Odpověď: Obě anglické brožury, „Twentieth Century Prophet“ (Prorok 20. století) a „The Laodicean Church Age“ (Církevní období Laodiceje) i knihu „An Exposition of the Seven Church Ages“ (Výklad sedmi církevních věků), jsem si v dubnu 1966 přivezl. V domnění, že bratr Branham byl vydavatelem knih o církevních obdobích, přeložil jsem je do němčiny a nechal vytisknout v nákladu 10 000. Potom jsem zjistil, že osmačtyřicetistránková brožura „The Laodicean Church Age“ (Laodicejské časové období církve) od prvního až do posledního slova v anglické knize církevních věků na stránkách 319-365 je neplatná. Později jsem zjistil, že mezi kázanými zvěstmi bratra Branhama a obsahem knihy o církevních obdobích jsou mnohé nesrovnalosti a že se v té knize nachází dokonce nebiblické učení, které bratr Branham nikdy a jakživ nekázal. Tam se například píše, že i lidé, kteří nejsou znovuzrozeni, vejdou do věčného života na základě toho, co dobrého učinili bratrům. To je v úplném protikladu k 1. Jan. 5:11-12: „A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“

Další příklad je strašná výpověď o stromu života a stromu poznání: „…tedy stály ten spravedlivý a ten zlý vedle sebe uprostřed zahrady … a bezpochyby jejich větve byly propleteny“! Ani jednou není učiněn rozdíl mezi soudem v Mat. 25 od 31. verše, který bude vykonán nad národy před začátkem Tisíciletého mírového království a mezi posledním soudem před Bílým trůnem po tisíci letech ve Zj. 20, od verše 11. Odmítám se blíže zabývat různými body, které v té jmenované knize nejsou správné. Žádám všechny, aby používali originální kázání.

Na svůj dotaz jsem se dozvěděl, že Lee Vayle je též vydavatelem knihy Časová období církve. Bratr Branham řekl, že tu knihu ani nečetl, natož psal. V kázání ze 17. února 1965 „Muž, který prchá z přítomnosti Boží“, řekl: „A potom kniha Sedm časových období církve… myslím, že náš bratr musel mít trochu více inspirace navíc, neboť řekl, že sám napsal ještě další dvě knihy. Tak napsal, jak myslím, «Prorok 20. století» a «Laodicejské období». Sám jsem ji nikdy nečetl, kdybych ji četl, mohlo by se stát, že bych svůj názor o ní změnil…“

Protože jsou zde učení neslučitelná s Písmem, můžeme – pokud vůbec – nahlédnout jen do části pojednávající o historii, ale nikoli použít tuto knihu jako autoritu pro vyučování.

Odpověď: Obě anglické brožury, „Twentieth Century Prophet“ (Prorok 20. století) a „The Laodicean Church Age“ (Církevní období Laodiceje) i knihu „An Exposition of the Seven Church Ages“ (Výklad sedmi církevních věků), jsem si v dubnu 1966 přivezl. V domnění, že bratr Branham byl vydavatelem knih o církevních obdobích, přeložil jsem je do němčiny a nechal vytisknout v nákladu 10 000. Potom jsem zjistil, že osmačtyřicetistránková brožura „The Laodicean Church Age“ (Laodicejské časové období církve) od prvního až do posledního slova v anglické knize církevních věků na stránkách 319-365 je neplatná. Později jsem zjistil, že mezi kázanými zvěstmi bratra Branhama a obsahem knihy o církevních obdobích jsou mnohé nesrovnalosti a že se v té knize nachází dokonce nebiblické učení, které bratr Branham nikdy a jakživ nekázal. Tam se například píše, že i lidé, kteří nejsou znovuzrozeni, vejdou do věčného života na základě toho, co dobrého učinili bratrům. To je v úplném protikladu k 1. Jan. 5:11-12: „A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“

Další příklad je strašná výpověď o stromu života a stromu poznání: „…tedy stály ten spravedlivý a ten zlý vedle sebe uprostřed zahrady … a bezpochyby jejich větve byly propleteny“! Ani jednou není učiněn rozdíl mezi soudem v Mat. 25 od 31. verše, který bude vykonán nad národy před začátkem Tisíciletého mírového království a mezi posledním soudem před Bílým trůnem po tisíci letech ve Zj. 20, od verše 11. Odmítám se blíže zabývat různými body, které v té jmenované knize nejsou správné. Žádám všechny, aby používali originální kázání.

Na svůj dotaz jsem se dozvěděl, že Lee Vayle je též vydavatelem knihy Časová období církve. Bratr Branham řekl, že tu knihu ani nečetl, natož psal. V kázání ze 17. února 1965 „Muž, který prchá z přítomnosti Boží“, řekl: „A potom kniha Sedm časových období církve… myslím, že náš bratr musel mít trochu více inspirace navíc, neboť řekl, že sám napsal ještě další dvě knihy. Tak napsal, jak myslím, «Prorok 20. století» a «Laodicejské období». Sám jsem ji nikdy nečetl, kdybych ji četl, mohlo by se stát, že bych svůj názor o ní změnil…“

Protože jsou zde učení neslučitelná s Písmem, můžeme – pokud vůbec – nahlédnout jen do části pojednávající o historii, ale nikoli použít tuto knihu jako autoritu pro vyučování.