Ve Zjevení 1 vidíme Spasitele jako Syna člověka procházet mezi sedmi zlatými svícny. V pravé ruce drží sedm hvězd; z Jeho úst vychází oboustranně ostrý meč a Jeho zjevení je oslnivé jako slunce.

V druhé a třetí kapitole nalézáme to TAK PRAVÍ PÁN sedmi andělům sedmi církvím. Na závěr každé zvěsti je přemožitelům vždy dáno zaslíbení.

Ve čtvrté kapitole viděl Jan Pána na trůnu, který obklopovala duha. Viděl skleněné moře, čtyři živé bytosti, čtyřiadvacet starších, a slyšel to „svatý, svatý, svatý je Pán, ten všemohoucí Bůh, který byl, který je a který přichází!“

V páté kapitole Jan viděl v pravé ruce toho, který sedí na trůnu, Knihu se sedmi pečetěmi. Slyšel jednoho ze starších: „Neplač! Lev z kmene Juda přemohl, … je hoden vzít tu knihu a zlomit její pečetě.“ Potom viděl Beránka, jakoby byl právě zabitý, a On vzal tu knihu, aby zlomil ty pečetě.

V šesté kapitole (v.1-8) jsme seznámeni s tím, co bylo oznámeno pro časové období prvních čtyř pečetí. První čtyři pečetě ukazují antikrista ve čtyřech vývojových stupních v celém času církve až do konce.

V páté pečeti (v.9-11) vidíme židovské mučedníky, jejichž duše odpočívají pod oltářem zápalných obětí a volají o pomstu. Oni musí čekat, až jejich spoluslužebníci a bratři v čase soužení, také jako oni, podstoupí mučednickou smrt.

V šesté pečeti (v.12-17) jsme nejpřesněji informováni o tom, co se bude dít po vytržení v době velikého soužení a pronásledování. Potom se zatmí slunce, a měsíc se promění v krev, hvězdy budou padat z nebe (6:12). Tak je to napsáno již u Joele 2:31; 3:15 a Sk.2:20.

A aby všichni porozuměli harmonickému souladu událostí podle biblických proroctví a mohli je zařadit, uvádíme zde zase, co náš Pán sám řekl, abychom věděli, kdy se toto stane: „A hned po soužení těch dnů, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padat s nebe a moci nebeské budou se pohybovat“ (Mat.24:29).

Šestá pečeť je jednoznačně úvodem do dne Páně, dne hněvu. Tak je to psáno: „I pohleděl jsem, když otevřel pečeť šestou, a aj, zemětřesení veliké stalo se, a slunce učiněno jest černé jako pytel žíněný, a měsíc všechen byl jako krev … Neboť přišel den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci obstát?“ (Zj.6:12-17).

Bratr Branham chtěl mluvit o těch sedmi pozounech, ale bylo mu řečeno, že se netýkají církve, ale spadají do období pro Izrael. Přesně vzato v době šesté a sedmé pečetě se děje všechno, co se týká pozounových soudů a také soudů koflíků hněvu, vše, co nastane po vytržení až do vyhlášení královské vlády.

V sedmé kapitole od verše 1 až 8 je zapečeťováno 144.000 z dvanácti kmenů Izraele. Od verše 9 až 17 čteme, že Bůh také zachová věrnost těm, kteří Jemu náleží, ale nebyli připraveni, aby mohli být při vytržení. Drželi se víry a zbílili svá roucha v krvi Beránka. Dokonce po vytržení ještě ta krev mluví za spasené, kteří musí projít tím velikým trápením. Ti vytržení jsou na trůnu a panují s Kristem (Zj.3:21; 5:10). Ti, kteří přijdou z toho soužení, jsou před trůnem. Oni budou Bohu dnem i nocí sloužit v Jeho chrámu. Kdo tvrdí, že ta krev už teď není na trůnu milosti, ten se strašlivě mýlí.

V osmé kapitole při otvírání sedmé pečetě, jsme obeznámeni se sedmým pozounovým andělem. Následujícímu musíme věnovat pozornost:

Je sedm sborových andělů (Zj.1 až 3).

Je sedm pozounových andělů (kap. 8 až 11).

Je sedm andělů se sedmi koflíky hněvu (kap.15 a 16).

Zůstává tajemstvím, proč bratr Branham 24. března 1963, když mluvil o sedmé pečeti, četl ze Zj.8 jen první verš. O tom, co se stalo během té půlhodiny ticha v nebi, není nic napsáno, o to více se ve verši 2 dozvídáme o tom, co se děje během sedmé pečeti na Zemi: „I viděl jsem sedm andělů, kteříž stojí před obličejem Božím, jimž dáno sedm trub.“

Potom jsou popsány podrobnosti: „A těch sedm andělů, kteří měli sedm trub, připravili se, aby troubili.“ (v.6).

Zapamatujte si: Při otevření sedmé pečetě se nejedná o to, co bylo řečeno sedmi andělům církve, nýbrž o to, co se během pozounových soudů děje na Zemi:

Verš 7: „I zatroubil první anděl …“

Verš 8 a 9: „Potom zatroubil druhý anděl …“

Verš 10 a 11: „A vtom třetí anděl zatroubil …“

Verš 12 a 13: „Potom čtvrtý anděl zatroubil …“

Kap. 9:1-12: „Potom anděl pátý zatroubil …“

Kap. 9:13-21: „Tedy šestý anděl zatroubil …“

Všechno, co je v kapitolách 8 a 9 předpověděno, se stane stoprocentně tak, jak je to napsáno v Božím Slově.

V desáté kapitole sestupuje Pán jako Anděl Smlouvy, jako ten původní majitel a postaví Své nohy na zemi a moře. Přesně jako ve 4. kapitole je také zde obklopen duhou. Potom řve jako Lev z kmene Juda, neboť se to týká Izraele (Jer.25:30b; Oz.11:10; Joel.3:16; Am.1:2), a teprve potom zazní hlasy hromů.

Každé hromové učení je náboženská fantazie, výklad, který Bůh zakázal (2.Petr.1:20). Dodnes z těch pozounových andělů ještě žádný nezatroubil. 28. února 1963 nezaznělo těch „sedm hlasů“, ale sedm mocných hromových ran, kdy se otřásla celá krajina. Přitom pozornost bratra Branhama byla zaměřena na zjevení sedmi pečetí, jak mu to bylo řečeno z nadpřirozeného mraku. V tom mraku se zjevilo sedm andělů, ne Církev – Nevěsta.

Poté, co Jan musel zapečetit, co mluvilo sedm hromů, pozvedl Anděl svoji pravou ruku k přísaze. Přísahu ze Zj.10:6 je třeba porovnat s tou v Dan.12:7-8, že od toho času už bude jen tři a půl roku do vyhlášení království: „po uloženém času, a uložených časech, i půl času,“ (podle něm. př. Bible: „po jednom času, dvou časech a polovině času …“) (v.7).

Ve Zj.10:7 následuje předpověď toho, co se stane, když zatroubí na pozoun ten sedmý anděl, totiž že „ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonáno bude TAJEMSTVÍ BOŽÍ …“

V 11. kapitole od 15. verše je popsáno to naplnění: „A sedmý anděl zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovat bude na věky věků.“

V zářijovém Oběžném dopise jsme psali o tajemstvích Božího království a také o TOM (JEDNOM) TAJEMSTVÍ BOŽÍM. Toto tajemství je Ježíš Kristus, náš Pán, Bůh zjevený v těle (1.Tim.3:16).

Předpověď ve Zj.10:8-11, že bude ještě jednou prorokováno, vede do kapitoly 11, kde je řeč o službě těch dvou proroků, kteří budou tři a půl roku prorokovat v Jeruzalémě (v.3.)

V kapitole 15 a 16 se jedná o koflíky hněvu se sedmi zvláštními ranami: „Potom viděl jsem jiný zázrak na nebi veliký a předivný: Sedm andělů majících sedm ran posledních, v nichž má dokonán býti hněv Boží“ (v.1).

„I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí sedmi andělům: Jděte, vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zemi.“ (16:1).

Verš 2: „I šel první anděl a vylil koflík svůj na zemi …“

Verš 3: „Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře …“

Verš 4: „Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod …“

Verš 8: „Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce …“

Verš 10: „Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy …“

Verš 12: „Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrat …“

Verš 17: „Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trůnu, řkoucí: Stalo se.“

Lepší a přesnější popis událostí nepotřebujeme. Všecko, co se církve nebo Izraele týká a také to, co se všeobecně až do konce bude dít, je přehledně a srozumitelně zaznamenáno ve Slově.

Ve Zjevení 1 vidíme Spasitele jako Syna člověka procházet mezi sedmi zlatými svícny. V pravé ruce drží sedm hvězd; z Jeho úst vychází oboustranně ostrý meč a Jeho zjevení je oslnivé jako slunce.

V druhé a třetí kapitole nalézáme to TAK PRAVÍ PÁN sedmi andělům sedmi církvím. Na závěr každé zvěsti je přemožitelům vždy dáno zaslíbení.

Ve čtvrté kapitole viděl Jan Pána na trůnu, který obklopovala duha. Viděl skleněné moře, čtyři živé bytosti, čtyřiadvacet starších, a slyšel to „svatý, svatý, svatý je Pán, ten všemohoucí Bůh, který byl, který je a který přichází!“

V páté kapitole Jan viděl v pravé ruce toho, který sedí na trůnu, Knihu se sedmi pečetěmi. Slyšel jednoho ze starších: „Neplač! Lev z kmene Juda přemohl, … je hoden vzít tu knihu a zlomit její pečetě.“ Potom viděl Beránka, jakoby byl právě zabitý, a On vzal tu knihu, aby zlomil ty pečetě.

V šesté kapitole (v.1-8) jsme seznámeni s tím, co bylo oznámeno pro časové období prvních čtyř pečetí. První čtyři pečetě ukazují antikrista ve čtyřech vývojových stupních v celém času církve až do konce.

V páté pečeti (v.9-11) vidíme židovské mučedníky, jejichž duše odpočívají pod oltářem zápalných obětí a volají o pomstu. Oni musí čekat, až jejich spoluslužebníci a bratři v čase soužení, také jako oni, podstoupí mučednickou smrt.

V šesté pečeti (v.12-17) jsme nejpřesněji informováni o tom, co se bude dít po vytržení v době velikého soužení a pronásledování. Potom se zatmí slunce, a měsíc se promění v krev, hvězdy budou padat z nebe (6:12). Tak je to napsáno již u Joele 2:31; 3:15 a Sk.2:20.

A aby všichni porozuměli harmonickému souladu událostí podle biblických proroctví a mohli je zařadit, uvádíme zde zase, co náš Pán sám řekl, abychom věděli, kdy se toto stane: „A hned po soužení těch dnů, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padat s nebe a moci nebeské budou se pohybovat“ (Mat.24:29).

Šestá pečeť je jednoznačně úvodem do dne Páně, dne hněvu. Tak je to psáno: „I pohleděl jsem, když otevřel pečeť šestou, a aj, zemětřesení veliké stalo se, aslunce učiněno jest černé jako pytel žíněný, a měsíc všechen byl jako krev … Neboť přišel den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci obstát?“ (Zj.6:12-17).

Bratr Branham chtěl mluvit o těch sedmi pozounech, ale bylo mu řečeno, že se netýkají církve, ale spadají do období pro Izrael. Přesně vzato v době šesté a sedmé pečetě se děje všechno, co se týká pozounových soudů a také soudů koflíků hněvu, vše, co nastane po vytržení až do vyhlášení královské vlády.

V sedmé kapitole od verše 1 až 8 je zapečeťováno 144.000 z dvanácti kmenů Izraele. Od verše 9 až 17 čteme, že Bůh také zachová věrnost těm, kteří Jemu náleží, ale nebyli připraveni, aby mohli být při vytržení. Drželi se víry a zbílili svá roucha v krvi Beránka. Dokonce po vytržení ještě ta krev mluví za spasené, kteří musí projít tím velikým trápením. Ti vytržení jsou na trůnu a panují s Kristem (Zj.3:21; 5:10). Ti, kteří přijdou z toho soužení, jsou před trůnem. Oni budou Bohu dnem i nocí sloužit v Jeho chrámu. Kdo tvrdí, že ta krev už teď není na trůnu milosti, ten se strašlivě mýlí.

V osmé kapitole při otvírání sedmé pečetě, jsme obeznámeni se sedmým pozounovým andělem. Následujícímu musíme věnovat pozornost:

Je sedm sborových andělů (Zj.1 až 3).

Je sedm pozounových andělů (kap. 8 až 11).

Je sedm andělů se sedmi koflíky hněvu (kap.15 a 16).

Zůstává tajemstvím, proč bratr Branham 24. března 1963, když mluvil o sedmé pečeti, četl ze Zj.8 jen první verš. O tom, co se stalo během té půlhodiny ticha v nebi, není nic napsáno, o to více se ve verši 2 dozvídáme o tom, co se děje během sedmé pečeti na Zemi: „I viděl jsem sedm andělů, kteříž stojí před obličejem Božím, jimž dáno sedm trub.“

Potom jsou popsány podrobnosti: „A těch sedm andělů, kteří měli sedm trub, připravili se, aby troubili.“ (v.6).

Zapamatujte si: Při otevření sedmé pečetě se nejedná o to, co bylo řečeno sedmi andělům církve, nýbrž o to, co se během pozounových soudů děje na Zemi:

Verš 7: „I zatroubil první anděl …“

Verš 8 a 9: „Potom zatroubil druhý anděl …“

Verš 10 a 11: „A vtom třetí anděl zatroubil …“

Verš 12 a 13: „Potom čtvrtý anděl zatroubil …“

Kap. 9:1-12: „Potom anděl pátý zatroubil …“

Kap. 9:13-21: „Tedy šestý anděl zatroubil …“

Všechno, co je v kapitolách 8 a 9 předpověděno, se stane stoprocentně tak, jak je to napsáno v Božím Slově.

V desáté kapitole sestupuje Pán jako Anděl Smlouvy, jako ten původní majitel a postaví Své nohy na zemi a moře. Přesně jako ve 4. kapitole je také zde obklopen duhou. Potom řve jako Lev z kmene Juda, neboť se to týká Izraele (Jer.25:30b; Oz.11:10; Joel.3:16; Am.1:2), a teprve potom zazní hlasy hromů.

Každé hromové učení je náboženská fantazie, výklad, který Bůh zakázal (2.Petr.1:20). Dodnes z těch pozounových andělů ještě žádný nezatroubil. 28. února 1963 nezaznělo těch „sedm hlasů“, ale sedm mocných hromových ran, kdy se otřásla celá krajina. Přitom pozornost bratra Branhama byla zaměřena na zjevení sedmi pečetí, jak mu to bylo řečeno z nadpřirozeného mraku. V tom mraku se zjevilo sedm andělů, ne Církev – Nevěsta.

Poté, co Jan musel zapečetit, co mluvilo sedm hromů, pozvedl Anděl svoji pravou ruku k přísaze. Přísahu ze Zj.10:6 je třeba porovnat s tou v Dan.12:7-8, že od toho času už bude jen tři a půl roku do vyhlášení království: „po uloženém času, a uložených časech, i půl času,“ (podle něm. př. Bible: „po jednom času, dvou časech a polovině času …“) (v.7).

Ve Zj.10:7 následuje předpověď toho, co se stane, když zatroubí na pozoun ten sedmý anděl, totiž že „ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonáno bude TAJEMSTVÍ BOŽÍ …“

V 11. kapitole od 15. verše je popsáno to naplnění: „A sedmý anděl zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněna jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovat bude na věky věků.“

V zářijovém Oběžném dopise jsme psali o tajemstvích Božího království a také o TOM (JEDNOM) TAJEMSTVÍ BOŽÍM. Toto tajemství je Ježíš Kristus, náš Pán, Bůh zjevený v těle (1.Tim.3:16).

Předpověď ve Zj.10:8-11, že bude ještě jednou prorokováno, vede do kapitoly 11, kde je řeč o službě těch dvou proroků, kteří budou tři a půl roku prorokovat v Jeruzalémě (v.3.)

V kapitole 15 a 16 se jedná o koflíky hněvu se sedmi zvláštními ranami: „Potom viděl jsem jiný zázrak na nebi veliký a předivný: Sedm andělů majících sedm ran posledních, v nichž má dokonán býti hněv Boží“ (v.1).

„I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí sedmi andělům: Jděte, vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zemi.“ (16:1).

Verš 2: „I šel první anděl a vylil koflík svůj na zemi …“

Verš 3: „Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře …“

Verš 4: „Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod …“

Verš 8: „Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce …“

Verš 10: „Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy …“

Verš 12: „Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrat …“

Verš 17: „Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trůnu, řkoucí: Stalo se.“

Lepší a přesnější popis událostí nepotřebujeme. Všecko, co se církve nebo Izraele týká a také to, co se všeobecně až do konce bude dít, je přehledně a srozumitelně zaznamenáno ve Slově.