíbením a jeho naplněním. Kdo nechce nebo nemůže věřit, tak také nebude, ani kdyby někdo vstal z mrtvých, řekl náš Pán (Luk.16:29-31).

Představte si, v Mat.24:45-47 by bylo psáno nejen o moudrém služebníkovi, který duchovní pokrm rozdává vší čeledi, ale i jeho jméno. Pak by přece všichni, také ti bludaři, byli nuceni jemu věřit. Když se mě Don Bablitz, který řídil to zasílání v Edmontonu, ptal, zda je také o mé celosvětové službě v Bibli psáno, tak jako o službě bratra Branhama, rozhodně jsem to odmítl. Ale během 24 hodin Bůh sám na to odpověděl. Ještě jednou o tom svědčím, v to nedělní ráno 19. září 1976, když právě vyšlo slunce, v Edmontonu, v Kanadě, jsem slyšel vše pronikající hlas Pána: „Můj služebníku, Já jsem tě podle Mat.24, verš 45-47 určil k tomu, abys ten pokrm rozdával.“ O tomto biblickém místě jsem nikdy neuvažoval, natož abych o tom kázal. Ale ta slova Pána jsou tak pravá jako Jan 3:16. Platí jednou provždy, co On řekl: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal“ (Jan.13:20).

Ten zmrtvýchvstalý Pán řekl apoštolům: „… Tedy řekl jim opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás“ (Jan.20:21). To bylo pokračování spásných dějin. Pavel, jehož jméno také nikdy nebylo oznámeno, měl takové pověření ve spásných dějinách. On dokonce to prorocké slovo z Iz.49:6; Mat.12:17-21, které prorokovalo o našem Pánu, užil na sebe a apoštoly. „Neboť nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům …“ (Sk.13:47). My ještě dnes neseme – já každopádně – tutéž spásnou zvěst, kterou jsme od Něho slyšeli (1.Jan.1:5). Několik milionů lidí v těch asi 150 zemích, které jsem navštívil, ji slyšeli také z mých úst a mnozí Pána chválili.

Na počátku nejdůležitější kapitoly ve Starém Zákoně týkající se spásných dějin je psáno: „Kdo uvěřil kázaní našemu? A rámě Pánovo komu jest zjeveno?“ (Iz.53:1) Jen ten, kdo uvěří poslanému od Boha, uzří rámě Pána zjevené.

Jen moudré panny, které jsou skutečně naplněny Duchem Svatým a jsou Duchem vedeny, poznávají, co je v Mat.24 zaslíbeno a potvrzeno bratrem Branhamem, zatímco se naplňuje Mat.25. Nyní zaznívá poslední zvěst, poslední volání – je to volání k probuzení, neboť všechny panny usnuly. To poslední volání je spojeno s hlavním tématem: „Aj, Ženich přichází. Vyjděte Mu vstříc!“

„Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i poznání Božího! Jak jsou nevyzpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!“ (Řím.11:33). Až dodnes nemohl žádný člověk Bohu říci, co a jak má dělat. Jednou provždy platí: „… a všecko, co se mi líbí, to vykonám!“

Nejprve jsou ta zaslíbení – potom je On naplní. Když nadešel čas, naplnit zaslíbení dané lidu izraelskému z 1.Moj.15:13, zjevil se Pán Svému služebníku Mojžíšovi. Když se tento úsek chýlil ke konci, pověřil Bůh ten Pán Svého služebníka Jozue. Když vykonal svoji službu Eliáš, následoval Elizeus. Šlo to vždy dále. Když vykonal své pověření Jan Křtitel, započala služba našeho Pána. Když bylo spasení dokonáno, byla založena novozákonní církev. Také Petr, muž první hodiny, byl připraven. Potom přišlo zvláštní povolání apoštola Pavla a nakonec obdržel apoštol Jan definitivní zjevení Ježíše Krista. Tomu bylo ukázáno všechno, co se až do konce času stane, ano, viděl již nová nebesa a novou Zemi.

Ve čtyřech evangeliích nacházíme všechno, od narození Spasitele až po Jeho nanebevstoupení. Skutky apoštolů ukazují, co se dělo v církvi Ježíše Krista, co se kázalo, jak se křtilo a jak prožívali křest Duchem Svatým. Pavel v těch dopisech vydal celkový přehled, ať se to týkalo evangelizační, učitelské nebo prorocké části spásných dějin. Z Boží milosti jsem své pověření z 2. dubna 1962 v uplynulých 47 letech vykonával v celém světě.

Bratři, kteří se dostali pod falešný vliv a mají problém s mou službou a povoláním, se ptají: „Proč bratr Branham veřejně nezmínil tvé jméno?“ S ohledem na biblické proroctví se neptám: Proč Bůh ten Pán v proroku Izaiášovi 40:3 neuvedl jméno, nýbrž jen zmínil připravovatele cesty? Stačilo to, co Bůh ten Pán řekl: „Hlas volajícího na poušti …“

Též v Mal.3 je napsáno jenom: „Aj, já posílám anděla svého …“ Jméno posla nebylo uvedeno.

V nejdůležitějším zaslíbení pro náš čas, totiž v Mal.4:5, to jméno nebylo uvedeno ani v Mat.17:11 a Mar.9:12. Bůh ten Pán řekl jen: „Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci…“ Představte si, že by bylo psáno: „… bude se jmenovat William M.Branham“, potom by přece všichni – i ti světoznámí evangelisté – byli nuceni jemu věřit. Bůh ale nikoho nenutí. Pravá víra je přímý dar Boží, zjevení, které je spojeno se zaslíbením a jeho naplněním. Kdo nechce nebo nemůže věřit, tak také nebude, ani kdyby někdo vstal z mrtvých, řekl náš Pán (Luk.16:29-31).

Představte si, v Mat.24:45-47 by bylo psáno nejen o moudrém služebníkovi, který duchovní pokrm rozdává vší čeledi, ale i jeho jméno. Pak by přece všichni, také ti bludaři, byli nuceni jemu věřit. Když se mě Don Bablitz, který řídil to zasílání v Edmontonu, ptal, zda je také o mé celosvětové službě v Bibli psáno, tak jako o službě bratra Branhama, rozhodně jsem to odmítl. Ale během 24 hodin Bůh sám na to odpověděl. Ještě jednou o tom svědčím, v to nedělní ráno 19. září 1976, když právě vyšlo slunce, v Edmontonu, v Kanadě, jsem slyšel vše pronikající hlas Pána: „Můj služebníku, Já jsem tě podle Mat.24, verš 45-47 určil k tomu, abys ten pokrm rozdával.“ O tomto biblickém místě jsem nikdy neuvažoval, natož abych o tom kázal. Ale ta slova Pána jsou tak pravá jako Jan 3:16. Platí jednou provždy, co On řekl: „Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, koho bych já poslal, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal“ (Jan.13:20).

Ten zmrtvýchvstalý Pán řekl apoštolům: „… Tedy řekl jim opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás“ (Jan.20:21). To bylo pokračování spásných dějin. Pavel, jehož jméno také nikdy nebylo oznámeno, měl takové pověření ve spásných dějinách. On dokonce to prorocké slovo z Iz.49:6; Mat.12:17-21, které prorokovalo o našem Pánu, užil na sebe a apoštoly. „Neboť nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům …“ (Sk.13:47). My ještě dnes neseme – já každopádně – tutéž spásnou zvěst, kterou jsme od Něho slyšeli (1.Jan.1:5). Několik milionů lidí v těch asi 150 zemích, které jsem navštívil, ji slyšeli také z mých úst a mnozí Pána chválili.

Na počátku nejdůležitější kapitoly ve Starém Zákoně týkající se spásných dějin je psáno: „Kdo uvěřil kázaní našemu? A rámě Pánovo komu jest zjeveno?“ (Iz.53:1) Jen ten, kdo uvěří poslanému od Boha, uzří rámě Pána zjevené.

Jen moudré panny, které jsou skutečně naplněny Duchem Svatým a jsou Duchem vedeny, poznávají, co je v Mat.24 zaslíbeno a potvrzeno bratrem Branhamem, zatímco se naplňuje Mat.25. Nyní zaznívá poslední zvěst, poslední volání – je to volání k probuzení, neboť všechny panny usnuly. To poslední volání je spojeno s hlavním tématem: „Aj, Ženich přichází. Vyjděte Mu vstříc!“

„Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i poznání Božího! Jak jsou nevyzpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!“ (Řím.11:33). Až dodnes nemohl žádný člověk Bohu říci, co a jak má dělat. Jednou provždy platí: „… a všecko, co se mi líbí, to vykonám!“

Nejprve jsou ta zaslíbení – potom je On naplní. Když nadešel čas, naplnit zaslíbení dané lidu izraelskému z 1.Moj.15:13, zjevil se Pán Svému služebníku Mojžíšovi. Když se tento úsek chýlil ke konci, pověřil Bůh ten Pán Svého služebníka Jozue. Když vykonal svoji službu Eliáš, následoval Elizeus. Šlo to vždy dále. Když vykonal své pověření Jan Křtitel, započala služba našeho Pána. Když bylo spasení dokonáno, byla založena novozákonní církev. Také Petr, muž první hodiny, byl připraven. Potom přišlo zvláštní povolání apoštola Pavla a nakonec obdržel apoštol Jan definitivní zjevení Ježíše Krista. Tomu bylo ukázáno všechno, co se až do konce času stane, ano, viděl již nová nebesa a novou Zemi.

Ve čtyřech evangeliích nacházíme všechno, od narození Spasitele až po Jeho nanebevstoupení. Skutky apoštolů ukazují, co se dělo v církvi Ježíše Krista, co se kázalo, jak se křtilo a jak prožívali křest Duchem Svatým. Pavel v těch dopisech vydal celkový přehled, ať se to týkalo evangelizační, učitelské nebo prorocké části spásných dějin. Z Boží milosti jsem své pověření z 2. dubna 1962 v uplynulých 47 letech vykonával v celém světě.