„Nepsal jsem vám proto, že byste neznali pravdu, ale že ji znáte, a že všeliká lež není z pravdy.“ (1.Jan.2:21).

Je zde ten čas, kdy soud začíná od domu Božího. Bůh odděluje ve Své církvi světlo od tmy, pravdu od lži. Falšování a vedení do bludu se rozmáhá. Zaprvé se budeme zabývat zfalšováním ohledně poslání před druhým Kristovým příchodem.

Co ten hlas z nadpřirozeného světla 11. června 1933 bratrovi Branhamovi opravdu řekl? Ve svém svědectví z 10. února 1960 v San Juanu říká bratr Branham: „Mnoho lidí, i novináři tam stáli na břehu. Tehdy bylo rovněž řečeno: »Podívej se nahoru«. A když jsem vzhlédl vzhůru, sestoupilo to světlo dolů. Lidé omdlévali a zazněl hlas, který otřásl celou krajinou: »Jako Jan Křtitel byl předeslán před prvním Kristovým příchodem, tak zvěst, která je ti dána, předejde druhému Kristovu příchodu.« Ne, že bych já byl tím předchůdcem, ale ta zvěst bude tím předchůdcem.“

V šestnácti různých kázáních bratr Branham sám zdůraznil, že ta zvěst předejde druhému Kristovu příchodu. V tom výše uvedeném citátu kladl zvláštní důraz na to, že ne on, ale zvěst bude tím předchůdcem. Proto ještě jednou tuto větu z jeho úst: „Ne, že bych já byl tím předchůdcem, nýbrž ta zvěst bude tím předchůdcem.“

Ve zfalšované verzi se říká: „Jako Jan předešel prvnímu příchodu Pána, tak ty budeš poslán, abys předcházel Jeho druhému příchodu.“ Tady o zvěsti už není řeč, ale celá váha je položena na osobu bratra Branhama. Z toho vyplývá tvrzení, že jeho službou bylo všechno ukončeno.

Ta zfalšovaná verze není napsána jen v knize „Události v životě proroka“, angl. „The acts of Prophet“, nýbrž byla dokonce vyryta na vstupní dveře domu, který byl pro bratra Branhama postaven v Tucsonu, ale dodělán byl až po jeho odchodu domů.

I na náhrobním kameni ve tvaru pyramidy, je též vyryta tato zfalšovaná verze.

Tu knihu „The Act of the Prophet“ jsem nemohl přeložit, hlavně kvůli tomuto citátu a jiným nesrovnalostem v textu. Ale našli se jiní, a tak to bylo rozšířeno ve vícero jazycích.

Všech šestnáct autentických výroků bratra Branhama obsahuje slovo zvěst. A právě to, na co Bůh položil obzvláštní důraz, chybí v těch třech jmenovaných falzifikátech. Jak často bratr Branham zdůrazňoval, že u Evy se jednalo o jediné slovo, kterým se nepříteli zdařilo ji svést! I zde následovalo zfalšování vlastního smyslu důležitého slova „zvěst“. Je to proto tak zrádné, protože v tom mají svůj původ všechna další falšování a bludná učení. Ano, a potom je v té zmiňované knize věta: „Někteří věří, že hlas řekl: »Tvá zvěst předejde Jeho příchodu.« Ale my tomu nejen věříme, my máme nevyvratitelné důkazy.

Musíme se vážně ptát: Je pravda to, co řekl ten nadpřirozený hlas z nebe a co bratr Branham s neobyčejnou přesností reprodukoval, anebo to, co je napsáno v té knize, na domovních dveřích či na náhrobním kameni a šíří se do celého světa?

Co platí?

1. to, co Bůh zaslíbil!

2. to, co Pán řekl 11. června 1933!

3. to, co bratr Branham šestnáctkrát potvrdil!

4. to, co Pán řekl 2. dubna 1962!

5. to, co potvrdil bratr Branham 3. prosince 1962!

6. to, co Pán řekl 19. září 1976!

7. to, co se od roku 1966 až dodnes skutečně v celém světě děje!

Tvrzení, že sám bratr Branham je předchůdcem Ježíše Krista a tím je ta věc vyřízena, je prostě řečeno zavádějící a úmyslná lež. Při svých sedmi světových cestách, jak je sám nazval, navštívil jen dvanáct zemí a v devíti měl výhradně evangelizační shromáždění. Po otevření sedmi pečetí v březnu 1963 se jednalo o to, že jeho učitelská kázání se natáčela na magnetofonové pásky a tak byl ten duchovní pokrm uskladněn, jak to jemu a také mně Pán přikázal, jak to on řekl v kázání z 1. dubna 1962 a mně to přikázal Pán 2. dubna 1962. Až po jeho odchodu domů je ta Boží zvěst šířena až do končin Země a je nabízena lidu jako duchovní pokrm na dobře připraveném stole Páně.

Tedy ne „bratr Branham“, ale „zvěst, která mu byla svěřena“, předchází druhému Kristovu příchodu. On jako zaslíbený prorok splnil svůj úkol a přinesl zvěst, skrze niž bylo v církvi vše uvedeno do správného stavu. Od jeho odchodu uplynulo nejméně 44 let a Pán ještě nepřišel, ale ta čistá biblická zvěst stále ještě zní, a sice tak dlouho, až Ženich přijde a vezme Svoji Nevěstu domů.

Bratr Branham se jednou ptal: „Co je ta zvěst?“, a také hned odpověděl: „Ta zvěst je: »Zpět ke Slovu, zpět k učení apoštolů! Zpět k začátku!«“ Kdo v sobě má pravdivost Krista, nic nefalšuje, ani to nebude trpět. Proto se nesmí k psanému, zaslíbenému a zjevenému Slovu nic přidávat. Všecko, co bratr Branham učil, je podle Písma. Musí to jen být správně do Písma zařazeno. Dost často opakoval varování ze Zjevení 22, že ke Slovu nikdo nesmí nic přidávat ani od toho ubírat.

O to nepochopitelnější jsou ta mnohá bludná učení, která se přijímají v kruzích těch, kteří se odvolávají na Branhama. Cožpak ti bratři nacházející se pod špatným vlivem nevědí, že stojí pod zlořečenstvím, protože propagují úplně jinou zvěst (Gal.1:6-9)? Ale vysílání mocných bludů je možné jen tam, kde je pravda odmítána a Biblí je doslova opovrhováno (2.Tim.4 aj.) Každé biblické učení je jasné, je pravdivé, osvětluje a dává smysl; každé bludné učení je nesmyslné a dokonce odporuje normálnímu rozumu.

Nyní se světlo odděluje od tmy při těch vyvolaných (2.Kor.6:14-18). Duch Svatý je Duch Pravdy a uvádí do Slova Pravdy (Jan.16:13). „Ale slovo Páně zůstává na věky. Toto pak je to slovo, které zvěstováno je vám“ (1.Petr.1:25).

Naprosto jasně musí být řečeno, jak dokonal Jan Křtitel svoji službu a všichni muži Boží, tak to také bylo s bratrem Branhamem. Všechno, co patřilo k jeho pověření, stoprocentně s pomocí Páně vykonal. To, co se nyní provádí s jeho osobou, je lidský kult a jsou živeny falešné naděje. Nepotřebujeme nové knihy o jeho příhodách. Nepotřebujeme ani bratry, kteří stříhají jeho obleky na malé kousky a posílají je do Polska a kdoví kam ještě, anebo někoho, kdo tvrdí, že bratr Branham se v listopadu 1965 modlil nad celým balíkem látky, ubrusů a ložním prádlem. Zvláštní jenom je, že ten dotyčný si na to údajně vzpomněl až v lednu 2000, tedy po více než třiceti letech. Ty rozstříhané kusy látky vzal s sebou na Haiti, a hle, tam propuklo veliké nadšení! To všechno je dílo ducha klamu.

Kde je psáno, že po Pavlově odchodu domů se rozdávali jeho kapesníky? Je to stejný duch modlářství, ze kterého Bůh Svůj lid musel stále znovu obžalovávat; je to lidský kult a jsou to bludná učení, jak předtím o nich nebylo potuchy. O Petrovi bychom ani nevěděli, že byl ženatý, kdyby Pán jeho tchýni neuzdravil z horečky. Čím se potom liší všechny ty předměty bratra Branhama, z nichž se dělají relikvie, od relikvií, které se uctívají na všech poutních místech římskokatolického kostela? Co všechny ty předměty, které jsou spojovány s bratrem Branhamem, mají společného s tou zvěstí, s věčně platným evangeliem Ježíše Krista, které je nyní na svědectví kázáno všem národům? Absolutně nic! Je to modloslužba.

My se nemůžeme a nechceme blíže zabývat všemi nebiblickými učeními, totiž že Pán již přišel, že vystoupí sedm zvláštních mužů, že musí přijít osmý zvěstovatel, že Zj.10 se již naplnilo, a na všechny ty parúsie a učení o hromech atd. Ale ještě jednou musí být jasně řečeno: Jen pokud existuje v Písmu Svatém nějaké zaslíbení, pak je také nějaké naplnění! Co není biblické, je nebiblické, a co není pravda, je lež. Pravá víra pravých Božích dětí je zakotvena v pravém Slově. Církev – Nevěsta bude stoprocentně souhlasit se Slovem, neboť je částí Ženicha, v kterém se Slovo stalo tělem. Nevěsta musí být spojena s Ženichem, ne s přítelem Ženicha. Přítel se raduje z jásání Ženicha, ale Nevěsta mu naslouchá (Jan.3:29). Musí se zdařit spojení Boha s námi a naše s Bohem (Zj.19:7).

S bolestí musí být řečeno: To bludné učení s těžkými následky vychází dokonce ze samotného Jeffersonville: Je to tvrzení, že hlas sedmého anděla ze Zjevení 10:7 je hlas Boží. A proto by musel každý slyšet originální hlas bratra Branhama. Z toho důvodu také došlo k přejmenování ze „Spoken Word publications“ / „Vydávání prorockého slova“ na „Voice of God recordings“ / „Nahrávky Božího hlasu“.

A člověk slyší a diví se: Když také do jiných jazyků se překládá, musí být ten originální hlas slyšet, neboť je to přece ten Boží hlas! Nyní slyší skupina překlad jednoho bratra, další skupina dalšího a třetí skupina zase někoho jiného, vždycky s hlasem bratra Branhama v pozadí. Tyto různé skupiny nemají mezi sebou vůbec žádné obecenství a všichni se při poslechu dopracují k úplně rozdílnému výsledku, a člověk se nyní může ptát, jak je to možné, když všichni přece slyší „hlas Boží“.

Pavel by se dnes opět ptal: „Kdo vás očaroval?“ Jinak by přece někoho muselo napadnout, že ve Zj.10:7 vůbec není řeč o hlasu Božím, nýbrž o hlasu sedmého pozounu. Žádný anděl z nebe a žádný Boží posel na Zemi nemá právo z toho tajemství ve Zj.10:7 udělat množné číslo. Bratr Branham měl jako poslední posel církve za úkol všechna tajemství, která patří k radě Boží, svou zvěstí uzavřít, ale v čas hlasu sedmého pozounového anděla se dokončí to jedno »TAJEMSTVÍ BOŽÍ«. Amen!

Pod vedením Ducha Svatého například apoštol Petr ve svém prvním kázání letničního dne ten »hrozný« den Páně (Mal.4:5) označil jako »nádherný« den (Sk.2:20). Pavel tuto myšlenku s tím nádherným dnem užil ve spojení s církví a popsal jej jako »blahoslavený« den příchodu Ježíše Krista, „… který i utvrdí vás až do konce bez úhony ke dni příchodu Pána našeho Jezukrista.“ (1.Kor.1:8; 2.Kor.1:4; Fil.1:6-11). Pavel prohlašuje k těm opravdově věřícím: „Slovo života zachovávajíce, k chloubě mé v den Kristův, aby bylo viděno, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.“ (Fil.2:16). Ale popisy toho nádherného dne nezpochybnily význam »strašného dne Páně«, který bude hořet jako pec (2.Petr.3:10). Ani bratr Branham naplnění Zj.10 nezrušil svou službou. Stále znovu vidíme, jak je důležité všechno správně zařazovat, obzvláště biblické proroctví, které může mít dvojnásobný význam a naplnění. Potom už není žádný rozpor, jen harmonie.

To uznají jen vyvolení, protože ti věří jen tomu, co a jak praví Písmo; ostatní tak jako tak budou věřit tomu, čemu chtějí. Já nesu před Bohem přímou odpovědnost za Nevěstu v tomto čase, která musí být čistou Nevěstou Slova. Svaté Písmo říká přesně, kde je napsáno sedm zvěstí sedmi církvím, kde je zařazeno sedm pozounových andělů, kde své úkoly splní sedm andělů s koflíky hněvu atd.

„Nepsal jsem vám proto, že byste neznali pravdu, ale že ji znáte, a že všeliká lež není z pravdy.“ (1.Jan.2:21).

Je zde ten čas, kdy soud začíná od domu Božího. Bůh odděluje ve Své církvi světlo od tmy, pravdu od lži. Falšování a vedení do bludu se rozmáhá. Zaprvé se budeme zabývat zfalšováním ohledně poslání před druhým Kristovým příchodem.

Co ten hlas z nadpřirozeného světla 11. června 1933 bratrovi Branhamovi opravdu řekl? Ve svém svědectví z 10. února 1960 v San Juanu říká bratr Branham: „Mnoho lidí, i novináři tam stáli na břehu. Tehdy bylo rovněž řečeno: »Podívej se nahoru«. A když jsem vzhlédl vzhůru, sestoupilo to světlo dolů. Lidé omdlévali a zazněl hlas, který otřásl celou krajinou: »Jako Jan Křtitel byl předeslán před prvním Kristovým příchodem, tak zvěst, která je ti dána, předejde druhému Kristovu příchodu.« Ne, že bych já byl tím předchůdcem, ale ta zvěst bude tím předchůdcem.“

V šestnácti různých kázáních bratr Branham sám zdůraznil, že ta zvěst předejde druhému Kristovu příchodu. V tom výše uvedeném citátu kladl zvláštní důraz na to, že ne on, ale zvěst bude tím předchůdcem. Proto ještě jednou tuto větu z jeho úst: „Ne, že bych já byl tím předchůdcem, nýbrž ta zvěst bude tím předchůdcem.“

Ve zfalšované verzi se říká: „Jako Jan předešel prvnímu příchodu Pána, tak ty budeš poslán, abys předcházel Jeho druhému příchodu.“ Tady o zvěsti už není řeč, ale celá váha je položena na osobu bratra Branhama. Z toho vyplývá tvrzení, že jeho službou bylo všechno ukončeno.

Ta zfalšovaná verze není napsána jen v knize „Události v životě proroka“, angl. „The acts of Prophet“, nýbrž byla dokonce vyryta na vstupní dveře domu, který byl pro bratra Branhama postaven v Tucsonu, ale dodělán byl až po jeho odchodu domů.

I na náhrobním kameni ve tvaru pyramidy, je též vyryta tato zfalšovaná verze.

Tu knihu „The Act of the Prophet“ jsem nemohl přeložit, hlavně kvůli tomuto citátu a jiným nesrovnalostem v textu. Ale našli se jiní, a tak to bylo rozšířeno ve vícero jazycích.

Všech šestnáct autentických výroků bratra Branhama obsahuje slovo zvěst. A právě to, na co Bůh položil obzvláštní důraz, chybí v těch třech jmenovaných falzifikátech. Jak často bratr Branham zdůrazňoval, že u Evy se jednalo o jediné slovo, kterým se nepříteli zdařilo ji svést! I zde následovalo zfalšování vlastního smyslu důležitého slova „zvěst“. Je to proto tak zrádné, protože v tom mají svůj původ všechna další falšování a bludná učení. Ano, a potom je v té zmiňované knize věta: „Někteří věří, že hlas řekl: »Tvá zvěst předejde Jeho příchodu.« Ale my tomu nejen věříme, my máme nevyvratitelné důkazy.

Musíme se vážně ptát: Je pravda to, co řekl ten nadpřirozený hlas z nebe a co bratr Branham s neobyčejnou přesností reprodukoval, anebo to, co je napsáno v té knize, na domovních dveřích či na náhrobním kameni a šíří se do celého světa?

Co platí?

1. to, co Bůh zaslíbil!

2. to, co Pán řekl 11. června 1933!

3. to, co bratr Branham šestnáctkrát potvrdil!

4. to, co Pán řekl 2. dubna 1962!

5. to, co potvrdil bratr Branham 3. prosince 1962!

6. to, co Pán řekl 19. září 1976!

7. to, co se od roku 1966 až dodnes skutečně v celém světě děje!

Tvrzení, že sám bratr Branham je předchůdcem Ježíše Krista a tím je ta věc vyřízena, je prostě řečeno zavádějící a úmyslná lež. Při svých sedmi světových cestách, jak je sám nazval, navštívil jen dvanáct zemí a v devíti měl výhradně evangelizační shromáždění. Po otevření sedmi pečetí v březnu 1963 se jednalo o to, že jeho učitelská kázání se natáčela na magnetofonové pásky a tak byl ten duchovní pokrm uskladněn, jak to jemu a také mně Pán přikázal, jak to on řekl v kázání z 1. dubna 1962 a mně to přikázal Pán 2. dubna 1962. Až po jeho odchodu domů je ta Boží zvěst šířena až do končin Země a je nabízena lidu jako duchovní pokrm na dobře připraveném stole Páně.

Tedy ne „bratr Branham“, ale „zvěst, která mu byla svěřena“, předchází druhému Kristovu příchodu. On jako zaslíbený prorok splnil svůj úkol a přinesl zvěst, skrze niž bylo v církvi vše uvedeno do správného stavu. Od jeho odchodu uplynulo nejméně 44 let a Pán ještě nepřišel, ale ta čistá biblická zvěst stále ještě zní, a sice tak dlouho, až Ženich přijde a vezme Svoji Nevěstu domů.

Bratr Branham se jednou ptal: „Co je ta zvěst?“, a také hned odpověděl: „Ta zvěst je: »Zpět ke Slovu, zpět k učení apoštolů! Zpět k začátku!«“ Kdo v sobě má pravdivost Krista, nic nefalšuje, ani to nebude trpět. Proto se nesmí k psanému, zaslíbenému a zjevenému Slovu nic přidávat. Všecko, co bratr Branham učil, je podle Písma. Musí to jen být správně do Písma zařazeno. Dost často opakoval varování ze Zjevení 22, že ke Slovu nikdo nesmí nic přidávat ani od toho ubírat.

O to nepochopitelnější jsou ta mnohá bludná učení, která se přijímají v kruzích těch, kteří se odvolávají na Branhama. Cožpak ti bratři nacházející se pod špatným vlivem nevědí, že stojí pod zlořečenstvím, protože propagují úplně jinou zvěst (Gal.1:6-9)? Ale vysílání mocných bludů je možné jen tam, kde je pravda odmítána a Biblí je doslova opovrhováno (2.Tim.4 aj.) Každé biblické učení je jasné, je pravdivé, osvětluje a dává smysl; každé bludné učení je nesmyslné a dokonce odporuje normálnímu rozumu.

Nyní se světlo odděluje od tmy při těch vyvolaných (2.Kor.6:14-18). Duch Svatý je Duch Pravdy a uvádí do Slova Pravdy (Jan.16:13). „Ale slovo Páně zůstává na věky. Toto pak je to slovo, které zvěstováno je vám“ (1.Petr.1:25).

Naprosto jasně musí být řečeno, jak dokonal Jan Křtitel svoji službu a všichni muži Boží, tak to také bylo s bratrem Branhamem. Všechno, co patřilo k jeho pověření, stoprocentně s pomocí Páně vykonal. To, co se nyní provádí s jeho osobou, je lidský kult a jsou živeny falešné naděje. Nepotřebujeme nové knihy o jeho příhodách. Nepotřebujeme ani bratry, kteří stříhají jeho obleky na malé kousky a posílají je do Polska a kdoví kam ještě, anebo někoho, kdo tvrdí, že bratr Branham se v listopadu 1965 modlil nad celým balíkem látky, ubrusů a ložním prádlem. Zvláštní jenom je, že ten dotyčný si na to údajně vzpomněl až v lednu 2000, tedy po více než třiceti letech. Ty rozstříhané kusy látky vzal s sebou na Haiti, a hle, tam propuklo veliké nadšení! To všechno je dílo ducha klamu.

Kde je psáno, že po Pavlově odchodu domů se rozdávali jeho kapesníky? Je to stejný duch modlářství, ze kterého Bůh Svůj lid musel stále znovu obžalovávat; je to lidský kult a jsou to bludná učení, jak předtím o nich nebylo potuchy. O Petrovi bychom ani nevěděli, že byl ženatý, kdyby Pán jeho tchýni neuzdravil z horečky. Čím se potom liší všechny ty předměty bratra Branhama, z nichž se dělají relikvie, od relikvií, které se uctívají na všech poutních místech římskokatolického kostela? Co všechny ty předměty, které jsou spojovány s bratrem Branhamem, mají společného s tou zvěstí, s věčně platným evangeliem Ježíše Krista, které je nyní na svědectví kázáno všem národům? Absolutně nic! Je to modloslužba.

My se nemůžeme a nechceme blíže zabývat všemi nebiblickými učeními, totiž že Pán již přišel, že vystoupí sedm zvláštních mužů, že musí přijít osmý zvěstovatel, že Zj.10 se již naplnilo, a na všechny ty parúsie a učení o hromech atd. Ale ještě jednou musí být jasně řečeno: Jen pokud existuje v Písmu Svatém nějaké zaslíbení, pak je také nějaké naplnění! Co není biblické, je nebiblické, a co není pravda, je lež. Pravá víra pravých Božích dětí je zakotvena v pravém Slově. Církev – Nevěsta bude stoprocentně souhlasit se Slovem, neboť je částí Ženicha, v kterém se Slovo stalo tělem. Nevěsta musí být spojena s Ženichem, ne s přítelem Ženicha. Přítel se raduje z jásání Ženicha, ale Nevěsta mu naslouchá (Jan.3:29). Musí se zdařit spojení Boha s námi a naše s Bohem (Zj.19:7).

S bolestí musí být řečeno: To bludné učení s těžkými následky vychází dokonce ze samotného Jeffersonville: Je to tvrzení, že hlas sedmého anděla ze Zjevení 10:7 je hlas Boží. A proto by musel každý slyšet originální hlas bratra Branhama. Z toho důvodu také došlo k přejmenování ze „Spoken Word publications“ / „Vydávání prorockého slova“ na „Voice of God recordings“ / „Nahrávky Božího hlasu“.

A člověk slyší a diví se: Když také do jiných jazyků se překládá, musí být ten originální hlas slyšet, neboť je to přece ten Boží hlas! Nyní slyší skupina překlad jednoho bratra, další skupina dalšího a třetí skupina zase někoho jiného, vždycky s hlasem bratra Branhama v pozadí. Tyto různé skupiny nemají mezi sebou vůbec žádné obecenství a všichni se při poslechu dopracují k úplně rozdílnému výsledku, a člověk se nyní může ptát, jak je to možné, když všichni přece slyší „hlas Boží“.

Pavel by se dnes opět ptal: „Kdo vás očaroval?“ Jinak by přece někoho muselo napadnout, že ve Zj.10:7 vůbec není řeč o hlasu Božím, nýbrž o hlasu sedmého pozounu. Žádný anděl z nebe a žádný Boží posel na Zemi nemá právo z toho tajemství ve Zj.10:7 udělat množné číslo. Bratr Branham měl jako poslední posel církve za úkol všechna tajemství, která patří k radě Boží, svou zvěstí uzavřít, ale v čas hlasu sedmého pozounového anděla se dokončí to jedno »TAJEMSTVÍ BOŽÍ«. Amen!

Pod vedením Ducha Svatého například apoštol Petr ve svém prvním kázání letničního dne ten »hrozný« den Páně (Mal.4:5) označil jako »nádherný« den (Sk.2:20). Pavel tuto myšlenku s tím nádherným dnem užil ve spojení s církví a popsal jej jako »blahoslavený« den příchodu Ježíše Krista, „… který i utvrdí vás až do konce bez úhony ke dni příchodu Pána našeho Jezukrista.“ (1.Kor.1:8; 2.Kor.1:4; Fil.1:6-11). Pavel prohlašuje k těm opravdově věřícím: „Slovo života zachovávajíce, k chloubě mé v den Kristův, aby bylo viděno, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.“ (Fil.2:16). Ale popisy toho nádherného dne nezpochybnily význam »strašného dne Páně«, který bude hořet jako pec (2.Petr.3:10). Ani bratr Branham naplnění Zj.10 nezrušil svou službou. Stále znovu vidíme, jak je důležité všechno správně zařazovat, obzvláště biblické proroctví, které může mít dvojnásobný význam a naplnění. Potom už není žádný rozpor, jen harmonie.

To uznají jen vyvolení, protože ti věří jen tomu, co a jak praví Písmo; ostatní tak jako tak budou věřit tomu, čemu chtějí. Já nesu před Bohem přímou odpovědnost za Nevěstu v tomto čase, která musí být čistou Nevěstou Slova. Svaté Písmo říká přesně, kde je napsáno sedm zvěstí sedmi církvím, kde je zařazeno sedm pozounových andělů, kde své úkoly splní sedm andělů s koflíky hněvu atd.